Otázka priorit

nemůžu pochopit, že za tímhle chorálem

i za tímhle

stojí jeden a tentýž skladatel. hmpfhm!

když už jsem u toho, nedávno sem na FB narazil na následující status (podobných budou myriády):

"Volejte sláva a tři dny se radujte! Gribin poprvé pekl. Bylo to peklo, ale dílo se zdařilo. Po 100letech jsem dostala k Valentýnu dárek, naprosto boží a to origo Disney Pocahontas barbie z Disney store! Fuck yeah💜 byla jsem pozvána na erotickej oběd 😄 a nejlepší véču do T.G. fakin I. Fridays. Já mám dop***le takovou kliku. Děkuju! ,,I'll allways be the one that runs up to protect you, cause I know if I was down you'd come and do the same" ❤ "

chacha, to ani nemá cenu rozpitvávat, pěkný žebříček priorit, no, jak si taky někdo může představovat štěstí nebo perfektní den. já si dal třeba dneska večeři už na oběd, pak šel na přednášku Didi-Hubermana, kterej vyprávěl filozofický vtipy o korespondenci Bataille Kojévovi (smála se celá aula, i já) a kde sem zase asi čtvrtinu proklimbal a nakonec sem vyrazil na chorály - tam jsem objevil první výše zmíněný. a teď po půlnoci si nečtu, jak bych měl, ale píšu tenhle text. taky dobrá práce!

***

no co. jako správný voayeur jsem se pustil do rešerše a mezi stalkerem a antropologem (ale jakej je v tom koneckonců rozdíl) si profil tý káči pořádně prolustroval - a jejího dop***le takovou kliku přítele sem projel taky. rebelka, drsňačka a - modelka (na hranici softporna). nejspíš taková ta výjezdní hosteska. motto: you hate me or you love me. samozřejmě, nothing in between, v dnešní narcistní době se charakter nevyjednává, člověk si stojí za tim jakej je čůrák, nemá svědomí ani pochybnosti, buď mě přijmeš takovou, jaká sem, anebo fuck you.
její přítel, to mi přišlo vtipný, svou slečnu všude možně propaguje (poprvý sem se na její profil proklikl z čsfd, abych pravdu řekl, kde jí její doprdele kurva takovou kliku přítel propagoval - a na jejím profilu na mě jako první vykoukly polonahý fotky a videa.) její přítel - anebo raději říkejme partner - propaguje kozy a svlíkání svojí holky. výstavní kus. asi jako nejnovější iPhone nebo iPod nebo nový Vansky nebo auto nebo motorka. konzumací spolu ti dva slaví konzumní svátek a jako produkty ke konzumaci se taky navzájem nazírají - v éře hipstrů je identita především dalším z řady produktů, to není novinka. neni to poprvý co narážím na mladíky, co se chlubí svýma přítelkyněma pornoherečkama (!!), v tomhle případě teda jen softmodelkou. tohle podle mě není libertinství, je to vystavování trofejí - sami sobě značkovým zbožím.
a profil doprdele kurva hovno kliku přítele nepřekvapil: posilovny, lopaťáckej NY hard core, kroucení hlavou nad vměšováním se do "tisícileté tradiční kultury" Číny ("maj to prostě jinak") a oslavování vojáků v (českých!) ulicích - prý si přijde bezpečněji. svalovec, který se cítí v bezpečí až díky automatickým pistolím, jak nepřekvapivé!

střež se smrtelníče abych nezavítal na tvůj profil!

Encyclopaedia Americana: Tloušťka

sytý hladovému nevěří - a nenasytnému už vůbec ne.

tlusťoši a tlusťošky si chodí pro další a další dávky fountain drinks, přidávají si porce i chody a - což je ze všeho nejperverznější - vykládají si, co komu chutná a kde co vaří nejlíp. může těmto tvorům vůbec něco skutečně chutnat? mají vlastně ještě nějaké chutě?

nový lidský druh

stehna velikosti mého těla, nový orgán pod pupíkem ve tvaru močového měchýře; prsa rozlitá pod pas; celulitida na pažích a tváře tonoucí v tekutém písku hlavy. instalovaní, zapuštění ve svých invalidních čtyřkolkách se proplétají na chodnících. někdy se už ani neproplétají, prostě maj nohu na plynu a troubí; anebo zápasí s auty na silnicích. (čtyřkolky se vyrábí s nosičem na nákupy mezi řidítkama - obézní při jízdě připomínají oslíka jdoucího za mrkví; a jednou se jeden takový pán zastavil před naším bariérovým krámem - musel přesvědčit kolemjdoucího, ať mu k nám jde koupit wafli, a mezitím tento okolený kentaur vyčkával s puštěnýma blinkrama na chodníku.)

jídlo bylo lahodné a splnilo všechny mé požadavky po umění: rozšířilo mojí lidskou zkušenost světa, ukázalo mi dosud neznámé možnosti vlastního těla, otevřelo nové estetické horizonty; chtělo se mi smát a posléze brečet. a po tomto vyčerpávajícím zážitku chci jen meditovat, cítit ztrácející se vzpomínku na Indii nebo Ukrajinu nebo Mexiko na jazyku. jsem slabý a chci být držen za ruku.

míra. každé další sousto by přivodilo nevolnost, zkazilo rytmus, rozbilo proporčnost formy a přivodilo vpád amorfního chaosu. a proč si nezajít ještě na dezertní wafli? nebo na svačinový sendvič? a kam pak, na suši? a po cestě si dát hot dog nebo kousek pizzy? a hned na to zajít na večeři? a dát

si boršč, draniki a karbanátek,

pirohy zelí a kiš. a samozy,

pakory, alupatry,

lassy, tikku a mirch. no a taky

tortillas y quesadillas a pak

fish and chips and eggs and ham

burgr hned co dojím poutine.

a co pak a kam pak!

řasy zelí knedlík sója

hořčice a marmeláda

curry roti schwarmu hned

pudink k dezertu, štrůdl a gelato

a sýry k zákrmu-předkrmu

degustiv-aperitiv

camembert na chlebu, camembert v salátu

s kuřetem zálivkou, džemem a cibulkou,

polívka hlavní chod dezert a zákrm-

předkrm, degustiv-aperitiv

brie na chlebu a brie v sendviči

se šunkou salámem okurkou a dezertem a na svačinu na kávu na koblihu nakoupit do krámu na tržiště na farmer´s markets do diskontu ve večerce chipsy a salsu a kokakolu na snídani na přesnídávku do práce při práci před prací po práci zobnout tu a tam a ochutnat a sytý dorazit na oběd a přesto se nažrat a při čaji o páté myslet už na večeři jejíž zbytky pudou na snídani k toastu který děláme i na svačinu na svátek na vánoce na velikonoce tak co si dneska dáme?

amorfní druh améb posunujících se beze smyslu po městské mřížce, jež smyslu beztak brání. odkudkoliv kamkoliv a stále nikam. bez zájmů a bez koníčků, bez pravdy a beze lži, nenasytné, neukojitelné pokolení ve stavu permanentního zrodu-přerodu svého těla. narazit tak jednou na pevný bod, aby mohli opět zhubnout do lidských měřítek.

medailonek

mladý francouzský venkovan hledající štěstí v americe - popravdě to zas až tak v americe není, umí jenom francouzsky a od všech ostatních očekává to samé - překládám mu i jednoduché pokyny; québek

teď mimo sezónu se zástupy imigrantů přiživujou brigádama, kde se dá. mladý francouzský venkovan podle svých slov přes léto pracuje v zahradách, kde prořezává větve. představuju si, jak šplhá do korun stromů a jak se před ním otevírají vzdálené horizonty - možná i ty bretaňské. i něco tak monotóního, jako je práce ve skladu, vykonává svědomitě, s jakousi naivní dětskou vervou, skoro až zbrkle. když tento francouzský venkovan zívá, nedává si ruku před pusu. neostýchá se zeptat cizího člověka na parkovišti, jestli by nás nehodil na metro. k tomuto mladému francouzskému venkovanovi, pracovitému a prostému, musíme chtě nechtě držet sympatie.

dalšího dne na otázku, co dělal večer po práci, mladý francouzský venkovan odpovídá, že mrdal přítelkyni; k dobru přidá několik ilustrativních gest - takže odpočatý prý není. ("mít holku, to je jako sport" "to je horší než sport" - přisazuje pisklavým hláskem náš pan Homais, maghreban středního věku, člověk, který je schopen přerušit práci jen proto, že krabice na paletě nelze srovnat do obdélníku a který potom bezradně čeká, dokud někdo nepřijde a nepřerovná je.) o přestávce si čte v novinách výsledky NHL a na těstovinách, které si k obědu ohřál, má položené plátky šunky. a tomuto mladému francouzskému venkovanovi je teprve 23 let.

Encyclopaedia Americana: americké město

kdysi se mě můj pařížský učitel ze slušnosti zeptal, jak se mi ve městě líbí a jestli už jsem zabloudil.

"nezabloudil, pořád je to evropský město a ne třeba africký"

"a nebo americký"

descartes

ta poznámka byla trochu tajemná, ale teď už tomu rozumim.

ptačí pohled na karteziánskou soustavu amerického města budí mylný dojem, že neexistuje nic přehlednějšího (jak sem nesnášel, když se mě u rudolfina někdo zeptal, jak se dostat na václavák) - ale to je pohled boha, plánovače města, ptáka, všechno jen ne pohled člověka. kvůli vertikální přehlednosti je nemožné chytit se nějakého orientačního bodu na zemi. idealita, čistota schématu a uniformnost z toho plynoucí vedou k naprosté zaměnitelnosti prostoru horizontálního. na domech nevisí názvy ulic a čísla se domům dávají zcela svévolně a hlavně jsou k ničemu, protože ulice se táhnou klidně celým městem - ostatně nebyl důvod je někde přerušit, natož jim v půlce změnit název (Příkopy by tak mohly vést dál přes Hybernskou, Seifertovu, Táboritskou a Olšanskou a zastavily by se až před Žižkovským nádražím, protože tam cesta končí pravym úhlem) - taková rue Berri je i centrální přestupní stanicí metra, i kulturním centrem, třídou restaurací a luxusních bytů, zaprdnutejch minidomečků, úzkou stezkou pro popelnice, pěší zónou, dálnicí a konečně anonymní silnicí mezi dílnama. Prostě vedla rovně.

diář mi zaplevelily mapičky bloků a ulic, protože po výstupu z metra můžu být kdekoliv a orientován kamkoliv. mrakodrapy nejsou orientačním bodem, z uliční úrovně vypadají všechny stejně.

čistá pravoúhlá tabulka čtvercového papíru, tak v takovém prostoru byly vynalezeny předměstský nákupní haly i mrakodrapy. urbanismus tak totalizující, až už neexistuje, architektura nemá na co reagovat, a tak tu taky žádná neni. kdekoliv může vyrůst cokoliv, viktoriánský domek střídá mrakodrap a ten zase benzínka. nekonečný suburbie upomínající westernovej městys - ale z nějakýho důvodu pod nim vede metro. a ze smetiště westernovejch domků občas vyčnívá desetipatrovej barák, památka někdejšího příslibu nikdy nenastalých lepších časů té které čtvrti.

mrakodrapy jsou autoritativní a totalitní baráky, člověka jímá bázeň, když do nich vstupuje, i když si de jen do kopírky, nebo se vychcat. ale i ty můžou být kdykoliv nahrazeny něčím větším - v dokonalé mřížce města, kde chybí jakkákoliv prostorová hierarchie, není nic památkou ani středobodem. každej blok je simulakrem a mohl by stát jinde. a mohl by být nahrazen jiným.

už chápu, proč tak američani milujou města s horou, řekou nebo zátokou: nutí alespoň k nějakému prostorovému projevu, dávají alespoň nějaký charakter.

mont-royal

při výstupu na mont-royal se ze mě stává K., protože na ni nejde odnikud vylízt. kopec je všudypřítomný a na dosah ruky, ale cesta vždy končí ve změti domečků a zadních dvorků. (nakonec se ale povedlo, Kafka odhodil papír, oženil se a žil šťastně až do druhý světový války).

pach

- a ten pach; nasládlý pach tuku, který dusí město, vychází ze vzuchotechnik tisíců fastfoodů, ocelové město kantýn promazávané rostlinným olejem; pach se v mrazech kondenzuje do oblaků a mlhy a přikrývá ulice a všechny dusí, je lepkavý, těžký a teplý, ulpívá tu na domech, věcech i v lidech. jsem celej upatlanej, všude nechávám stopy prstů, fuj.

nová fašistická sekta na obzoru / Eco: vágnost je matkou víry, běda tomu, kdo jde po detailech! / wtf?

Závěr debat: propojme slušné lidi a demokraticky nabourejme mocenské struktury, změňme volební systém tak, aby nám vládli ti nejlepší. Karel Janeček za pomoci slajdů podrobně vysvětluje svůj návrh změny volebního systému.

...

21:40 - Aneta Langerová: Občas se mi stane, že někam přijedu zpívat a někdo řekne to je prima, těším se na koncert, a mně to moc pomůže. Tyhle drobnosti můžeme dělat každý. Potlesk. Libor Malý: Radost je životní energie, kde není, tam to zapáchá. Ideální svět neexistuje, ale důležitá je právě radost. Potlesk.

21:55 - David Koller s kytarou přichází na pódium zazpívat písničku Karla Kryla Pieta, napsanou v roce 1965. Proč právě tu? Ještě nezestárla, dodneška jsme si to s těmi bolševiky úplně nevyřídili.

...

22:08 - Závěrečné slovo. Aneta Langerová: Panu Janečkovi chci poděkovat, že nám jde příkladem. Hnízdil: Možná, že Pozitivní evoluce je naivní, možná má své chyby, ale myslím si, že to není chybný projekt. To, co nás nejvíc ohrožuje, je naše vlastní apatie a lhostejnost, a já doufám, že Pozitivní evoluce je nástrojem, který nám to pomůže prolomit. Václav Cílek: Jsem rád, že jsem tady, protože mám pocit, že tady něco nového vzniká. Taťána le Moigne: Doufám, že tato diskuse bude pokračovat, děkuju panu Janečkovi, že to zorganizoval, a vám všem, že jste přišli a máte zájem o to, jak to v této zemi bude vypadat. Karel Janeček: Nebuďme pasivní, pojďme zlepšit komunikaci, pozitivně vnímat jeden druhého. Máme historicky jedinečnou příležitost změnit stav společnosti k lepšímu. Dříve to nebylo možné, teď to jde, záleží jen na nás. Potlesk.

22:21 - Moderátoři děkují všem přítomným a končí diskusi. Potlesk sálu vestoje.

http://www.pozitivnievoluce.cz/cs-CZ/projekty/pozitivni-mesta/praha/lucerna-velky-sal.html

la jeunesse dorée de lindy hop