wikipedie: pramen moudrosti

"An Indian Hijra peeling a banana."

vskutku ano.

prof. dr. Václav Příhoda: Ontogeneze lidské psychiky, 1960-1971 / co se člověk nedozví! / modloslužebnictví pedagogickému kultu

[Příhodovo] životní výročí si 21. října 1999 připomněla katedra pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která spolu s Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze a Komenského muzeem v Přerově, uspořádala vědeckou konferenci na téma Václav Příhoda a pedagogické myšlení 20. století.

Ontogeneze lidské psychiky, v [níž] zúročil svůj dlouhodobý zájem o experimentální pedagogiku a psychologii. Jde o dílo, které nemá ve světové pedagogické a psychologické literatuře obdoby. V r. 1966 byla P. udělena medaile J. A. Komenského za celoživotní práci a v r. 1969 mu byl k jeho osmdesátinám propůjčen Řád republiky.

vypadalo by to roztomile, kdyby se nejednalo o autora níže uvedených vět; aneb jak se u nás oprašuje prach z model, který už se nečtou, hlavně ale že máme ke komu se klanět. óóó!

Kterak se u nás dělala/dělá? Věda.

"Jiří Růžička postřehl, že si mládež volí jako základní znak svého psychologického založení dobrodružnou četbu, která se navzájem odráží v jejich zájmech. (...) Kovbojky napínaly dvanáctileté v 15,3%, sedmnáctileté jen v 2,5%. Nicméně ještě patnáctiletá přiznává: ,Chtěla bych být unesena kovbojem na koni, kterému visí kolty proklatě nízko.'"

Kořeny dnešní practice-oriented management ideologie:

"U žáků odborných škol [učňáků], jejichž specializace byla provedena v 14 oborech (roku 1965), působí těsné spojení s výrobou a s prací soulad teorie a praxe. Protože je v učebním programu postaráno také o kulturní složky, jsou dány podmínky pro všestranný rozvoj osobnosti. Naproti tomu výchova postpubescentů na třetím stupni škol obecně vzdělávacích [gymnáziích] je dosud jednostranná. Pro ontogenezi se jeví nezbytností její přeměna v pracovní školu, její polytechnizace napomůže spojit mnohost v jednotu při účelné diferenciaci studia."

"Tuto jednostrannost vzdělání měli na mysli socialističtí teoretici svými klasickými výroky o polytechnizaci školení. Nemínili jí ovládání základních nástrojů všech řemesel, nýbrž právě sepětí školy s přírodovědeckým pohledem soudobé kultury, jež by mířilo daleko více k polytechnice (jak se původně nazývaly vysoké školy technické) něžli k fakultě teologické, filosofické a právnické, tedy záměrněji k životní a výrobní praxi než k abstraktnímu uvažování. Nynější přimknutí školství k práci si vyžaduje zřejmě i diferenciaci nejvyššího stupně, jež povede k pevnějšímu a hlubšímu zaměření postpubecentní [15-20 let] osobnosti. Sovětský návrh školské reorganizace postihl, že nedávný způsob vzdělávání na třetím stupni [gymnázia], který uchovával pojetí sedmi svobodných umění, odlučuje školu od soudobé technické kultury."

Dnešním slovníkem: nejdřív vystudujte techniku a ty vaše literatury a filosófie si pak dělejte jako koníček. Pouze praxí, aplikací a inovací přispíváme k růstu HDP, básničky ještě nikomu státní důchod nezaplatily.

a na závěr trochu starý dobrý frenologie a fyziognomonie řízlý romantitujícím pozitivistickym biografismem.

"Ideová a zkušenostní dovršenost zároveň s introverzí převrací dialektiku chtění versus samovolnost. Senescentní [60-75 let] autor (básník, výtvarník i hudebník) vědomě sahá po určitém námětu a tvoří s úsilím, zatímco u mladého tryská obojí bezprostředně, mimovolně a intenzívně z neopotřebovaných zdrojů. Mozek mladého autora má téměř původní počet postmiotických buňek a průchodné synapse, takže bleskově vyvíjí myšlenky. Jeho hypothalamicko-endokrinní soustava ještě vytváří svěží vnitřní prostředí a subjekt reaguje silně na lidi, věci i události s neunavenou emocionalitou. ,Chtění' v naznačeném smyslu, jež se nutně jeví u senescentních pracovníků v pokusech o umělecké i vědecké tvoření, nesnáší se s tvůrčí schopností, která je v podstatě ryze spontánní. Proto snad, jak bylo bezpečně statisticky zjištěno, bývá vše nové, vývoj posunující a objevné, doménou adultů [tj. 30-45 letých]."

do příště se naučit brilantní literárně- a kulturněvědnou terminologii.

Švabinský: "V pozdějším tvoření bylo vždy znát mistra, ale pronikala v něm líbivá idealizace skutečnosti."
Goethe: "V 78 letech se pokusil o echo čínské poezie s nevelkým úspěchem. Několik příležitostných básní nepřekračuje úroveň chtěnosti. Ani jednomu ze všech těch lyrických výronů se nikdo neučí zpaměti. Jsou často hluché, zatížené rétorikou, alegorií a symbolikou, takže prozrazují unavené pero."
Chateaubriand: "pracoval literárně i v senescenci, zabývaje se historickými tématy, ale již bez tvůrčí síly."
V.I.Němirovič-Dančenko a K.S.Stanislavský: "Oba dramaturgové odstranili z jeviště všechno umělé, teatrální a vnesli sem bezostyšnou pravdivost, realitu a psychologickou hloubku. (...) Režísérská úloha, proniknutí k úmyslu autora a k samému smyslu života uchovala tvořivost N.-D. ..."

no, varyši, myslim že tvoje recenze ještě nejsou dostatečně vyzrálé, adultní, s dobrou hypofýzou, nedotýkají se skutečných strastí lidu, nepostihují jeho nejhlubší ontogenetickou povahu, ale klouzají jaksi po povrchu, po strojeném, umělém a formálním, aniž by postihovaly pravdivý obsah života.

more stuff incoming! stay tuned to my thesis