Pozorování a další zkoumání

lehká nevolnost z lehké dezorientace, to je to částečné vykořenění - ne celá kytička, takovej pozér zase nejsem - ovšem cosi se zlomilo. ne, necítím se ve fašisticku doma, to ostatně nikde, ale čím to, že všechno nabralo takový divný barvy?

televize, noviny, přátelé a kamarádi, rodina, ty všichni na mě mluví stejnou řečí, obhajujou tytéž hodnoty, jeden světonázor, maj stejnou fantazii; jako jeden muž. dokonce i ženy. ten sou-hlas, ta monotonie! není úniku, neexistuje východisko, tváří v tvář
nenalomitelnýmu monolitu domoviny
menamolitelnýmu lolitu voloviny
propadám panice : hlavně zase nezakořenit, nezamotat se v ubýjejícím depozitáři češství (kdyby měl alespoň v prvním patře kavárnu! ale je to jen rozložitý přízemní depozitář - psací stroj kdysi opatřil nyní zažloutlé popisky. nesmrdí to tu, ovšem ani nevoní.); voda zurčí ve vybetonovaném korýtku potoka, bory šumí z betonových kaslíků maloměst - zvláště z toho milionového. jakej má ale smysl se bránit, když je mi to všechno tak blízký?

De barbaris
za první tři dny hned dvě konfrontace s domorodci (vždy se jedná o bělošské slovanské muže ve středních letech, hovořících plynnou češtinou bez akcentu a vyskytujících se v jistém dusivém milionovém maloměstě). asiatické hordy barbarských slovanů se vyznačují nebývalou rtuťovitostí a žlučovitostí, není radno bránit jezdcům plenícím město na svých stádech oktávií : kdo se účastní zápasu, stává se rázem jedním z nás. to by byl můj konec.
nechat tak tu asiatickou hordu na pokoj, ale to by kolěm mě nesměla pořád poletovat, šmírovat, očmuchávat, bedlivě pozorovat a střežit, těšit se na první prohřešek aby mohla okamžitě jakoby náhodou přikráčet se špatně skrývaným úsměvěm zadostiučinění a vybýt si agresivitu. každý přece víme, co se, co je normální a v pořádku, kdo je jak nevychovaný a měl by být zavřen do ústavu, nebo alespoň nepatřit do společnosti slušných lidí.
děti asiatické hordy jsou asiatickou hordou z východní Evropy vedeny k těmto pocitům už od nejútlejšího dětství : permanentním sekýrováním, okřikováním, poučováním, děláním vše pro jejich dobro a hudrováním je těmto dětem asiatické hordy brzy vštípeno, že neustálě dělají něco špatně, že neustále hřeší proti slušným mravům a onomu všemocnému a zvrácenému se, které zajisté nějaký světec slušných mravů někdy opanoval a dokázal podle nich žít - kdo ví, možná to byl Eduard Janota - ale spíš nikdo takový ani nikdy nežil. podstatný je zděděný pocit života ve vině; lapeni pravoúhlou pavučinou zákazů a doporučení, se se může kdykoliv rozzlobit a vykonat trest prostřednictvím všudypřítomných milicí slušnosti.
jednou takovou zkouškou před se, zkouškou z nejnáročnějších, zato každodenní, je jízda mhd. mít akorát shrbené tělo, nohy pod sedačkou, koukat se v mírném úhlu z okýnka do tmy toho směšného metra, nezdaří-li se urvat místo u okna, čumět do země. pustit seniora je nepatičná asertivita, ovšem neuvolnění místa zasluhuje lynčování. asiatická horda z východn Evropy si v lynčování libuje. batoh se musí sundat, ale kdo si ho sundá nevhod, zaslouží pohrdání. nemluví se moc nahlas, hudba se neposlouché moc nahlas, nečte se moc okatě, vlastně se raději neexistuje. mhd totiž ani nejedeme. bránit se lynčujícímu se je jako snažit se dostat z bažiny - jenom se v ní víc a víc máčet, až sem cele pohlcen asiatickou hordou, celej od sraček, jedním z nich, jedním z nás.

a to je právě moje noční můra - ale upřímně, jak můžu nebejt jednim z nich, když nevim čim jinym bejt?

žírné lány a rujné lesy, to kraj rodný rozevírá vůkol náruč svou

tak sem zase ve fašisticku, o kterym sem se v paříži zdráhal říkat, že je demokratickou zemí, a kde se žerou a pijou hovna.

Všechno je to v prdeli

ach ne.

http://nb.vse.cz/khd/Katedra/Clenove/sobehart.htm

Od roku 2003 je interním doktorandem Ústavu světových dějin FF UK s tématem disertační práce „Analýza hospodářsko-politických aspektů východní politiky Willyho Brandta vůči NDR, PLR a ČSSR v letech 1969-1974”. To snad překonává dnes již legendární "Několik poznámek k energetické problematice na Těšínsku I., 1929-1930". To je zas závan domoviny, na necelej rok mi bylo dopřáno zapomenout na tu ubíjející nudu, pitomost, stupiditu, infantilitu, nekreativitu, omezenost, tupost, hloupost, impotenci, neschopnost, nemožnost. Návrat se blíží a s nim i těžký pach kabinetů historie a podobnejch jám pekelnejch, jichž smrad nevýslovný jest. Žluč lkavá a žabince, struska tlející smrti s tím hnojem ďáblovým slzy v oči vhánějíc, item puchy pekla. A ten smrad takový jest, že byť by jen na okamžik co se octlo kopyto čertovo ve světnici, to by díru až do podsvětí udělalo, tak těžký jest ten smrad.

Jaká ironie, že se zrovna vracim ze semináře postkoloniální světový ekonomie, která došla v dekonstrukci tak daleko, že i zpochybňuje modely fungování a dominance koloniálních velmocí a kapitalistickýho obchodu vůbec - neni to levičáctví, naprosto ne, ale intelektuální bystrost. Zatimco naši hospodářský historici dělaj to ... co dělaj. Dělaj vlastně hovno. Ať se klidně to školný zavede a vejšky zprivatizujou, když už nic jinýho, aspoň přestanou lidi chodit na tyhlety nekreativní a zbytečný zhovadilosti. Budiž imbecilita. Mezi Francií a USD FF UK je rozdíl asi 200 let, možná i víc - nevšim sem si, že by místní historici holdovali převlíkání se za rytíře a za americký vojáky osvobozující prahu, div ne nitru (nepokrytej fašismus!) - historie u nás neni okupovaná lidma s intelektuálníma ambicema, ale fetišistama vláčkovejch modýlků a sběratelema známek.

http://www.ucl.cas.cz/images/stories/Ceska_literatura_pdf/Bila_mista_CL_1_2010.pdf

jak říká bílek, "Píše a vydává se hodně, ale valná část produkce vskutku neobstojí před otázkou: A co s tím? Co z toho vlastně vyplývá?" a "v důsledku máme
v oboru docenty a profesory, k jejichž celoživotnímu dílu nelze přiřadit jediný
„objev“, tedy myšlenku, kterou jejich hlava vyplodila a ona se pak šíří prostorem
oboru a plodí myšlenky další." V neposlední řadě "Ilustrováno ad personam: s profesorem Doleželem mohu ohledně jeho pojetí identity textu hluboce a bytostně nesouhlasit, ale jeho pojetí mne nutí přemýšlet (třebaže postupem negace), protože je vyhrocené a „drsné“; u profesora Křivánka čtu jen slova a věty (ne věci, pozn. mě)."
to je právě ono, výzkum se má dělat protože je nějakej nápad - neska ráno na tom semináři padaly velký teze jedna za druhou, rámcový koncepty který se pak nějakym dílčim výzkumem potíraj nebo legitimizujou - ona práce francouzskejch hospodářskejch historiků nemusí vypadat radikálně jinak než těch našich, ale ta jejich dává - na rozdíl od usd atp. - smysl. Smysl, protože věděj, k čemu to dělaj, neni to ubíjející a autotelickej automatismus. Rozkročuju se nad tvym tělem, skřivane, a chčiju ti na tu tvojí plešatou hlavu, až to zvoní! Za to, že si zkurvil svym hnusnym pokroucenym charakterem celý generace historiků - ty kurvo jedna! Smrt Skřivanovi, Pelikánovi, Kovářovi, Benešovi a všem jejich ubožáckejm doktorandům - Nálevka už naštěstí umřel.

Státní svátek Sv. Janoty

tak nám vysvětěj eduarda. "Pan Janota pro mne představuje správný typ státního úředníka, naprosto odpovědného, pracovitého, zcela spolehlivého. Právě v posledním roce při svém pražském působení jsem mohl Eduarda Janotu blíže poznat. Jeho profesionální kvality jsou nezpochybnitelné, ale navíc jsem s radostí zjišťoval, že je i nesmírně srdečným a dobrým člověkem, který dovede mluvit se širokou škálou lidí - od dělníků po ministry, který nehledá politickou kariéru a dokáže přes výborné výsledky své práce ustoupit skromně do pozadí," uvedl Duka.

Proslýchalo se, že prý u Genovy potkal Sv. Janota albigenského. Světec se usilovně modlil a žádal Ducha svatého o dost umu a síly pro nadcházející disputaci. Sv. Janota poté pravil: "Byl pak člověk jeden neseriózní, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Jan Fischer, kterýž ležel u vrat jeho s konceptem státního rozpočtu pro roko 2009. Žádaje nasycen býti těmi produkty netechnokratického charakteru, kteréž padaly z stolu politicky nekorektního. Ale i psi přicházejíce, lízali lejstra jeho. I stalo se, že ten Jan Fischer umřel, a nesen jest od slušných občanů do lůna Slavína. Umřel pak i neseriózní politik, a pohřben jest. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Duceho zdaleka, a Jana Fischera v lůnu jeho. I zvolav neslušný nekorektnantec, řekl: Duce Fašismu, smiluj se nade mnou, a pošli Jana Fischera, ať omočí konec prstu svého v serióznosti, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni expresivity. I řekl Duce: Politicky nekorektní netechnokrate, rozpomeň se, žes ty vzal obrovsky nepravdy své v životě svém, a Jan Fischer též pracovité a odpovědné. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti. I řekl: Ale prosím tebe, Duce, abys ho poslal do domu otce mého. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk. I řekl jemu Duce: Majíť místopředsedkyni Němcovou a proroky z VŠE, nechť jich poslouchají. A on řekl: Nic, otče Duce, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti. I řekl mu: Poněvadž Tomia Okamuru a ekonomických expertů neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu." A albigenský, jsa ohromen, zlomil přes koleno fraternité, liberté, egalité a vydav se do světa hlásaje tradice, odpovědnost, prosperita.

tradice nepomuckýho, husa atp. se dočkává nečekaného rozuzlení: hrdinou a světcem dneška je loajální úředník, SSák z osvětimi. být průměrným je světectví, ideál, epický výkon, který se podaří jen těm nejvytrvalejším: uchovat si serióznost celou normalizaci a pak i v kapitalismu, jelita a jitrnice! neuplynula ani hodina a fašisticko opět překonává moje očekávání.

Máš ho moc velkýho, nevejde se mi do krku

tak v británii prý lidé touží po reinkarnaci jen pro to, aby se mohli stát v další instanci akademiky. do francie sou zase lidi schopný imigrovat proto, aby mohli učit na zaplacenejch a společensky prestižních středních školách. ve fašisticku se to má takle:
Má se platit školné na VŠ?
Lukáš Pytloun, podnikatel
Ano, rozhodně. Co je zdarma nemůže být kvalitní. Placené školství = kvalitní profesoři = vzdělanější absolventi = vyšší konkurenceschopnost.

Markéta Hejkalová, obyčejná žena na plný úvazek:
Má se platit školné na VŠ?
Rozhodně má, vysoké školy peníze prostě potřebují. Pedagogové se budou moct plně věnovat vědě a výuce a studenti budou (rozpočtově?) odpovědněji studovat.

a na závěr poturčeneckej arcifašista Vlad Petrus, právník lidských duší:
Jaké jsou tři největší problémy současného Česka?
Socialismus v lidských srdcích i duších; strach z individuální svobody a odpovědnosti; členství v EU.
Má se platit školné na VŠ?
Ano. Investice do vzdělání je nejdůležitější soukromou investicí v životě a proto by za ní neměli platit daňoví poplatníci.
Měli bychom po havárii elektrárny v Japonsku přehodnotit přístup k energii z jádra?
Ne. Ledažeby mne někdo přesvědčil, že Česku hrozí zemětřesení a vlny tsunami obdobné těm v Japonsku.

všichni se můžou psorat z haló novin, zatimco respekt, reflex, hospodářský noviny a euro spokojeně konvergujou s národníma listama a nacistiše zeitungem. heil hitler!
je opravdu potřeba mít odstup 1000km, aby člověk viděl tu obscénost?

francouzsky jsou svolné ke styku, dlouhé pohledy ve vlaku, dlouhé pohledy v metru, dlouhé pohledy v učebně, dlouhé pohledy při sexu zezadu, zadek je lidská tvář, umí se usmívat i mračit, není náhodou, že byl Rabelais francouz; nuda na hodinách se zkracuje imaginárním przněním spolužaček, venku čeká falus montparnaské věže, aby všechny zastínil svou vilnou, těžce polykající a dusnou siluetou, mně neutečete, jste já - mrdejte! paříž je alexandrie, za de sadem se dá jet metrem, linkou č. 8, všichni to vědí a tak rozhazují rukama a prsama, břečtan přetékající ploty balkonu jako vilnost odkapávající z jazyka, kap kap na nestíněné chodníky. jen to zasyčí. galerie plná pinďourů, ne, neuteče nikdo.

České snění

Den 1. anebo noc?

přítelkyně, tedy partnerka mi dává svolení pouze k olyzování. s cizí dívkou se nakonec stejně vyspim, spíš ona se mnou, ošuká mě, osobní sexsymbol, asi známá mých známých, při kopulaci polozahalená, jak to mám ostatně rád, a dreadatá, vyhulenej hlas jenže co teď s tim? manželství nebo konkubinát, opusť tu svou. nedopustil sem se zrovna nevěry? měl sem povolený jen to olyzování, útěk k původní partnerce, potřebuju utěšit, chci zpátky do dělohy. nevěra je zlá věc, dopustil sem se jí dneska v noci v čechách, ale probouzim se ve francii. byl to jen sen. i sny mají své státy.
mlžení a plnohodnotné rozhovory, lhaní o vlastních cílech, masturbace na ubytovně je strašně nepohodlná.

2. den v noci.

na záchodě rodného domova, na záchodě mého dětství se rozvaluje prsatá hispánka. nebo cikánka? mulatka? prsty ve vagíně dem mrdat. mrdání nejde, přiblížit se nejde, sex už dávno probíhá ale pořád se nic neděje, natahuju ruku ale ta se nezvedá, alespoň civím ale nic není vidět, ikdyž je přede mnou nahá prsatá hispánka s prstama v kundě. se dvěma. před záchodem mě otec, nebo Otec? dá najevo vinu a vykazuje mě z domu. nemáš za co, kvůli mrdání by to bylo až příliš učebnicový. v jiné části rodného domu potkávám nevýraznou, ale snad i hezoučkou spolužačku z rodné ZŠ, chce se mnou mrdat a já s ní taky. nahá a odhodlaná ke všemu. poď mrdat, du. vyspi se se mnou, vyspim. ojeď mě, ojedu. strč mi ho tam, strčim. čim víc mě vyzývá, tim míň můžu konat. jak k ní přistoupit? kudy? odkud? za co? ani třetí přízrak nejde ojet. nakonec sem vykázán z domu, provinil sem se proti otci Vinou, přijde mi úplně pitomá, útěchu hledám u stávající partnerky. probouzím se, no tak že bych na starý kolena dostal oidipák?
příjemné opilé odpoledne, dělá mi radost, že nejsem jedním jediným, ale mnohým, kdo kopíruje své předešlé práce, podvádí, plagiuje a vymýšlí si citace, jen aby se nějak protlouk prestižní výzvou zahraničního studia, která se tak skvěle vyjme v cv.

3. noc, šiju šiju si kabátek.

z nějakého důvodu sešlost a dělání společnosti mladé dívce, rodinné známé?, jejíž pramáti vůči mně projevuje nebývalou slabost - seschlé pohublé tělo a paruka, černé mikádo. při loučení to leží nevyřčené mezi námi, chtěla sem ti říct... já taky... říkám, ikdyž vlastně vůbec o nic nestojim, vlastně je to odporné, čert to vem, zkusit se má všechno. až uvidíš jaký umim polohy, říká, ale vše končí odpornym pubescentnim mazlením, hlazením, cicmáním, muckáním, sex nejde, ani s touhle starou hnusnou bezcenou rašplí, sex je na zámku, sem frigidní, chce se mi chcát, utíkám od ní na hajzl, chčiju do mísy ale celou jí pochcávám, chčiju všude kolem, temně žlutou tekutinu, strkám péro téměr do mísy ale pořád to teče kolem, jaktože je to chcaní tak nepříjemný? není nad chcaní do vody, jeden to může pustit kam chce, hadry nehadry... probuzení se ve vlastních chcankách, to je vtipný, napadá mě cestou na hajzl, jak mi močák umí vstoupit do snu!

Co mi v Čechách chybí / nalezení ztraceného syna / cestopis

jídlo a hardy. škoda že se u nás vietnamci vrhli na bistra s přemaštěnym jídlem, rozhodně jim nepohrdnu, ale pak se 2 hodiny nemůžu hejbat. místní asiati - čínani - to vyřešili fikaně, zavedli čínský lahůdkářství. sakra, proč je to jen nenapadlo u nás - národ vlašáků a chlebíčků je pro tenhle formát stravování jako stvořenej! navíc by ty obědy nemusely bejt tak paralyzující. a taky mi u nás chybí výběr. a když už se začne rozšiřovat sortiment, je to formou kuchyňskýho kutilství a břečkovitejch slátanin (onehdá sem viděl prodávat v pytlíku "kuře na pepři" a "kuře na pórku" - proč, ze všech možnejch kombinací chutí a nevyužitýho repertoáru národních kuchyní, jmenovitě tý francouzský, se musely namíchat právě takovýhle dvě sračky? omezenost!).

protože v čé er nejsou cizinci, vypadá to tam, jak to tam vypadá. vždycky stejně: cizince ostatně nenávidíme, pokud neříkaj to, co si sami myslíme (jako ten japonskej fašoun do plynu!). cizinci u nás neučej na školách, nestavěj baráky. s pořádnou, tak aspoň 2mil. menšinou, by konečně začla bejt legrace: z veřejnýho prostoru by zmizel ten všudypřítomnej odpornej rasismus, protože by si ho prostě nikdo nedovolil; v krámech by bylo víc cizího žrádla, náckové by dostávali víc do držky, někdo by zneklidňoval ten veřejnej hnusně maloměšťáckej diskurz, nebylo by tak těžký vyspat se s černoškou/číňankou/arabkou/co já vim kym atp.

a taky mi chybí ta nerigidnost, ignorování červenejch pro chodce, pohazování odpadků na zem a bordel v ulicích, vytírání si prdele formalitama (a vytírat prdel formalitám). stávky a první slovo před bafuňářema. a taky jednoduchý šikovný věci, třeba opěrátko, dovoz žrádla do domu (ano, i od řeťezců i od maloobchodníků), levný a dobrý sejry, levný a hezký hadry (odbočka: móda spočívá v jednoduchosti: stačej džíny, sáčko a spuštěný dlouhý vlasy, který sou ostatně samy o sobě hezký, eleganci jistěj pěkný střihy a materiály; sestříhaný, dobarvovaný vlasy, křiklavej make-up, kozačky, péřový bundy, tuny doplňků a celá ta přeplácanost osumdesátek je vidět spíš na černoších - nutno dodat, že to většinou uměj nosit -, tj. na předměstských, nižších sociálních vrstvách. protože poslední dobou trávim čas nad vip zprávama, ohromuje mě ta tupá omezenost - ne snad mozků - šatníků našich celebrit. roztáčí se kolo přebombenosti, kdo skloubí víc nesmyslů přes sebe (krajkový spoďáry s koženou bundou atp.) vyhrává - hypostáze kuřete na pórku. naši vyznavači Úspěchu a budovatelé z čerčilova náměstí bohužel srostli s diskontstvím. v praze chybí jeden zásadní městskej typ oblečení: kabáty, saka, vesty. raděj se nazujou pohory a modýlky z hudysportu, vždyť jsou tak praktické, asi jako krátkej účes na ženskejch a kuře s pórkem v ešusu! konec odbočky), chyběj mi galerie, výstavy a muzea, kde se ty pozitivistický bolševici neklaněj Artefaktům - zapálit tu zkurvenou zikmundovu tatrovku, koho k čertu doprdele práce zajmá nějakej kus šrotu kterej propagoval husáka ve světě? - ale víc než to mi chyběj lidi, který by do těch baráků chodili a dožadovali se jich. a taky mi chybí, že se člověk nemusí stydět za to, že je levičák, ekolog, komouš, hipík, katolík atp.

a taky mi chybí architektura: norimberská, šedesátková, megalomanská, opulentní i ta dobrá, prostě jakákoliv - milunić, šrámková a její epigoni ani cígler se nepočítaj, sou to fádní nuly. a taky mi chyběj zábavný dětský hřiště, co já sem se na nich zamlada vyblbnul! stočený střeva, obří betonový zvlněný plochy protnutý v různejch vrstvách prolejzačkama, síťová efelovka, 20ti metrová klouzačka atd., ne, u nás se dělaj unifikovaný klouzačka+houpačka=děti jsou šťastné a vyrostou z nich pravičácký omezenci.
a taky rozmanitost stravovacích podniků, a taky to, že si všude de objednat víno, který nečpí toluenem a zkr. neni k poblití se (ale to je přece tim, že francouzi sou vinný národ, zatimco češi sou národ nevinný - nepolíbený ničim co neni k blití? je tak těžký nečepovat splašky a neservírovat hovna? souvisí s tim nějak to co pije většina buranů? je tak těžký neprodávat žumpu a patoky?).

chybí mi naprosto absentující francouzská kuchyně a francouzský výrobky, nábytek, kontext, spotřební zboží (bohužel sme vedle německa, takže místo plastovýho nábytku a specifickejch bytovejch doplňků od mr. bricolage máme plastovej nábytek a jiné bytové doplňky od hrombachu, místo kyše a kornišon z kerfůru máme bratwurst v kauflandu); chybí mi, že i v přízemí kancelářskýho bloku se dá udělat markýza a krytý pohoštění. a taky noční neony, který tu nejsou v inflaci, a tak je ještě možný vnímat jejich estetiku.

a vůbec se mi toho na paříži dost líbí, a to co se mi nelíbí se mi nelíbí díky tomu, že v praze je to lepší, ale protože na to každej mrdá, resp. se dělá všechno pro to, aby to šlo do prdele, bude praha za chvíli stejně škaredá jako paříž, akorát že bez všech těch nápadů, který jí dělaj snesitelnou, zábavnou a světovou.