Josefův nekrolog: 1986 - 2011

Správce tohoto blogu byl odstraněn. Vzpomeňte, jak Vás všechny zarmoutil odchod Václava Havla a jak si ho konečně začli úplně všichni vážit a napiště do komentářů taky nějaké pěkné kondolence. Teď, když vidíme, co všechno pro nás pozůstalé správce tohoto blogu znamenal a co všechno s ním odešlo..

Ticho

postarší krátce střižené ženě, která se držela tyče toho směšného a přeplněného metra, spadly noviny. věk nedovolil sehnout se ani při akceleraci ani při dobrždování vozu, musela si je zvednout až na příští zastávce. dynamická a demokraticky moderní mládež v módních oděvech, stejně jako jiné postarší a nakrátko střižené ženy, ty všichni se nesehnuli, nepředklonili aby noviny zvedli, i když jim ležely na botách.

*

šlápnutí na nohu se řeší oboustranným odvrácením pohledů

*

postarší krátce střižená žena, jakých je ve frontách sídlištního konzumu požehnaně, se rozhodla nezadržet svou agresivitu na uzdě a jala se jí ventilovat do regálu s jogurtama. opodál stojící mladý a moderně demokratický, ba i dynamický! pár odvrátí tvář od ženy a začne odpovídat, ba si s ní notovat do protějšío regálu, s kečupem. když si takto společně nezanadávali, odebírají se každý svou cestou. zatínám pěsti, je mi trapně, tak šíleně trapně! musí být vidět jak rudnu, jak mě serou, nejraděj bych jim převrátil košíky a rozdupal ty sračky v nich.

*

ve frontě u kas, když se celá ta společenská událost chýlí ke konci, musí si všichni ještě naposledy dupnout, vynadat lidem hledícím do stran, spílat chladícím boxům, odvracet pohledy a vést konverzace ve třetí osobě.

*

mluvit už je takřka zapomenuto, má-li se někdo projevit před ostatními, dlouze se odkašlává, začíná přeskočeným hlasem, drmolí a mumlá, schopnost správné větné syntaxe tenhle prokletý lid už dávno ztratil.

Mám už jen 35 min na to vybrat si cestu mého života.

zápis končí v 6 : vypít sud plnej hoven a nechat si strčit 3 vibrátory do análu, aby se zvedla naděje, že Klamm přece jen někdy projede kočárem po cestě, po které nikdy nejezdí - ostatně ani nejezdí kočárem a zámek, pokud je mi známo, neopustil nikdy - anebo se upnout k vítězství procesu? smysl nedává nic, život zkurví oboje stejně. jako vybírat si formu umučení.

ne, já do spitfirů opravdu nasedat nehodlám

absolvovat ve dvou dnech slyšení o pokračování blanky a besedu o romanu jochovi je na jedno ubohé ztrápené srdce až příliš. jako by z těch fašounů, inženýrskejch myslí a pozitivistů mluvili moji příbuzný a kamarádi - všichni sou tak strašně blbý. tenhle opojnej a tupej jazyk moci na mě mluví v hospodě i doma, jeho vítězstvím je ... těžko říct. jak je možný, že je tak automatickej? že je společnym jmenovatelem, tim prvnim, co každýho napadne říct? válčit s předsudkama se nedá.

jinak technika a fašounství sou odvěcí přátelé, blanka a spol. je vlastně pokračováním téže debaty. bagry SS a ofenziva zákos!

flashback

tak v praze stávkovali rozzlobení občané a nacisti, organizovaný přímo rolnickou stranou.
na veřejnoprávní, vyvážený a objektivní čt o demonstraci referovali jako o demonstrujících ze šluknovska, proti kterým se postavili levicoví radikálové. moderátorka se ještě usmívala!

kontinuita a transformace: informace, edukace, performance s ohledem na aplikaci

"Byl to takový rituál: zavolali jsme pár kamarádů, kteří se už těšili, až si s námi tu chvíli užijou, shodili jsme bágl do rohu a zasněně jsme zírali na ten tolikrát propálený symbol češství, abychom se ujistili, že jsme udělali dobře, když se vracíme..."

fotky
to množství kontinuit je víc než zarážející. chtělo by to nějak inventarizovat, popsat a označit. fascinuje mě, jak byl českej disent fixovanej na národovectví. neustále se vracející motivy "založení republiky", " 28. října" a švejka v jeho nejpitomější interpretaci, totiž jako lstivýho českýho bojovníka proti rakušákům. můžou tvrdit, že republika má bejt metonymií sovobody, jenže nebude to ve smyslu rei publicae, ale 1. republiky. v tadytom sousedství svobody a národovectví má nacionalismus vždycky navrch. a když se po slavný revoluci ukáže, že svoboda leptá národovectví - protože každý vlastenectví je ve svý podstatě xenofobní a fašistický - hodí se přes palubu raděj ona, spíš než adorovaná tradice. víra v to, že existuje jedna jediná platná interpretace světa, je odvěkej předsudek, zakořeněnej jak v komouších, tak v jejich negativu, disentu, a plynule prostoupila i dnešek. víra ve fyzikalitu tržních zákonů, neviditelný nohy trhu především, je nejen marxistická, ale hlavně komunistická. celý to antikomunistický spílání na všechno, co je údajně komunistický, je arcikomunistický. david černý je ideologickej stranickej umělec, jehož dílo si nezadá s traktorovou poezií 50. let.

to sou všechno v podstatě banality. poslední dobou mě prostě dráždí, co všechno z disidentskýho vědeckýho světonázoru prorostlo do dnešního lidově demokratickýho diskurzu - a hlavně jak?

fatalismus a agresivita současnýho pravičáctví, který neustále bojuje proti neexistujícím režimům. vítezství rétorický formy nad rozumem. nenávist k vědě a intelektuálům, protože nepřitakávaj, ohýbání už naměřeného (kolektivní nenávist ke genderistům a ekologistům). a vedle toho je v estrádě na nestátním kanále lucie bílá v porotě, na jinym běží šíp nebo uhlíř - ten komunista pro děti - a gott, jemuž sovětské publikum kdysi tak rozumělo a jehož dean reed hecoval, ať si zatancuje s diváky, je takřka hagiografickou ikonou. na discothèque v hlavním městě přechází michal david plynule v michala jacksona.

mimochodem, patologická nenávist k cizincům. jaktože polská, rumunská nebo slovinská literatura nestojí na rozdíl od tý český za hovno? jaktože se u nás historie - obor i interpretace - tak zakonzervovala? nejenže u nás nejsou žádný cizinci, ale ani tu nic nesměj dělat - viz kaplickýho a ježkův blobismus. a hlavně, oni předevšim vůbec nikoho nezajmaj.
ono se dycky říkalo, jak sou ty češi vlastně veskrze nacionalisti, ale přímá konfrontace s myšlenkovym světem (post)disentu je traumatizující. a to umění : nedávno sem snad poprvý v životě (a to říkám s hrdostí) koukal na nějaký cimrmanovo představení a vážně sem se nepobavil. je to připtiomělej inženýrskej nerdskej humor na způsob matfyzáckejch vtípků, plnej přisprostlejch epifanií. jeho hlavní estetická kvalita je ideologičnost : mezi řádky můžeme celou dobu číst to slizký proti. i ta umělecká produkce, nedejbože reflexe disentu je až na světlý výjimky naprosto sterilní - krása a pronikavost sou měřený jen mírou správný ideologičnosti, tj. antikomunističnosti (a přitom nedávno sem dočetl třeba tatarkova démona súhlasu, tj. slovenskej disent, a nestačil se divit, jak produktivně vepisuje kafku do ruský literatury - v roce 1956!). ideologičnost je estetika paranoiků, všechno musí mít nějaký mezi řádky, proti nim a pro nás, všechno je znakem něčeho jinýho. a hle, zalistujme kulturní rubrikou respektu, kde se umění dělí na to slušné, tj. antitotalitární, a ostatní - není divu že dreadař národa jan h. vitvar strhal goebbles baarová - neříkalo se tam totiž dost jasně, že komunismus a nacismus sou špatné!
(konzervatismus dnešních rádoby avantgardistů, někdy mě až překvapí upjatost a náckovství všech těch v pohodě rastamanů, dredařů, hipsterů apod.)

a teď lék : humanitní vzdělání v čechách a na moravě musí být rehabilitováno, jinak se těch sraček v hlavách ostatních nikdy nezbavíme a náš národ tak nikdy nebude moct povstat, aby splnil svou demokratickou historickou úlohu češství! vzhůry do středního školství, reformovat peďák!

sraní hoven do záchoda

moje nejnovější porno: gynekolog líže kundu uroložce, která ho v poloze 69 zdatně kouří. do prdele jí přitom mrdá proktolog, jehož úd nalubrikovala ssátím až do krku asistentka z orl.

the L world vrchovatym způspobem reprezentuje podvod revolty v kapitalismu. další ukecaná konvenční a konzervativní telenovela, utvrzující ženský stereotypy a korunující jakýkoliv mrdací soužití lidí vítězstvím heterosexuální matrice : ať žije láska, monogamie, věrnost, vztah, rodina - záběry na cecky ještě ze seriálu nedělaj nic pobuřujícího. ať mi halík a všichni ty další, co "znají také několik homosexuálů, kteří ale způsob provedení prague pride považují za vrchovatě nevkusný" vykouřej péro : sláva latexu, make-upu a ženskejm prsům na mužích, sláva burlesknu, promiskuitě a zvrácenosti. jedině co je opravdu ošklivé, garantuje svobodu.

v kulturním národě potomků komenského a palackého, ano, mám na mysli onu západoslovanskou hordu mluvící plynnou češtinou bez akcentu, mě překvapuje zarážející množství vláčkových modýlků, vydávaných za muzeum, za kultůru. ve všeobecné absenci humanitního vzdělání zaplavujou venkovský galerie a muzea expozice provaznictví, hrnčířství, adorace technickejch staveb a ... a modely vláčků. překoná-li někdo kulturní očekávání pozitivisty 19. stol. a vystaví něco netechnokratického charakteru, dopadá to jako marxistický muzeum pohádky v jičíně : hleďte, rumcajs s cipískem..