...a abych nezapomněl, příteli, v této rukověti uvést i nějaké příklady, bys zorientovati se lépe v tom národě dokázal, jeho návykům přivykl, místní proti sobě nepopudil a své žití tam si nikterak neznepříjemnil, přikládám i tento výčet božstev a daimonů národa Čechů, jež ti snad dobře poslouží a tvé nesnadné cesty osvětlí.
+ + +
+ + +
Božstva dobrého národa Čechů snesly jako Prométheus tomuto lidu vědy a uměny a jako Mojžíš na hoře mu ukázaly cestu dobrého žití; leč na rozdíl od těchto héróů božstva Čechů nenechávají svůj prostý a dobrý lid tápat ve tmách a kdykoliv je třeba, zjeví se znovu a cesty Čechův bezbranných zavčas usměrňují. Tak se nestane, že by prostý Čech v nějakém okamžiku života svého snad musel bloudit a trápit se a hlavu si lámati, že by se ztratil a cestu správnou musel sám hledati. Příslušník národa Čechů se vždy zavčas obrátí na příslušné božstvo a to mu už cestu temnou roklí světa proklestí.
Běžný Čech tak, nevěda si rady, ví, že ve věcech kosmogonických na Grygara se stačí obrátit, ve věcech axiologických a životní cesty potom na Halíka; že ztělesněním slušných mravů je Marek Eben a jeho prorokem Ladislav Špaček; že autoritou ve věcech rituálu krmě jest Zdeněk Pohlreich, od jehož učení byť jen o píď neradno se odchylovati, aby hanba na tobě neulpěla, a jehož jménem při vstupu do pohostinství zaklínati se je třeba a růženec jeho pouček při každé příležitosti přeříkavati též.
Prostý Čech ví, že králové a vládci příliš rychle přicházejí a odcházejí a že není radno byť jen myšlenkou s koloběhem říší se zaplétat, proto ho zavčas Karel Janeček se světem usmíří, Tomáš Sedláček ekonomický cyklus eónů zpřehlední a věrní poslové Drtinová s Veselovským labyrint světa projasní; a je-li zde třeba nové krve, tu Dominik Feri jak Prométheus své ledví pokaždé všanc dá; a pokud oudy jejich rozbolí, potom přizvati Jana Pirka stačí, který démona amuletem příslušným zažene (tak alespoň Čechové věří).
Dobrý Čech konečně ví, že ve věcech vyorání brázdy města a položení prahu domova k bohu efemérnosti Gebrianovi pokaždé se třeba obrátit a že modlitby jemu směřované k jeho uchu posel jeho Vladimír 518, jinak národně zasloužilý akad. daimon hip-hopu, zanese; že jediným právoplatným a božským hudcem jest Šporcl zatímco jedinou právoplatnou divou Magdalena Kožená; kdežto svatý Velčovský inkarnací designu jest; že v chrámu múz nejvýše trůní Pygmalion David Černý, jehož sochy ožívají a hýbou se!; a že démona vodního ze světa sprovodí jedině sv. Jakub Vágner.
A v časech největší ouzkosti potom uvážlivý Čech svěří svůj osud královi celého panteonu, bohovi země a kamení, samotnému Václavu Cílkovi, jenž slovem svým mysticko-poetickým světu dal zroditi se.
Takto národ dobrých Čechů v každé životní nesnázi ví, na kterou ze zázračných bytostí obrátit se má, čímž mysli své uleví a ke své poctivé, drobné práci vrátit se opět může. Blažený národ Čechův!
+ + +
