neděle 7. října 2012

Odkouzlování světa

dočíst si tu okouzlující knihu ve vlaku bylo hloupý předsevzetí, vysočanský slumy a východopražský suburbie nadobro odvádějí všechnu mojí pozornost. a k tomu ten suchopárnej fotr.
jeho děti mi za zády listují nejspíš nějakou ilustrovanou encyklopedií: a tohle je ufo? a oni existujou? a tyhlety upíří? a žijou? ...
osmiletí křováci se dožadují kosmogonického vyprávění, svět je ještě prosycen magií, v lesech žijí duchové a ve městech démoni - ještě pořád umějí zabloudit, civět s otevřenou pusou a ztuhnout vytržením; ještě ne osy a rovnoběžky, ale východ a západ a eskymáci; pravděpodobně vůbec nežmoulají didaktickou knížku, jako spíš hermetický svitek - možná nejedem pantografem, ale letíme raketou do cirkusu.
Otec: ne (freudovské nebo lacanovské ne?), není možná, to neexistuje, tak to neni, už si přestaňte vymejšlet atp.
za oknem míjí neutěšená a banální scenérie, Otcova myšlenková krajina - je ostatně i mojí krajinou, slepou mapou, ze které nevím, jak uniknout. děti zmlky, nápovědu už nedostanu.

když vystupuju, koukám, že listovaly Týdnem.

pondělí 1. října 2012

co se dá dělat ve 4 ráno

vysávat moly, uklízet prádlo, spravovat tekoucí umyvadlo, čistit odtokovou baterii - opilcovo instalatérské odhodlání! některý věci se ani za střízliva dělat nedaj
usnout po pátý u trona, usnout u porna, usnout mimo ložnici, usnout oblečenej
začít gruntovat kuchyň, rovnat obsah ledničky - nicméně už mnoho let se ovládám a opilej raděj nežeru; kdysi jsem se nad ránem s oblibou vrhával na vyvařování - hodinu sem jídlo připravoval a další hodinu ho do sebe soukal - následující den se nemuselo jíst až do večera
čtení vzdávám už při pohledu na knížku
zálibně listovat vlastní diplomkou a cvičit na španělu - hlavní sou dobré sousedské vztahy!
hybernovat u televize, hybernovat u youtubu
začít chatovat s chvostou
rozvazovat uzel na tkaničce a komicky upadnout na zadek
stříhat si nehty, provádět půlhodinovej dentální rituál, holit se, vytrhávat chlupy z nosu a vůbec vykonávat všechnu tu metrosexuální činnost, jejíž zanedbávání sem si celej večer vyčítal
nechat nedopitýho plechovýho braníka větrat na lince a strčit svoje smradlavý hadry do šatníku k bussiness oblekům spolubydlících, abych je pak ráno našel poházený na balkónu
začít přítelkyni vyprávět všechno, co se přihodilo od tý doby, co z hospody odešla, a ignorovat její záštiplný pohledy
vzteky rozkopat půlku pokoje, protože na policii se mnou odmítli sepsat protokol o okradení
fotit noční panorama sídláku
smrdět, chrápat a jít třikrát za noc na záchod.