nová fašistická sekta na obzoru / Eco: vágnost je matkou víry, běda tomu, kdo jde po detailech! / wtf?

Závěr debat: propojme slušné lidi a demokraticky nabourejme mocenské struktury, změňme volební systém tak, aby nám vládli ti nejlepší. Karel Janeček za pomoci slajdů podrobně vysvětluje svůj návrh změny volebního systému.

...

21:40 - Aneta Langerová: Občas se mi stane, že někam přijedu zpívat a někdo řekne to je prima, těším se na koncert, a mně to moc pomůže. Tyhle drobnosti můžeme dělat každý. Potlesk. Libor Malý: Radost je životní energie, kde není, tam to zapáchá. Ideální svět neexistuje, ale důležitá je právě radost. Potlesk.

21:55 - David Koller s kytarou přichází na pódium zazpívat písničku Karla Kryla Pieta, napsanou v roce 1965. Proč právě tu? Ještě nezestárla, dodneška jsme si to s těmi bolševiky úplně nevyřídili.

...

22:08 - Závěrečné slovo. Aneta Langerová: Panu Janečkovi chci poděkovat, že nám jde příkladem. Hnízdil: Možná, že Pozitivní evoluce je naivní, možná má své chyby, ale myslím si, že to není chybný projekt. To, co nás nejvíc ohrožuje, je naše vlastní apatie a lhostejnost, a já doufám, že Pozitivní evoluce je nástrojem, který nám to pomůže prolomit. Václav Cílek: Jsem rád, že jsem tady, protože mám pocit, že tady něco nového vzniká. Taťána le Moigne: Doufám, že tato diskuse bude pokračovat, děkuju panu Janečkovi, že to zorganizoval, a vám všem, že jste přišli a máte zájem o to, jak to v této zemi bude vypadat. Karel Janeček: Nebuďme pasivní, pojďme zlepšit komunikaci, pozitivně vnímat jeden druhého. Máme historicky jedinečnou příležitost změnit stav společnosti k lepšímu. Dříve to nebylo možné, teď to jde, záleží jen na nás. Potlesk.

22:21 - Moderátoři děkují všem přítomným a končí diskusi. Potlesk sálu vestoje.

http://www.pozitivnievoluce.cz/cs-CZ/projekty/pozitivni-mesta/praha/lucerna-velky-sal.html

arbeit macht frei

práce za barem je mnohem větší zábava než sem čekal. vojta š. je mnohem větší zábava než sem čekal. měl jsem problémy s chováním a alkoholem na zš, měl jsem problémy s chováním a alkoholem na sš, na vš se tomu přestalo říkat problémy - takže jen s alkoholem - ale nečekal sem, že to jednoho dne přenesu i do pracovních vztahů; není radno pracovat v blízkosti alkoholu, s alkoholem a pomocí alkoholu. alkohol je pořád větší zábava. alkohol mi dělá dobře. bitka se štamgastem a pacifikace pomocí kravaty, rozbíjení skla, řev a výhružky, jímavé usmiřování a padání si v náruč; polootevřená hospoda, bordel, nezodpovědnost; rušení nočního klidu, stížnosti vyšinutý sousedky (are you fuckin´ kiddin´ me? i´m living upstairs - prý francouzka); nasraný sms naší nadřízené, a to dva dny po sobě a pokaždý uvozený "takže pánové (...)"; náš poslední průser vyplave až po třech dnech, protože dojde třetí flaška maleconu: "vždyť sme předvčírem kupovali tři, to se nemohlo vypít" "eh" "vy ste to tu spolu celý vychlastali?"; finální oslavný virvál za účasti trestaných i trestajících (zcela v duchu bachtinovskýho "jedli pili souložili, dobré bytí spolu měli" - něbo tak ňák), plivání na podlahu a vrávoravá swingová performance --- a to všechno za peníze!

Atomový bombardér Václav Havel

nevinná sci-fi aspirace se zvrhla v traktování nejbanálnějšího mediálního diskurzu (budoucnost, to je bankrot eu, rozpočet, rusko a mentalita studený války, volby a preference - a to implicitní pravičáctví) kdy neni jasný, jestli se teda probudíme do dystopie nebo utopie. bože, to je skoro oslava fašistickýho futurismu! když totéž dělaj amíci, tak už sme na to tak nějak zvyklí, jenže nacionální oslava vlastní národní budoucnosti se v případě Čechy Čechům promítá do společenství, který lynčuje cikány a libuje si ve fašistech á la Jan Fischer 99% (liberální technokraté, to je jako světovláda karla janečka?) - na stránkách tý hry sem v kolonce "bojové jednotky" objevil Tank Křižík - eh!

příjimačky na univerzitu

na americkou univerzitu před americkou komisí; mluví se česky - to poznám podle toho, že když se přejde na angličtinu, de mi to o poznání hůř - na mojí práci ani nepřijde řeč, jen se vedou nějaký povšechný a obecný pindy o všem možnym akademickym. pointou je hlasování o přijetí:
"..a teď si každej, kdo vás chce přijmout, kousne do tohohle jablka a když nakonci nezbyde nic, jste přijat." mladší blonďatá dáma v rozpacích odmítne, ostatní se zakusují, mám to, sem přece tak dobrej, po chvíli zůstává jen ohryzek.
"vítejte mezi námi, pane kolego." komise tleská, já se klaním, jsem šťastný k slzám, ještě několik desítek vteřin po probuzení mi to celé přijde uvěřitelné.

la jeunesse dorée de lindy hop

Odkouzlování světa

dočíst si tu okouzlující knihu ve vlaku bylo hloupý předsevzetí, vysočanský slumy a východopražský suburbie nadobro odvádějí všechnu mojí pozornost. a k tomu ten suchopárnej fotr.

jeho děti mi za zády listují nejspíš nějakou ilustrovanou encyklopedií: a tohle je ufo? a oni existujou? a tyhlety upíří? a žijou? ...

osmiletí křováci se dožadují kosmogonického vyprávění, svět je ještě prosycen magií, v lesech žijí duchové a ve městech démoni - ještě pořád umějí zabloudit, civět s otevřenou pusou a ztuhnout vytržením; ještě ne osy a rovnoběžky, ale východ a západ a eskymáci; pravděpodobně vůbec nežmoulají didaktickou knížku, jako spíš hermetický svitek - možná nejedem pantografem, ale letíme raketou do cirkusu.

Otec: ne (freudovské nebo lacanovské ne?), není možná, to neexistuje, tak to neni, už si přestaňte vymejšlet atp.

za oknem míjí neutěšená a banální scenérie, Otcova myšlenková krajina - je ostatně i mojí krajinou, slepou mapou, ze které nevím, jak uniknout. děti zmlky, nápovědu už nedostanu.

když vystupuju, koukám, že listovaly Týdnem.

co se dá dělat ve 4 ráno

vysávat moly, uklízet prádlo, spravovat tekoucí umyvadlo, čistit odtokovou baterii - opilcovo instalatérské odhodlání! některý věci se ani za střízliva dělat nedaj

usnout po pátý u trona, usnout u porna, usnout mimo ložnici, usnout oblečenej

začít gruntovat kuchyň, rovnat obsah ledničky - nicméně už mnoho let se ovládám a opilej raděj nežeru; kdysi jsem se nad ránem s oblibou vrhával na vyvařování - hodinu sem jídlo připravoval a další hodinu ho do sebe soukal - následující den se nemuselo jíst až do večera

čtení vzdávám už při pohledu na knížku

zálibně listovat vlastní diplomkou a cvičit na španělu - hlavní sou dobré sousedské vztahy!

hybernovat u televize, hybernovat u youtubu

začít chatovat s chvostou

rozvazovat uzel na tkaničce a komicky upadnout na zadek

stříhat si nehty, provádět půlhodinovej dentální rituál, holit se, vytrhávat chlupy z nosu a vůbec vykonávat všechnu tu metrosexuální činnost, jejíž zanedbávání sem si celej večer vyčítal

nechat nedopitýho plechovýho braníka větrat na lince a strčit svoje smradlavý hadry do šatníku k bussiness oblekům spolubydlících, abych je pak ráno našel poházený na balkónu

začít přítelkyni vyprávět všechno, co se přihodilo od tý doby, co z hospody odešla, a ignorovat její záštiplný pohledy

vzteky rozkopat půlku pokoje, protože na policii se mnou odmítli sepsat protokol o okradení

fotit noční panorama sídláku

smrdět, chrápat a jít třikrát za noc na záchod.

námluvy

ta vaše hluboká spřízněnost se životem, tu jsem vždycky obdivoval - jste totožní sami se sebou, nepředbíháte se a ani nezpožďujete, vaše identity se kryjí. stopy zanecháváte tam, kam jste šlápli, a řeč z vás vychází jen když mluvíte. nevrháte žádný stín, protože nic mimo vás tu není, zkrátka a dobře, když hledíte, tak hledíte, když pijete, tak pijete, když milujete, tak pouze a především milujete.

proto bych ti nikdy nemohl být přítelem, ne, scholastickou konstrukcí mého života vane mrazivý vítr - všechno jsem to musel pracně postavit, za strašného odříkání a studu, a přesto přese všechno nakonec hledím na cizí a kovově lesklý stroj svojí minulosti: teď už pracuje on za mě, spřádá nitky mé budoucnosti, poháněn hanbou a vyhýbavými pohledy. já už jsem své tělo dávno opustil, vlastně jsem z něj byl vypuzen; nepřítel byl mojí ukvapenou kapitulací sice poněkud zaskočen, ostatně neměl ani obléhací stroje a hradbu mého masa by zdolával jen s největšími obtížemi, ale boj byl tak jako tak předem ztracený. ne, nemohl jsem konat jinak, navíc teď je to už jedno.
a do tohoto města se vracím jen s největším vypětím sil, rozklepán strachy, krvácející, těžce a rychle oddechující, v křečích, vřeštím bolestí, zatínám svaly - takto se neslyšně plížím ve stínech, aby mou přítomnost nikdo nezpozoroval. někdy zkouším oslovovat kolemjdoucí. když si mě některý všimne a nadechne se k odpovědi, prchám zase pryč za hradby a z dálky pozoruji, jak mé tělo beze mě prosperuje.
potřeboval bych tvojí krev, sát skrze tebe mízu života, ale určitě bych tě tím zabil. křehla bys, až by ses roztříštila jako led: ale moje krevní potrubí by stejně zůstávalo vyschlé; život se nedá osvojit, může se na něm jenom cizopasit. jenom tehdy, když po schodištích města tečou potoky tvojí krve, osměluji se a s přiblblým úsměvem kráčím ulicemi, poněkud v rozpacích, nesvůj z té nečekané možnosti, rád bych se podíval na známá místa, ale z ostychu raději chodím tudy, kudy všichni ostatní.
ne, raději se k tomu vampírovi marnosti ani nepřibližuj, už příliš lidí zemřelo kvůli jeho studu. nikdo nemá tolik krve, aby ho nasytil, nikdo jí nemá tolik, aby tekla ve dvou řečištích; co ti zůstane, budou jen odumřelé končetiny - proměníš se v krystal. před ním samým ho nezachráníš, zato on tě naučí, jak zapomínat sama sebe, jak se v sobě nepoznávat, jak mizet ve stínech a nenávratně zneviditelňovat vlastní osobnost. je smrtelně nemocný - a bude s námi žít ještě tak dlouho!

Jeden den Petra Kamberského

na ádvojce mám zatim 43 lajků, takže si už několik dnů můžu připadat jako žurnalistická celebrita.
můj následující vývoj bude: napsat něco o tom jak se všude krade a jak sou naši politici zkorumpovaný, přidat několik banálních levičáckejch nebo pravičáckejch paralel, neboť tlačit svoje názory čtenářstvu je další zákonitý krok vývoje českého novináře.

tesařův koment mýho "polemickýho článku" na str. 11 ukazuje, že vůbec nepochopil o čem píšu: jaká mytická a ideologická kritika? no jestli to chce jak pro blbý, tou druhou sem myslel derridu (a ta první vůbec neexistuje) - a derrida vážně nespočívá v ukazování "tohle je levičácký, tohle pravičácký" - atd.

vlastně musim dát hujerovi za pravdu, i když jinak, než by si představoval: na světě je příliš mnoho zábavy na to, abych trávil tolik času s novinama/politikou
rozhovor špíny a jeho dvojníka s pokornym je tak přísnej, že mi z něj rostou chlupy na hrudi a odteď nosim už jen mokasíny. musel sem si pustit metaliku, abych si vůbec přišel hoden ho číst - tak je přísnej! přísnost největší.

-----------------------------
číst si svoje jméno - ať už v oponentskym posudku nebo v článcích druhejch - to je jako dostat první přesdívku nebo spatřit koitus rodičů. takže já opravdu existuju? doteď sem se se značkou mojí identity setkával jen na úřadech, občance: v kolonce jméno by se klidně mohlo psát odmocnina ze dvou nebo fantomas, prostě signatura. najednou si pod tim mám představovat sebe? jméno a příjmení: vypadá to skoro jako nadávka! je to nějak málo, neztotožňuju se s ním, ne, říkejte mi nějak jinak.

Maudio Clagris: Ohře / cestopis po psaních

poetika banality: newspeak tiskových mluvčí už nám dal téměř zapomenout na rétoriku, na metafory, na opisy a paraboly; na tropy a nadsázku. ježto jazyk je objektivním laboratorním záznamem reality, musejí se používat jenom substantiva a všechna expresivní slovesa (což sou všechny) na substantiva převést; pokud možno za pomoci sloves provést, vykonat, realizovat... (byla provedena evakuace X evakuovali jsme) ...trpný rod! světem hýbou makroekonomické dějinné procesy, individuum je potlačeno; věci se dějí a jsou vykonány.

je poněkud svízelí, že jazyk je celej fiktivní a přibližnej; je pomůckou, hrou - každej pokus o pozitivistický psaní pak končí onanií uvozovek, neboť každý nelaboratorní zápis zavání fikcí a arbitrárností z toho plynoucí. tahle antropologie už pronikla i do odborný literatury, třeba madame Haškovcová ve Fenoménu stáří píše:

"Obecně se vyskytuje tendence k "delšímu stonání". Tam, kde se mladší člověk uzdraví "za týden", potřebuje senior "měsíc"." - eh, to je vážně "na pováženou", "profesorko".

je "komické", jak se někdy tahle snaha o "exaktní" "laboratorní zápis" "zvrtne":

"Nabízí se otázka, zda starý člověk, trpící samotou, ztrátou elánu, řadou obtíží nebo dlouhodobou nemocí, může žít kvalitní život. Odpověď je jednoznačná: někdo může, každý by se o to měl alespoň pokusit." Věru jednoznačná odpověď!

dalším krokem je encyklopedičnost - ale ne ledajaká! viz spis Thanatologie téže autorky:

"Dobrovolníci mohou nemocným zpříjemnit pobyt na lůžku osobním rozhovorem, četbou nebo společným poslechem hudby. Mohou podávat nemocným a příbuzným kávu, čaj nebo zajistit laskominy (uvařit pudink, připravit obložený chlebíček, donést zákusek ap.). Vítaná je pomoc v recepci, v administrativních činnostech, při opravách prádla, drobných řemeslnických opravách atd. Lze poskytovat také kadeřnické a holičské služby, manikúru a pedikúru, pečovat o vnitřní květinovou výzdobu nebo se podílet na zahradnických pracích. Mladí dobrovolníci zvládnou přípravu propagačních materiálů a s chutí realizují krátké kulturní, zejména hudební programy. Bývá zvykem, že se v prostorných halách a chodbách hospice konají výstavy uměleckých děl. Umělci zpravidla vystavují bez nároku na honorář a některá umělecká díla věnují hospici. Je-li výstava prodejní, pak určitá část honoráře putuje do hospicové pokladny."

a tadytim řídkym, plytkym, průsvitnym a prázdnym stylem to pokračuje dalších 160 str.; říká se tomu skripta.

Nejtvrdší kameňák celý mý diplomový četby ale zasadil Říčan v Cestě životem:

"Americký psycholog Riegel provedl tento zajímavý výzkum: Změřil inteligenci většího počtu gerontů - a pak čekal, kdy kteří z nich zemřou." Na to bych chtěl dostat grant!

(osobní zápas se psaním: vyhejbat se žurnalismům, sou neodbytný a automatický; jejich polohovorovej styl vede k výše zmíněný uvozovkový onanii; protože zapomněl na esejistickej styl, pomáhá si pseudoobjektivitou tiskovejch mluvčích. proskribovaný slova: pluralita, moderní, apod.; otevřená metafora: něco je jako něco; přirovnání je možná nadsazené, přesto trefné - neustálá suspenze fikce. člověk by se za expresivitu neměl stydět.)

wikipedie: pramen moudrosti

"An Indian Hijra peeling a banana."

vskutku ano.

prof. dr. Václav Příhoda: Ontogeneze lidské psychiky, 1960-1971 / co se člověk nedozví! / modloslužebnictví pedagogickému kultu

[Příhodovo] životní výročí si 21. října 1999 připomněla katedra pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která spolu s Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze a Komenského muzeem v Přerově, uspořádala vědeckou konferenci na téma Václav Příhoda a pedagogické myšlení 20. století.

Ontogeneze lidské psychiky, v [níž] zúročil svůj dlouhodobý zájem o experimentální pedagogiku a psychologii. Jde o dílo, které nemá ve světové pedagogické a psychologické literatuře obdoby. V r. 1966 byla P. udělena medaile J. A. Komenského za celoživotní práci a v r. 1969 mu byl k jeho osmdesátinám propůjčen Řád republiky.

vypadalo by to roztomile, kdyby se nejednalo o autora níže uvedených vět; aneb jak se u nás oprašuje prach z model, který už se nečtou, hlavně ale že máme ke komu se klanět. óóó!

Kterak se u nás dělala/dělá? Věda.

"Jiří Růžička postřehl, že si mládež volí jako základní znak svého psychologického založení dobrodružnou četbu, která se navzájem odráží v jejich zájmech. (...) Kovbojky napínaly dvanáctileté v 15,3%, sedmnáctileté jen v 2,5%. Nicméně ještě patnáctiletá přiznává: ,Chtěla bych být unesena kovbojem na koni, kterému visí kolty proklatě nízko.'"

Kořeny dnešní practice-oriented management ideologie:

"U žáků odborných škol [učňáků], jejichž specializace byla provedena v 14 oborech (roku 1965), působí těsné spojení s výrobou a s prací soulad teorie a praxe. Protože je v učebním programu postaráno také o kulturní složky, jsou dány podmínky pro všestranný rozvoj osobnosti. Naproti tomu výchova postpubescentů na třetím stupni škol obecně vzdělávacích [gymnáziích] je dosud jednostranná. Pro ontogenezi se jeví nezbytností její přeměna v pracovní školu, její polytechnizace napomůže spojit mnohost v jednotu při účelné diferenciaci studia."

"Tuto jednostrannost vzdělání měli na mysli socialističtí teoretici svými klasickými výroky o polytechnizaci školení. Nemínili jí ovládání základních nástrojů všech řemesel, nýbrž právě sepětí školy s přírodovědeckým pohledem soudobé kultury, jež by mířilo daleko více k polytechnice (jak se původně nazývaly vysoké školy technické) něžli k fakultě teologické, filosofické a právnické, tedy záměrněji k životní a výrobní praxi než k abstraktnímu uvažování. Nynější přimknutí školství k práci si vyžaduje zřejmě i diferenciaci nejvyššího stupně, jež povede k pevnějšímu a hlubšímu zaměření postpubecentní [15-20 let] osobnosti. Sovětský návrh školské reorganizace postihl, že nedávný způsob vzdělávání na třetím stupni [gymnázia], který uchovával pojetí sedmi svobodných umění, odlučuje školu od soudobé technické kultury."

Dnešním slovníkem: nejdřív vystudujte techniku a ty vaše literatury a filosófie si pak dělejte jako koníček. Pouze praxí, aplikací a inovací přispíváme k růstu HDP, básničky ještě nikomu státní důchod nezaplatily.

a na závěr trochu starý dobrý frenologie a fyziognomonie řízlý romantitujícím pozitivistickym biografismem.

"Ideová a zkušenostní dovršenost zároveň s introverzí převrací dialektiku chtění versus samovolnost. Senescentní [60-75 let] autor (básník, výtvarník i hudebník) vědomě sahá po určitém námětu a tvoří s úsilím, zatímco u mladého tryská obojí bezprostředně, mimovolně a intenzívně z neopotřebovaných zdrojů. Mozek mladého autora má téměř původní počet postmiotických buňek a průchodné synapse, takže bleskově vyvíjí myšlenky. Jeho hypothalamicko-endokrinní soustava ještě vytváří svěží vnitřní prostředí a subjekt reaguje silně na lidi, věci i události s neunavenou emocionalitou. ,Chtění' v naznačeném smyslu, jež se nutně jeví u senescentních pracovníků v pokusech o umělecké i vědecké tvoření, nesnáší se s tvůrčí schopností, která je v podstatě ryze spontánní. Proto snad, jak bylo bezpečně statisticky zjištěno, bývá vše nové, vývoj posunující a objevné, doménou adultů [tj. 30-45 letých]."

do příště se naučit brilantní literárně- a kulturněvědnou terminologii.

Švabinský: "V pozdějším tvoření bylo vždy znát mistra, ale pronikala v něm líbivá idealizace skutečnosti."
Goethe: "V 78 letech se pokusil o echo čínské poezie s nevelkým úspěchem. Několik příležitostných básní nepřekračuje úroveň chtěnosti. Ani jednomu ze všech těch lyrických výronů se nikdo neučí zpaměti. Jsou často hluché, zatížené rétorikou, alegorií a symbolikou, takže prozrazují unavené pero."
Chateaubriand: "pracoval literárně i v senescenci, zabývaje se historickými tématy, ale již bez tvůrčí síly."
V.I.Němirovič-Dančenko a K.S.Stanislavský: "Oba dramaturgové odstranili z jeviště všechno umělé, teatrální a vnesli sem bezostyšnou pravdivost, realitu a psychologickou hloubku. (...) Režísérská úloha, proniknutí k úmyslu autora a k samému smyslu života uchovala tvořivost N.-D. ..."

no, varyši, myslim že tvoje recenze ještě nejsou dostatečně vyzrálé, adultní, s dobrou hypofýzou, nedotýkají se skutečných strastí lidu, nepostihují jeho nejhlubší ontogenetickou povahu, ale klouzají jaksi po povrchu, po strojeném, umělém a formálním, aniž by postihovaly pravdivý obsah života.

more stuff incoming! stay tuned to my thesis

..a pak přišla jatka / special anniversary edition!

mnoho lidí snad mělo tendenci nazývat ho deviantem, radikálem, maniakem, cvokem atp. dokonce i mnozí někdejší přátelé - jak rádi by asi vrátili tato slova zpět poté, co jim skrze Vnitro vystavil předvolání, jednosměrnou jízdenku do táborů smrti! za šílencovým smíchem, destruktivním výsměchem světu ale nestál jen naschvál nebo narcisismus, nebo alespoň nejen ony. k vypjatým pózám, k urážení, k pohrdání a ke zhnusení ho přivedla vlastní jemnost. člověk nadán takovou senzibilitou, jehož duše reagovala na nejjemnější záchvěvy, na každou nuanci smyslu, nemohl zůstat tváří v tvář té prvotní brutalitě stejný. za největším šílenstvím může stát docela dobře vytříbený vkus. za nekompromisní tvrdostí jakási až erotogenní empatie. Nietzsche se zbláznil, když viděl tlouct koně.

   o Robespierrovi čítával se soucitem a pochopením, prvotní naivitě komunistů nerozuměl : lůza lidu se mu drala z krku jako záplava zvratek, blil ji při svých procházkách, potáceje se ode zdi ke zdi, pouštěl si tu měkkou stolici obyčejnosti do kalhot. nezasloužili si naprosto žádný soucit, musela přijít jatka.

-- PAVEL KOSATÍK, Biografie Josefa Ř., architekta táborů smrti z let 2017-2023, sv. III, Naše vojsko, 2045, str. 541

25.6.2012, pondělí

můj milý deníčku! to byl zase den - už mezi tou zkurvenou čecháčkovskou lůzou nevydržim ani den. horáková to měla dobře vymyšlený : odpálit atomovku v hlavnim městě. vstoupit do al-kajdy vůbec neni hloupost nebo výplod choré mysli. Breivik je obyčejnej zakomplexovanej nácek, moje motivace je ušlechtilá. kolik lidstva můžu zachránit, když tu smečku s pěnou u huby odpálim i s tim jejím periferním a provinčním, ale hlavně ohavnym a ubíjejícím městysem. se směšnym metrem.

ale nepředbíhejme, začalo to ranní stěžovatelnou v nemocniční čekárně. boj proti korupci je novou antropologií slovanský lůzy, už se nestěžuje více na vzájemnou bezohlednost, nenárokují se slušné mravy, jejichž nepředvídatelné a nekodifikované náročnosti se nevyrovnají ani středověké japonské dvory : novým viníkem je korupce. lidi nás předbíhaj, protože nemám na to si to uplatit - je to jen pro lampasáky (nejspíš se jednalo o Vojenskou nemocnici v Praze, pozn. P.K.), na obyčejný lidi nikdo nemyslí. ale to víš že na vás někdo myslí, akorát z vás studem zatíná pěsti, klopí oči v sloup a kroutí palcem u nohy. ten palec u nohy!

odpoledne jsem udělal tu chybu, že jsem se navzdory vlastnímu přesvědčení pustil do debaty na internetu.

no, zkrátim to na asi až 4. vlákno

pepek:

no já nechápu, kde se vzalo to mínění, že se humanitní studenti přemnožili? od tohodle se celá diskuze odvíjí, tak mi předveďte nějaká čísla, nebo si tu jen ventilujete intuitivní zášť vůči něčemu, čemu nerozumíte?
a kde se bere to mínění, že vystudovat humanitní fakultu je pakárna? zkuste někdy nahlédnout do nějaký diplomky na fildě nebo fhs, měly by být k dispozici veřejně. můžou mezi nimi být i horší, ale zajisté se nejedná o slabé intelektuální výkony. pochopit sartera je stejně těžký jako pochopit - plácnu - kvantovou teorii pole.
společensky je užitečné obojí - uplatnění rozdílné

re:

Schumacher:

Máte na mysli jednoho z autorů recyklovaných myšlenek?
Proč by někdo kdo má v hlavě fungující mozek, měl plýtvat úsilím na pochopení něčeho, co jeho autor zmotal tak, že nebyl schopen srozumitelně vysvětlit? Čím řečený přispěl k poznání a pochopení světa a zlepšení lidského údělu? Těmi intelektuálními výkony myslíte složitě strukturované ptydeposní bláboly, kterým rozumí (či spíše předstírá, že jim rozumí) jen jejich autor? Přínos někdejší filosofie spojené s přírodovědou byl metodologický. Jak se filosofie vzdalovala od přírodovědného poznání, stala se prázdným tlacháním. Přírodovědce by také nenapadlo ze zhrzenosti polít se benzínem a zapálit proto, že svět nefunguje podle jeho idealistických představ

anonym:

Jak je společensky užitečné přečíst si knížku Sartera ? Kvantová teorie pole již se v praxi uplatnila mnohokrát, o Sarterovi nevím nevím.

anonym:

No...
Jenže kvantová teorie pole je objektivní fakt, hloubku jehož pochopení lze snadno objektivně ověřit. A nadto se dá velmi dobře průmyslově a tedy ekonomicky využít. Aniž bych chtěl zpochybňovat význam Sarterova díla jako takového, společenský význam jedince zakládajícího svou kvalifikaci na pochopení tohoto díla bych si dovolil zpochybnit bez váhání.
Nikdo humanitníkům nebere, že jejich vědy jsou taky důležité. Tak ať ale neustále nebrečí a nenatahují ruku pro peníze. Technici toto nedělají. A spousta jich přitom také nepracuje ve svém oboru. Troufl bych si dokonce říci, že drtivá většina si během své kariéry projde ještě nejméně jedním jiným oborem. Nehledě k tomu, že technik musí být i samoukem psycholog/sociolog, neboť má zpravidla pod seou lidi nebo lidem ukládá práci a neustále se s někým musí dohadovat.

mmmm:

Úplně jednoduše to je vidět při přijímacích řízeních na VŠ.
Techniky se potýkají s nedostatkem uchazečů a tak zoufale berou skoro každého, mnohdy bez přijímaček - což je samozřejmě špatně.
Humanitní školy jsou přecpané k prasknutí. Na to nemusíte být nïjak zvlášť bystrý, abyste to neviděl, máte - li na těch fakultách například bývalé spolužáky...
Docela by mě zajímalo, v čem je "pochopení Sartera" srovnatelné s kvantovou teorií. Kvantová teorie dokáže (nepřímo) vyrobit třeba energii, kterou životně potřebujeme. "Pochopeni Sartera" je sice hezké, a když má někdo čas se tím zabývat - proč ne - ale tak nějak nám to jinak v ničem příliš nepomůže nebo je přínos velmi diskutabilní.

re:

pepek:

to sem si teda naběhl
z toho jak většina z vás reaguje mám pocit, že vám není úplně jasný přínos humanitních věd společnosti (odtud snad ten pocit jejich zbytečnosti) ani stav jejich dnešního bádání. asi mi nezbývá než vás vyzvat, ať si třeba nějaké humanitněvědní texty přečtete (třeba petříčkův úvod do filosofie, cullerův krátký úvod do literární teorie..).
nezačínejte s obtížnými texty, jejich jazyku není snadné porozumět, cemuž by se třeba u matematiky nikdo nedivil, ale u filosofie každého hned napadne, že to dělají naschvál

re:

anonym:

Tak třeba přínos ústavu egyptologie je poměrně jasný každému. Přínos Petříčka a Cullera je proti tomu velmi nejasný. 

když jsem hájil humanitní obory s tím, že jejich absolventi nemají nesnáze s hledáním uplatnění, padaly také názory jako:

anonym:

Troubo, kdo myslíš, že vymyslel PC na kterém jsi ten blábol napsal? Kdo vymyslel, jak ta tvoje data dopravit na server, kdo vymyslel, jak je zobrazit, ..........?
Absoloventi studia literatury?

Bez techniků a vědců byste dodnes skákali s opicema po stromech.

sapér Vodička:

Budete pracovat ve státní správě ?
To se raději naučte dělat u pásu - na přebujelý státní sektor dojeli Řekové a dojedou i jiní

Adtonel:

Jdi se vysrat za almaru s těma tvejma jazykama a literatutou. Takovýhle lidi budeme živit?

mmmm:

Víte vůbec, co to znamená skutečně vystudovat techniku? Myslím vystudovat - ne proflákat. Víte vůbec, co obnáší práce vývojáře třeba v elektronickém průmyslu? Víte vůbec jaký rozhled musí mít dobrý programátor? Víte vůbec, jak nesnadné a náročné je navrhnout třeba nějakou netriviální strojní součástku? Víte vůbec z kolika oborů jsou pro to potřebné znalosti?
Asi ne, jinak byste nepsal takové hlouposti.
Jste patrně jeden z nich - z těch okecávačů, kteří si to prostě musejí nějak zdůvodnit. Právě nadbytek lidí jako vy se podílí na současné krizi - všichni chtějí kecat a ne tvořit hodnoty

Franta:

Ty toho tak společnosti přineseš s tou tvou literaturou a jazykama..

aa:

Poradím.. Běžte do státní reklamky nebo do státních novin. Tam byste uplatnění mohl najít... :-D

komické je, na základě jaké události se celé běsnění odehrálo.

http://zpravy.ihned.cz/?p=013000_d&article[id]=56288750

i to by bylo na jedno ztrápené srdce dost, ale den ještě neměl skončit. ba naopak, velmi paradoxně se zacyklil, když mi Blesk z nějakého důvodu poslal poštou své jubilejní vydání:

Češi, buďme na sebe hrdí!

Hrdost je prvním krokem k léčení bolestí naší země! Blesk bojuje a bude dál bojovat proti korupci politiků i jakkékoliv šikaně slušných lidí. Bijeme se za vás! Proto, abychom na naši vlast mohli být víc a víc hrdí. Korupce je největší ostudou České republiky. Naše krásná země je nemocná. Chci se však v tomto zvláštním vydání Blesku na vás obrátit s prosbou, abyste naději a víru v uzdravení naší krásné země neztráceli. Chci vám říct, v čem my Češi máme naději. (...) To, co potřebujeme nejvíce, je hrdost na Českou republiku. Na zemi, v níž jsme se narodili, a na zemi, kterou milujeme. Na zemi, za kterou kopeme a které přejeme dobrý osud. Blesk jsou totiž slušné noviny.

Blesk usiluje o to, abychom všichni žili ve Slušné zemi!

Kdo nebo co je podle vašeho názoru největším původcem problémů v ČR?

Zkorumpovaní polistopadoví politici: 41,3%

40 let vlády totalitního režimu: 24,6%

Nepřizpůsobiví občané: 2,9%

Lucie Vondráčková a Dominik Hašek gratulují blesku! 

Bůh vstoupil do redakce Blesku a ukázal, že je stále Mistr

 Máme být na koho hrdí!

"Jsme možná malá země, ale země významná!" Věta Hugha Granta z filmu Láska nebeská na Česko sedne jako ulitá. Neplatí na politiky, ale naštěstí je dost těch, kterými se můžeme pyšnit před celým světem. A nemusí jít zrovna o Jana Ámose Komenského nebo Karla IV. Jaromír Jágr je největší hokejovou legendou, v tenise ho kopírují Ivan Lendl nebo Martina Navrátilová. Miloš Forman dostal dva Oscary a boty od Tomáše Bati obíhají celou zeměkouli. A věděli jste, že jsme na světě nejkrásnější? Děkujeme vám, Pavlíno Pořízková, Evo Herzigová a Petro Němcová.

Pavlína Pořízková: Byla první modelkou na světě, které se začalo říkat supermodelka.

Madeleine Albright: V letech 1997-2001 ministryně zahraničí USA, první žena v této funkci.

Miloš Forman: Prosadil se v Hollywoodu, jeho Přelet nad kukaččím hnízdem znají všichni.

ne, nemám sílu už to nějak komentovat. prastará monadologie národa byla vzkříšena, brány do pekel vylomeny. 19. století v naší krásné zemi teprve začíná - a všichni víme jak v Evropě skončilo : pecema Osvětimi. všechno se to stýká, ta nevzdělanost, ta tupost, spokojenost, ignorantství vydávaný za ctnost, to zmatení jazyků z toho plynoucí. smích démonů, jejich zástupů, démonů techniky a hlouposti, čertů, které nějaká osvěta už jen stěží vyžene. slyším nářek statisíců, výkřiky utrpení a vidím tu strašlivou lhostejnost, jak bolesti jen tak klidně hledí do tváře. klidně a zpříma - ...

-- Josef Ř., Deníky I, 2006-2014, Votobia, 2050, str. 238

Empyreum, jiskřivá řeka ze zlata : jasná a spolehlivá

-vítejte u večerních zpráv s Danielou Drtinovou a Rayem Korantengem. Heil Hitler!
-Heil Hitler, co nás dnes čeká, Danielo?

-čeké vojáky navštívil Babic, přivezl českou hořtici a český chleba. Čechy Čechům!

(komentáře vojska): "na ten českej chleba, na ten sem se těšil asi nejvíc" "no, ten českej chleba"

-dodejme, že český chleba vyrábí pro naše hochy potravinářsko-zbrojní komplex Andreje Babiše

(arcipapež Duka): "oroduj bože za potravinářsko-zbrojní komplex Penam, který šíří víru v naše krásné Čechy, jejich věhlas i slávu."

-tak a teď z domova, Rayi?
-ano, Čína vyšle do kosmu svou první tchajkonautku, astronautka má mimo jiné i české kořeny.

(Miroslav Etzler z Pekingu, živě): dobrý večer, vážení diváci Čechy Čechům televize. nacházíme se právě před rodným wu-tangem první čínské tchajkonautky, kde jsme s ní pořidíli i rozhovor. ráda vzpomíná na své české předky, dosud má doma oltářek se sokolskými vlajkami a bustou První Nečasovy vlády, poslechněte si ji sami, SH SH.

(astronautka ze záznamu): "ja-já mluvila tše, tšeski"

-zpět ze studia. právě přišla zpráva z redakce, že na facebooku se zformovala petice "filosofie je vopruz", pod petici se podepsalo již pět set maturantů. ptáme se živě experta na filosofii Miroslava Petříčka, co na to říká.

(po pravici toaleta, lahev rumu. uprostřed pódia sofa, na pozadí protržený obraz. Daniela Drtinová sedí před toaletou, zády k Petříčkovi. Ten právě vstoupil zleva na scénu.)
-pane předsedo, petici podepsalo již 500 maturantů a podpisy stále přibývají, co na to říkáte?
- ee, eh. no, je to škoda.
-nezlehčujte to, přečtu vám některé komentáře, tak například Standa008 píše: "diskurz je jen módní slovo" a Ewik1234 "podle mě je úplně k ničemu, začlo léto, šajní slunce a to mě ba!" dnes ráno mi navíc přišla zpráva od jednoho maturanta z biologie, že i estetika je vopruz. budete z toho vyvozovat nějaké důsledky? uvažujete o rezignaci?

-zpět do studia. začla vyhlazovací válka mezi sudánem a egyptem. dotaz směřuje na předsedu českých turistických asociací Tomio Okamuru, zda-li a případně co to bude znamenat pro české turisty.

(Tomio Okamura): "maximálně nedoporučuji navštěvovat, v případě, že od vašeho výletu přeci jen neupustíte, zdržujte se pouze v turistických letoviscích, nefotťe ani si nekamerujte hromady mrtvol"
-co byste poradil Čechy Čechům, kteří mají již zakoupenou letenku. mají zájezd stornovat?
-v takovém případě doporučuji urgovat u cestovní kanceláře změnu hotelu, nebo alespoň pokoje.

-a teď fotbal!
Čechy Čechům, Heil Hitler!

(fanoušci): "góóóóól!" "dva jedna, dva jedna to bude!" "Če-ši do-to-ho, Češi do toho!" "v restauraci, anebo pudu na náměstí. podle mě dva jedna!"

a na závěr počasí.

-dnes se nad Prahou rozevřelo nebe a jiskřivá řeka světla zalila katedrálu Sv. Víta, i ozval se hlas:
"Že rudnu studem a že všichni mlčí?
tomu se nediv, až to dopovím,
všichni tu zrudnou, všechny nás to mučí.
Ten, co uloupil můj trůn na zemi
a vládne na něm zpupně tolik roků,
třebaže na to hledí boží syn,
udělal z mého pohřebiště stoku
krve a puchu, až ten prararach
pookřál v pekle - Dominika Duku
zahalujícího naše tváře v nach,
za kupčení vírou, prodej svátostí
jak Ikara, syna Daidalova, srazí v prach
ten meč neomylný spravedlnosti Boží."

Debata Lorda Lupton s Lordem Hawkem o ideální době louhování čaje v poměru k množství a teplotě vody, uskutečněná při dělostřelecké steči pruské armády u Verdunu.

Yorkshire captaincy affair of 1927

The Yorkshire captaincy affair of 1927 arose from a disagreement among members of Yorkshire County Cricket Club over the selection of a new captain to succeed the retired Major Arthur Lupton. The main issue was whether a professional cricketer should be appointed to the post. It was a tradition throughout English county cricket that captains should always be amateurs. At Yorkshire, a succession of amateur captains held office in the 1920s, on the grounds of their supposed leadership qualities, although they were not worth their place in the team as cricketers. None lasted long; after Lupton's departure some members felt it was time to appoint a more accomplished cricketer on a long-term basis.
The Yorkshire committee, prompted by the influential county president, Lord Hawke, approached Herbert Sutcliffe, one of the side's leading professionals. After Sutcliffe's provisional acceptance of the captaincy, controversy arose. Some members objected to the appointment on the traditional grounds that Sutcliffe was not an amateur; others felt that if a professional was to be appointed, the post should be offered to the county's senior professional, Wilfred Rhodes, who had been playing much longer than Sutcliffe. Rhodes himself was offended that he had not been approached. When Sutcliffe became aware of the controversy, he withdrew his acceptance. No offer was made to Rhodes, and the county subsequently appointed amateur William Worsley as captain. He was respected by the team but had little personal success, lasted for just two seasons, and was followed by two further short-term leaders. In 1933 Brian Sellers, a more competent amateur, was appointed and became the long-serving captain that Yorkshire had sought.
(...)

pure dada

http://en.wikipedia.org/wiki/Yorkshire_captaincy_affair_of_1927

Anální vagína

pánské jízdy, příliš mnoho pánských jízd! dva páni na pivu ještě nejsou pánská jízda, kdepak. proměnit chlastání v pánskou jízdu chce snahu, šovinismus, ztrátu, ba přímo pošlapání dekora. vést řeči o ženskejch, co kam jak, to mi nikdy nešlo. tak sem to nedělal. resp. vedl sem je, jenže za rámcem chlapskýho tlachání, o věcech nepřijatelných, snad i nemimetických. pánský řeči musej mít jistou úroveň banality a obyčejnosti. jsou surové, brr!

pánská jízda se dá strávit i sledováním sexu ve městě, hotelu paradise a top star magazínu.

pánské jízdy mají svou poetiku, řízením osudu nebo náhodou nás zrovna při pánských jízdách vyhazují z hospod a napadájí delikventi. "...ty mě moc neser, ty, pudeš si dát šachy vole támle 400 metrů na rohu jo? jo dáš si šachy? ty máš štěstí ty zmrde že tu sou kamery jinak bych ti namlátil to by ses posral. máš štěstí že tu sou ty kamery sem totiž v podmínce ale venku bych tě skopal ty jeden zasranej zjebanej zachcanej (ty nečum!) zmrdanej posranej debilní chudáku. čí je ta taška? jo tvoje a pak bys prudil že sem ti jí šlohnul co? jaký děkuju ty zmrde ty mě moc neser nebo taky dostaneš co tu do mě prudíš jaký děkuju dostaneš taky jednu ty prostě dostat chceš. já bych vás voba tak skopal to byste se posrali dát si se mnou šachy (e2 na e5) cože co do mě prudíš jaký e2 na e5 říkám ti poď si dát šachy a dostaneš ty sráči. sráči jeden. takový chudáci tady to byste zasloužili zmrdi jedny..." s nedopitým půllitrem v ruce odchází z herny, barmanka se s náma odmítá bavit, prý už nemáme chodit.

o den dříve mi jiný recidivista hrozí od vchodu do kavárny - dál bohudík nepokračoval, kdo ví, jaká síla mu v tom zabránila - hrozí mi pěstí a násilně vyhrožuje. jeď jeď, kamkoliv, rovně, naléhám na taxikáře, trochu vzrušen dramatičností situace. vůz se za toku delikventových výhružek rozjíždí, konečně si můžu ulevit, přes okýnko jedoucího vozu vztyčuji prostředníček. později přichází telefonem informace, že dotyčný mi na celý lokál přísahá odplatu. též posílám zdravici, "já mu zase vykopu zuby!" vědomí, že si s ním musí poradit dvě křehčí známé, toho času za barem, mě škodolibě těší - ještě několik dnů mi tečou slzy smíchu při pomyšlení na vlastní zbabělost!

A tak pořád dokola

Fakt, že ve francouzských prezidentských volbách není státní zadlužení tématem, nevede naše novináře k pochybování o pertinentnosti tohodle tématu, ale k velkopanským radám a soudům o krizi ve francouzský společnosti jako takový.
Stejně tak nárůst preferencí nacistiky lepénový vede k správnému postřehu, že ve společnosti je problém, nicméně právě imigranti sou jako ten problém identifikovaný, ne už tak vzkříšení démona nacionalismu.

tlučhubové, autisti, omezenci, tupci, zaslepenci, fanatici, provinční prorokové, intelektuální buranové. naši novináři.

nevím sám, povím vám

-a chodí s někym?
-ma ňákýho boyfrenda za louží
-to se nepočítá. dělá anál?
-no vzhledem k tomu že předtim chodila s tim architektem, tak asi ne
-nevadí, to se naučí
-mladá je na to dost
-kolik?
-27
-27? to si ze seznamu rovnou budu moct vodškrtnout milfku
-a taky se hodně opaluje, takže i černošku.

takže si konečně dělám ten slavnej seznam. zájemkyně nechť se hlásí na mejl.

- černoška
- aziatka
- anální fisting
- milfka
- kurva
- grupáč
hop a skákal dále.
teď bez holky ztratíš to svoje nechutný nezasloužený sebevědomí zadarmo. no, tak sem ho neztratil. co sem ale ztratil, sou skrupule.

Sparta porazila Opavu

Pátek, ještě tam budem

náročnej, náročnej tejden. varyšovo pragmatický níčeánství a propití se do demence - ještě se mi nestalo, abych ani nedokázal pochopit smysl věty.

no ale pátek: koncert dobrý a špatný kapely, likvidace inzerce v mhd, comeback strategie ty-špinavá-smradlavá-kurvo, hospodská bitva, urážení hipsterů a kebab. ten atavismus, ta euforie, skvělej pátek!

Bez nápadů, bez invence. Nedělní večer.

praha je to město, kde poslední nonstop zavírá v šest ráno. a těch nudných žen libujících si ve svých komplexech. zničit si život kancelářskou prací, chvála novým tisícům metrů na druhou utracených životů!

roses are red, ready for plucking
you are sixteen and ready for
high school

ohromené pohledy na toho mudrce halíka v tv noe: a ve své největší slabosti poznáš mou sílu! a tak pořád dokola. proč se uchylovat k tomuhle modloslužebnictví? samý klanění a zapalování kadidel, podřezávání kozlů a vrhání ošťepů na čtenáře jiný Knížky. nevim co se z toho modlářství snažej vykřesat, ať už to rsdr. halík zabalí do sebezastřenějšího šepotu: pár trhlejch gnostickejch židáků se kdysi trhlo a rozhodlo to sepsat trochu čtivěj, njn, ámen.
a modlářství úspěchu, mačkavé hábity, rituální účesy a pokrmy v ambiente a smrad linoucí se metry dopředu, sephora nebo kozí chcanky, je v tom vážně takovej rozdíl?

no vidiš, kdyby sme se narodili jako pořádný chlapáci, tak teď sedíme v přízemí ve sportbaru a nadáváme u fotbalu. ale my u tebe čumíme na tv noe. a pivo nám došlo.

umění a další vláčky

s basákama se dá na koncertě povídat jen o jednom, pokaždý je to to samý. a jakej máš aparát? a lampu nebo tranzistor? a linky, potenciometry, čudlíky, kabílky, šroubky atp.? ne že bych se někdy zajmal o elektroniku, ale za ty léta mýho slavnýho koncertování sem se naučil odpovídat na stejný otázky ty samý nicneříkající odpovědi, kamuflující mojí nevzdělanost a nezájem.

a bavit se o kytarách je to samý, jak která hraje je ve výsledku míň zajmavý, než z čeho je vyrobená a jaký mrdky má v sobě namontovaný (spolužačky mě neska naučily dvě nový sprostý slova: mrdárna a zakrslej čůrák, kam se hrabe svraštělá předkožka! vulgarismy z dívčích úst, to je jako bolest břicha ze smíchu, jako udusit se vůní, jako když je mi blbě z dobrot).

snad jen s jindrou holubcem sem se jednou bavil o hraní. taky je to kurva umělec. napsat tak poetiku basovky: vláda tónu, sukcesivnost spíš než simultaneita, řadovost a serialita, singularita melodie místo plochy harmonie, komentářovost, doplňování, odvozování a derivace. zrcadla a přízraky, stíny. sólo na pozadí : antický chór a jeho texty. dělat background formou motivu přece neni vůbec samo sebou! sólovej nástroj spoutanej v orchestru rockový kapely, přikovaný prométheus. neznali bysme oheň - rytmus, řád hudby sfér. jako omezenej bručící dinosaurus, plnej násilí a ve svý grotesce až směšnej. a zároveň temné nevědomí, ženská duše, německá duše tacitovejch hvozdů, basovka!