s basákama se dá na koncertě povídat jen o jednom, pokaždý je to to samý. a jakej máš aparát? a lampu nebo tranzistor? a linky, potenciometry, čudlíky, kabílky, šroubky atp.? ne že bych se někdy zajmal o elektroniku, ale za ty léta mýho slavnýho koncertování sem se naučil odpovídat na stejný otázky ty samý nicneříkající odpovědi, kamuflující mojí nevzdělanost a nezájem.
a bavit se o kytarách je to samý, jak která hraje je ve výsledku míň zajmavý, než z čeho je vyrobená a jaký mrdky má v sobě namontovaný (spolužačky mě neska naučily dvě nový sprostý slova: mrdárna a zakrslej čůrák, kam se hrabe svraštělá předkožka! vulgarismy z dívčích úst, to je jako bolest břicha ze smíchu, jako udusit se vůní, jako když je mi blbě z dobrot).
snad jen s jindrou holubcem sem se jednou bavil o hraní. taky je to kurva umělec. napsat tak poetiku basovky: vláda tónu, sukcesivnost spíš než simultaneita, řadovost a serialita, singularita melodie místo plochy harmonie, komentářovost, doplňování, odvozování a derivace. zrcadla a přízraky, stíny. sólo na pozadí : antický chór a jeho texty. dělat background formou motivu přece neni vůbec samo sebou! sólovej nástroj spoutanej v orchestru rockový kapely, přikovaný prométheus. neznali bysme oheň - rytmus, řád hudby sfér. jako omezenej bručící dinosaurus, plnej násilí a ve svý grotesce až směšnej. a zároveň temné nevědomí, ženská duše, německá duše tacitovejch hvozdů, basovka!
