1) Quebečanovy narozky
začíná to jako vtip: sejde se Čecháček (já), Brazilec, Brazilka a Němka, aby oslavili Quebečanovy narozky...
no a když se opijem, společnost nemůže dlouhé chvíle nabrat dech po mym vtipu o ekonomech a žárovce ("kolik je potřeba ekonomů na výměnu žárovky? žádnej, vymění ji neviditelná ruka trhu"). dochází mi, z jakýho příšernýho izolovanýho ostrova pocházim - o čem je u nás normální se do krve hádat s polovinou rodiny, přátel, kamarádů, známých z koníčků atp., to bere zbytek vyspělého světa - včetně jižní Ameriky - jako pouhou grotesku. jako jediný nepřináším Kanaďanovi dárek, a to přesto že se už nějakou dobu známe, zvu ho aspoň na panáka. předtím jsem si panáka ve Francii ještě nikdy neobjednával, je to dobrý pocit, poroučím další tři všem zúčastněným mládencům (a při odchodu další tři!). začínám být nebezpečně nalitej. přicházejí Kanaďanovi známí, Francouz se svou španělskou slečnou. vypadají, že žijí ve squatu, jsou vyzáblí, nejspíš smažej. Francouz Quebečanovi sáhodlouze vykládá o nastávající revoluci, Španělka už všechno zjevně slyšela, ptám se jí novou nesmrtelnou seznamovací větou:
"a ty seš levičák, nebo ultrapravičák?"
nalejme si sklenku čistého vína - takhle to totiž dnes stojí.
při loučení s kamarádkama exhibuju Brazilce, jak už neumím plynně brazilsky a co mě můj věrný druh nenaučil (jedná se samozřejmě o samý sprosťárny): "kočičko!, roštěnko!, prdelko!" - (gostosa, bunita, bunda!). je jí už hodně přes třicet, chvíli předtim jsme se předháněli, kdo nejvíc dokáže její věk pohanět - pověz, Mario, co bylo horší, bejt portugalskou kolonií, anebo objevení Ameriky? - ale na moje sprosťárny zaperlí krásným dívčim smíchem.
"tyvole, ta je dobrá tyvole"
"ta určitě dobře mrdá" poučuje mě Brazilec "to poznáš už z jejího ksichtu!"
výčitky z toho, že jsem jako jediný nepřinesl dárek, mě pronásledují zbytek večera. Quebečanovi kupuju od podomního prodejce růži za dvě eura.
Francouzovo vychvalování marných francouzských stávek, odborových akcí, organizování se a neposlušnosti, rozrušování hegemonního diskurzu, diskuzí s pracujícím prekariátem a plánování dalších kroků mě začne po chvíli rozčilovat - ještě ke všemu mu špatně rozumim. "všechno tohle ti je k ničemu, stejně bez voleb nic nezměníš." odpovídá mi. "to je hezký, ale bez voleb nezměníš nic." jsem k němu nespravedlivý, mluví ze mě zahořklost východní podvedené demokracie. vypadá nicméně vykolejen. o marxismu dnešních dnů musim ještě napsat samostatný blog: všichni levičáci dneška se samozřejmě mýlej, lidi nejsou fašistama kvůli chudobě. to totiž nevysvětluje, proč nejsem fašista já. ani vzdělání ani sociální stát nerozhoduje o tom, kdy se člověk stane fašistou, protože k hrůze zfašizovaná Francie, domovská země rasové teorie, má přece snový sociální i vzdělávací systémy. Slačálek, Májíček a další se hrubě mýlej. hrubě.
cestou domů je výluka v metru a musíme vypadnout. s Brazilcem na sebe opile hulákáme, u východu nás zastaví policejní hlídka: co tu děláme, o čem se bavíme, co lovim v kapse? vytahuju tramvajenku: "eee, tramvajenku!" policista se zhrozí - my ale nejsme kontrola! Brazilec začne vysvětlovat, co sme dělali:
"no my sme se bavili jak jet domů, byli sme na narozeninový oslavě kamaráda, bylo tam hodně známých, i hudba hrála, i když ne všem se líbila, no a on říkal, že rychlejší by bylo jet jedničkou a pak to vzít béčkem, ale víte přece, jakej je na Chatelet nesnesitelně dlouhej přechod, tak sme jeli pětkou že přestoupíme na šestku a kdyžtak to dojdem z Denfert-"
"táhněte!"
Brazilcovi se vysmívám jen na oko, ukecanou tetku zahrál výborně!
