čtvrtek 7. dubna 2011

Co mi v Čechách chybí / nalezení ztraceného syna / cestopis

jídlo a hardy. škoda že se u nás vietnamci vrhli na bistra s přemaštěnym jídlem, rozhodně jim nepohrdnu, ale pak se 2 hodiny nemůžu hejbat. místní asiati - čínani - to vyřešili fikaně, zavedli čínský lahůdkářství. sakra, proč je to jen nenapadlo u nás - národ vlašáků a chlebíčků je pro tenhle formát stravování jako stvořenej! navíc by ty obědy nemusely bejt tak paralyzující. a taky mi u nás chybí výběr. a když už se začne rozšiřovat sortiment, je to formou kuchyňskýho kutilství a břečkovitejch slátanin (onehdá sem viděl prodávat v pytlíku "kuře na pepři" a "kuře na pórku" - proč, ze všech možnejch kombinací chutí a nevyužitýho repertoáru národních kuchyní, jmenovitě tý francouzský, se musely namíchat právě takovýhle dvě sračky? omezenost!).



protože v čé er nejsou cizinci, vypadá to tam, jak to tam vypadá. vždycky stejně: cizince ostatně nenávidíme, pokud neříkaj to, co si sami myslíme (jako ten japonskej fašoun do plynu!). cizinci u nás neučej na školách, nestavěj baráky. s pořádnou, tak aspoň 2mil. menšinou, by konečně začla bejt legrace: z veřejnýho prostoru by zmizel ten všudypřítomnej odpornej rasismus, protože by si ho prostě nikdo nedovolil; v krámech by bylo víc cizího žrádla, náckové by dostávali víc do držky, někdo by zneklidňoval ten veřejnej hnusně maloměšťáckej diskurz, nebylo by tak těžký vyspat se s černoškou/číňankou/arabkou/co já vim kym atp.

a taky mi chybí ta nerigidnost, ignorování červenejch pro chodce, pohazování odpadků na zem a bordel v ulicích, vytírání si prdele formalitama (a vytírat prdel formalitám). stávky a první slovo před bafuňářema. a taky jednoduchý šikovný věci, třeba opěrátko, dovoz žrádla do domu (ano, i od řeťezců i od maloobchodníků), levný a dobrý sejry, levný a hezký hadry (odbočka: móda spočívá v jednoduchosti: stačej džíny, sáčko a spuštěný dlouhý vlasy, který sou ostatně samy o sobě hezký, eleganci jistěj pěkný střihy a materiály; sestříhaný, dobarvovaný vlasy, křiklavej make-up, kozačky, péřový bundy, tuny doplňků a celá ta přeplácanost osumdesátek je vidět spíš na černoších - nutno dodat, že to většinou uměj nosit -, tj. na předměstských, nižších sociálních vrstvách. protože poslední dobou trávim čas nad vip zprávama, ohromuje mě ta tupá omezenost - ne snad mozků - šatníků našich celebrit. roztáčí se kolo přebombenosti, kdo skloubí víc nesmyslů přes sebe (krajkový spoďáry s koženou bundou atp.) vyhrává - hypostáze kuřete na pórku. naši vyznavači Úspěchu a budovatelé z čerčilova náměstí bohužel srostli s diskontstvím. v praze chybí jeden zásadní městskej typ oblečení: kabáty, saka, vesty. raděj se nazujou pohory a modýlky z hudysportu, vždyť jsou tak praktické, asi jako krátkej účes na ženskejch a kuře s pórkem v ešusu! konec odbočky), chyběj mi galerie, výstavy a muzea, kde se ty pozitivistický bolševici neklaněj Artefaktům - zapálit tu zkurvenou zikmundovu tatrovku, koho k čertu doprdele práce zajmá nějakej kus šrotu kterej propagoval husáka ve světě? - ale víc než to mi chyběj lidi, který by do těch baráků chodili a dožadovali se jich. a taky mi chybí, že se člověk nemusí stydět za to, že je levičák, ekolog, komouš, hipík, katolík atp.

a taky mi chybí architektura: norimberská, šedesátková, megalomanská, opulentní i ta dobrá, prostě jakákoliv - milunić, šrámková a její epigoni ani cígler se nepočítaj, sou to fádní nuly. a taky mi chyběj zábavný dětský hřiště, co já sem se na nich zamlada vyblbnul! stočený střeva, obří betonový zvlněný plochy protnutý v různejch vrstvách prolejzačkama, síťová efelovka, 20ti metrová klouzačka atd., ne, u nás se dělaj unifikovaný klouzačka+houpačka=děti jsou šťastné a vyrostou z nich pravičácký omezenci.
a taky rozmanitost stravovacích podniků, a taky to, že si všude de objednat víno, který nečpí toluenem a zkr. neni k poblití se (ale to je přece tim, že francouzi sou vinný národ, zatimco češi sou národ nevinný - nepolíbený ničim co neni k blití? je tak těžký nečepovat splašky a neservírovat hovna? souvisí s tim nějak to co pije většina buranů? je tak těžký neprodávat žumpu a patoky?).


chybí mi naprosto absentující francouzská kuchyně a francouzský výrobky, nábytek, kontext, spotřební zboží (bohužel sme vedle německa, takže místo plastovýho nábytku a specifickejch bytovejch doplňků od mr. bricolage máme plastovej nábytek a jiné bytové doplňky od hrombachu, místo kyše a kornišon z kerfůru máme bratwurst v kauflandu); chybí mi, že i v přízemí kancelářskýho bloku se dá udělat markýza a krytý pohoštění. a taky noční neony, který tu nejsou v inflaci, a tak je ještě možný vnímat jejich estetiku.


a vůbec se mi toho na paříži dost líbí, a to co se mi nelíbí se mi nelíbí díky tomu, že v praze je to lepší, ale protože na to každej mrdá, resp. se dělá všechno pro to, aby to šlo do prdele, bude praha za chvíli stejně škaredá jako paříž, akorát že bez všech těch nápadů, který jí dělaj snesitelnou, zábavnou a světovou.