fotky
to množství kontinuit je víc než zarážející. chtělo by to nějak inventarizovat, popsat a označit. fascinuje mě, jak byl českej disent fixovanej na národovectví. neustále se vracející motivy "založení republiky", " 28. října" a švejka v jeho nejpitomější interpretaci, totiž jako lstivýho českýho bojovníka proti rakušákům. můžou tvrdit, že republika má bejt metonymií sovobody, jenže nebude to ve smyslu rei publicae, ale 1. republiky. v tadytom sousedství svobody a národovectví má nacionalismus vždycky navrch. a když se po slavný revoluci ukáže, že svoboda leptá národovectví - protože každý vlastenectví je ve svý podstatě xenofobní a fašistický - hodí se přes palubu raděj ona, spíš než adorovaná tradice. víra v to, že existuje jedna jediná platná interpretace světa, je odvěkej předsudek, zakořeněnej jak v komouších, tak v jejich negativu, disentu, a plynule prostoupila i dnešek. víra ve fyzikalitu tržních zákonů, neviditelný nohy trhu především, je nejen marxistická, ale hlavně komunistická. celý to antikomunistický spílání na všechno, co je údajně komunistický, je arcikomunistický. david černý je ideologickej stranickej umělec, jehož dílo si nezadá s traktorovou poezií 50. let.
to sou všechno v podstatě banality. poslední dobou mě prostě dráždí, co všechno z disidentskýho vědeckýho světonázoru prorostlo do dnešního lidově demokratickýho diskurzu - a hlavně jak?
fatalismus a agresivita současnýho pravičáctví, který neustále bojuje proti neexistujícím režimům. vítezství rétorický formy nad rozumem. nenávist k vědě a intelektuálům, protože nepřitakávaj, ohýbání už naměřeného (kolektivní nenávist ke genderistům a ekologistům). a vedle toho je v estrádě na nestátním kanále lucie bílá v porotě, na jinym běží šíp nebo uhlíř - ten komunista pro děti - a gott, jemuž sovětské publikum kdysi tak rozumělo a jehož dean reed hecoval, ať si zatancuje s diváky, je takřka hagiografickou ikonou. na discothèque v hlavním městě přechází michal david plynule v michala jacksona.
mimochodem, patologická nenávist k cizincům. jaktože polská, rumunská nebo slovinská literatura nestojí na rozdíl od tý český za hovno? jaktože se u nás historie - obor i interpretace - tak zakonzervovala? nejenže u nás nejsou žádný cizinci, ale ani tu nic nesměj dělat - viz kaplickýho a ježkův blobismus. a hlavně, oni předevšim vůbec nikoho nezajmaj.
ono se dycky říkalo, jak sou ty češi vlastně veskrze nacionalisti, ale přímá konfrontace s myšlenkovym světem (post)disentu je traumatizující. a to umění : nedávno sem snad poprvý v životě (a to říkám s hrdostí) koukal na nějaký cimrmanovo představení a vážně sem se nepobavil. je to připtiomělej inženýrskej nerdskej humor na způsob matfyzáckejch vtípků, plnej přisprostlejch epifanií. jeho hlavní estetická kvalita je ideologičnost : mezi řádky můžeme celou dobu číst to slizký proti. i ta umělecká produkce, nedejbože reflexe disentu je až na světlý výjimky naprosto sterilní - krása a pronikavost sou měřený jen mírou správný ideologičnosti, tj. antikomunističnosti (a přitom nedávno sem dočetl třeba tatarkova démona súhlasu, tj. slovenskej disent, a nestačil se divit, jak produktivně vepisuje kafku do ruský literatury - v roce 1956!). ideologičnost je estetika paranoiků, všechno musí mít nějaký mezi řádky, proti nim a pro nás, všechno je znakem něčeho jinýho. a hle, zalistujme kulturní rubrikou respektu, kde se umění dělí na to slušné, tj. antitotalitární, a ostatní - není divu že dreadař národa jan h. vitvar strhal goebbles baarová - neříkalo se tam totiž dost jasně, že komunismus a nacismus sou špatné!
(konzervatismus dnešních rádoby avantgardistů, někdy mě až překvapí upjatost a náckovství všech těch v pohodě rastamanů, dredařů, hipsterů apod.)
a teď lék : humanitní vzdělání v čechách a na moravě musí být rehabilitováno, jinak se těch sraček v hlavách ostatních nikdy nezbavíme a náš národ tak nikdy nebude moct povstat, aby splnil svou demokratickou historickou úlohu češství! vzhůry do středního školství, reformovat peďák!
