Pozorování a další zkoumání

lehká nevolnost z lehké dezorientace, to je to částečné vykořenění - ne celá kytička, takovej pozér zase nejsem - ovšem cosi se zlomilo. ne, necítím se ve fašisticku doma, to ostatně nikde, ale čím to, že všechno nabralo takový divný barvy?

televize, noviny, přátelé a kamarádi, rodina, ty všichni na mě mluví stejnou řečí, obhajujou tytéž hodnoty, jeden světonázor, maj stejnou fantazii; jako jeden muž. dokonce i ženy. ten sou-hlas, ta monotonie! není úniku, neexistuje východisko, tváří v tvář
nenalomitelnýmu monolitu domoviny
menamolitelnýmu lolitu voloviny
propadám panice : hlavně zase nezakořenit, nezamotat se v ubýjejícím depozitáři češství (kdyby měl alespoň v prvním patře kavárnu! ale je to jen rozložitý přízemní depozitář - psací stroj kdysi opatřil nyní zažloutlé popisky. nesmrdí to tu, ovšem ani nevoní.); voda zurčí ve vybetonovaném korýtku potoka, bory šumí z betonových kaslíků maloměst - zvláště z toho milionového. jakej má ale smysl se bránit, když je mi to všechno tak blízký?

De barbaris
za první tři dny hned dvě konfrontace s domorodci (vždy se jedná o bělošské slovanské muže ve středních letech, hovořících plynnou češtinou bez akcentu a vyskytujících se v jistém dusivém milionovém maloměstě). asiatické hordy barbarských slovanů se vyznačují nebývalou rtuťovitostí a žlučovitostí, není radno bránit jezdcům plenícím město na svých stádech oktávií : kdo se účastní zápasu, stává se rázem jedním z nás. to by byl můj konec.
nechat tak tu asiatickou hordu na pokoj, ale to by kolěm mě nesměla pořád poletovat, šmírovat, očmuchávat, bedlivě pozorovat a střežit, těšit se na první prohřešek aby mohla okamžitě jakoby náhodou přikráčet se špatně skrývaným úsměvěm zadostiučinění a vybýt si agresivitu. každý přece víme, co se, co je normální a v pořádku, kdo je jak nevychovaný a měl by být zavřen do ústavu, nebo alespoň nepatřit do společnosti slušných lidí.
děti asiatické hordy jsou asiatickou hordou z východní Evropy vedeny k těmto pocitům už od nejútlejšího dětství : permanentním sekýrováním, okřikováním, poučováním, děláním vše pro jejich dobro a hudrováním je těmto dětem asiatické hordy brzy vštípeno, že neustálě dělají něco špatně, že neustále hřeší proti slušným mravům a onomu všemocnému a zvrácenému se, které zajisté nějaký světec slušných mravů někdy opanoval a dokázal podle nich žít - kdo ví, možná to byl Eduard Janota - ale spíš nikdo takový ani nikdy nežil. podstatný je zděděný pocit života ve vině; lapeni pravoúhlou pavučinou zákazů a doporučení, se se může kdykoliv rozzlobit a vykonat trest prostřednictvím všudypřítomných milicí slušnosti.
jednou takovou zkouškou před se, zkouškou z nejnáročnějších, zato každodenní, je jízda mhd. mít akorát shrbené tělo, nohy pod sedačkou, koukat se v mírném úhlu z okýnka do tmy toho směšného metra, nezdaří-li se urvat místo u okna, čumět do země. pustit seniora je nepatičná asertivita, ovšem neuvolnění místa zasluhuje lynčování. asiatická horda z východn Evropy si v lynčování libuje. batoh se musí sundat, ale kdo si ho sundá nevhod, zaslouží pohrdání. nemluví se moc nahlas, hudba se neposlouché moc nahlas, nečte se moc okatě, vlastně se raději neexistuje. mhd totiž ani nejedeme. bránit se lynčujícímu se je jako snažit se dostat z bažiny - jenom se v ní víc a víc máčet, až sem cele pohlcen asiatickou hordou, celej od sraček, jedním z nich, jedním z nás.

a to je právě moje noční můra - ale upřímně, jak můžu nebejt jednim z nich, když nevim čim jinym bejt?

žírné lány a rujné lesy, to kraj rodný rozevírá vůkol náruč svou

tak sem zase ve fašisticku, o kterym sem se v paříži zdráhal říkat, že je demokratickou zemí, a kde se žerou a pijou hovna.