ach ne.
http://nb.vse.cz/khd/Katedra/Clenove/sobehart.htm
Od roku 2003 je interním doktorandem Ústavu světových dějin FF UK s tématem disertační práce „Analýza hospodářsko-politických aspektů východní politiky Willyho Brandta vůči NDR, PLR a ČSSR v letech 1969-1974”. To snad překonává dnes již legendární "Několik poznámek k energetické problematice na Těšínsku I., 1929-1930". To je zas závan domoviny, na necelej rok mi bylo dopřáno zapomenout na tu ubíjející nudu, pitomost, stupiditu, infantilitu, nekreativitu, omezenost, tupost, hloupost, impotenci, neschopnost, nemožnost. Návrat se blíží a s nim i těžký pach kabinetů historie a podobnejch jám pekelnejch, jichž smrad nevýslovný jest. Žluč lkavá a žabince, struska tlející smrti s tím hnojem ďáblovým slzy v oči vhánějíc, item puchy pekla. A ten smrad takový jest, že byť by jen na okamžik co se octlo kopyto čertovo ve světnici, to by díru až do podsvětí udělalo, tak těžký jest ten smrad.
Jaká ironie, že se zrovna vracim ze semináře postkoloniální světový ekonomie, která došla v dekonstrukci tak daleko, že i zpochybňuje modely fungování a dominance koloniálních velmocí a kapitalistickýho obchodu vůbec - neni to levičáctví, naprosto ne, ale intelektuální bystrost. Zatimco naši hospodářský historici dělaj to ... co dělaj. Dělaj vlastně hovno. Ať se klidně to školný zavede a vejšky zprivatizujou, když už nic jinýho, aspoň přestanou lidi chodit na tyhlety nekreativní a zbytečný zhovadilosti. Budiž imbecilita. Mezi Francií a USD FF UK je rozdíl asi 200 let, možná i víc - nevšim sem si, že by místní historici holdovali převlíkání se za rytíře a za americký vojáky osvobozující prahu, div ne nitru (nepokrytej fašismus!) - historie u nás neni okupovaná lidma s intelektuálníma ambicema, ale fetišistama vláčkovejch modýlků a sběratelema známek.
http://www.ucl.cas.cz/images/stories/Ceska_literatura_pdf/Bila_mista_CL_1_2010.pdf
jak říká bílek, "Píše a vydává se hodně, ale valná část produkce vskutku neobstojí před otázkou: A co s tím? Co z toho vlastně vyplývá?" a "v důsledku máme
v oboru docenty a profesory, k jejichž celoživotnímu dílu nelze přiřadit jediný
„objev“, tedy myšlenku, kterou jejich hlava vyplodila a ona se pak šíří prostorem
oboru a plodí myšlenky další." V neposlední řadě "Ilustrováno ad personam: s profesorem Doleželem mohu ohledně jeho pojetí identity textu hluboce a bytostně nesouhlasit, ale jeho pojetí mne nutí přemýšlet (třebaže postupem negace), protože je vyhrocené a „drsné“; u profesora Křivánka čtu jen slova a věty (ne věci, pozn. mě)."
to je právě ono, výzkum se má dělat protože je nějakej nápad - neska ráno na tom semináři padaly velký teze jedna za druhou, rámcový koncepty který se pak nějakym dílčim výzkumem potíraj nebo legitimizujou - ona práce francouzskejch hospodářskejch historiků nemusí vypadat radikálně jinak než těch našich, ale ta jejich dává - na rozdíl od usd atp. - smysl. Smysl, protože věděj, k čemu to dělaj, neni to ubíjející a autotelickej automatismus. Rozkročuju se nad tvym tělem, skřivane, a chčiju ti na tu tvojí plešatou hlavu, až to zvoní! Za to, že si zkurvil svym hnusnym pokroucenym charakterem celý generace historiků - ty kurvo jedna! Smrt Skřivanovi, Pelikánovi, Kovářovi, Benešovi a všem jejich ubožáckejm doktorandům - Nálevka už naštěstí umřel.
čtvrtek 26. května 2011
neděle 22. května 2011
Státní svátek Sv. Janoty
tak nám vysvětěj eduarda. "Pan Janota pro mne představuje správný typ státního úředníka, naprosto odpovědného, pracovitého, zcela spolehlivého. Právě v posledním roce při svém pražském působení jsem mohl Eduarda Janotu blíže poznat. Jeho profesionální kvality jsou nezpochybnitelné, ale navíc jsem s radostí zjišťoval, že je i nesmírně srdečným a dobrým člověkem, který dovede mluvit se širokou škálou lidí - od dělníků po ministry, který nehledá politickou kariéru a dokáže přes výborné výsledky své práce ustoupit skromně do pozadí," uvedl Duka.
Proslýchalo se, že prý u Genovy potkal Sv. Janota albigenského. Světec se usilovně modlil a žádal Ducha svatého o dost umu a síly pro nadcházející disputaci. Sv. Janota poté pravil: "Byl pak člověk jeden neseriózní, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Jan Fischer, kterýž ležel u vrat jeho s konceptem státního rozpočtu pro roko 2009. Žádaje nasycen býti těmi produkty netechnokratického charakteru, kteréž padaly z stolu politicky nekorektního. Ale i psi přicházejíce, lízali lejstra jeho. I stalo se, že ten Jan Fischer umřel, a nesen jest od slušných občanů do lůna Slavína. Umřel pak i neseriózní politik, a pohřben jest. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Duceho zdaleka, a Jana Fischera v lůnu jeho. I zvolav neslušný nekorektnantec, řekl: Duce Fašismu, smiluj se nade mnou, a pošli Jana Fischera, ať omočí konec prstu svého v serióznosti, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni expresivity. I řekl Duce: Politicky nekorektní netechnokrate, rozpomeň se, žes ty vzal obrovsky nepravdy své v životě svém, a Jan Fischer též pracovité a odpovědné. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti. I řekl: Ale prosím tebe, Duce, abys ho poslal do domu otce mého. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk. I řekl jemu Duce: Majíť místopředsedkyni Němcovou a proroky z VŠE, nechť jich poslouchají. A on řekl: Nic, otče Duce, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti. I řekl mu: Poněvadž Tomia Okamuru a ekonomických expertů neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu." A albigenský, jsa ohromen, zlomil přes koleno fraternité, liberté, egalité a vydav se do světa hlásaje tradice, odpovědnost, prosperita.
tradice nepomuckýho, husa atp. se dočkává nečekaného rozuzlení: hrdinou a světcem dneška je loajální úředník, SSák z osvětimi. být průměrným je světectví, ideál, epický výkon, který se podaří jen těm nejvytrvalejším: uchovat si serióznost celou normalizaci a pak i v kapitalismu, jelita a jitrnice! neuplynula ani hodina a fašisticko opět překonává moje očekávání.
Proslýchalo se, že prý u Genovy potkal Sv. Janota albigenského. Světec se usilovně modlil a žádal Ducha svatého o dost umu a síly pro nadcházející disputaci. Sv. Janota poté pravil: "Byl pak člověk jeden neseriózní, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Jan Fischer, kterýž ležel u vrat jeho s konceptem státního rozpočtu pro roko 2009. Žádaje nasycen býti těmi produkty netechnokratického charakteru, kteréž padaly z stolu politicky nekorektního. Ale i psi přicházejíce, lízali lejstra jeho. I stalo se, že ten Jan Fischer umřel, a nesen jest od slušných občanů do lůna Slavína. Umřel pak i neseriózní politik, a pohřben jest. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Duceho zdaleka, a Jana Fischera v lůnu jeho. I zvolav neslušný nekorektnantec, řekl: Duce Fašismu, smiluj se nade mnou, a pošli Jana Fischera, ať omočí konec prstu svého v serióznosti, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni expresivity. I řekl Duce: Politicky nekorektní netechnokrate, rozpomeň se, žes ty vzal obrovsky nepravdy své v životě svém, a Jan Fischer též pracovité a odpovědné. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti. I řekl: Ale prosím tebe, Duce, abys ho poslal do domu otce mého. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk. I řekl jemu Duce: Majíť místopředsedkyni Němcovou a proroky z VŠE, nechť jich poslouchají. A on řekl: Nic, otče Duce, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti. I řekl mu: Poněvadž Tomia Okamuru a ekonomických expertů neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu." A albigenský, jsa ohromen, zlomil přes koleno fraternité, liberté, egalité a vydav se do světa hlásaje tradice, odpovědnost, prosperita.
tradice nepomuckýho, husa atp. se dočkává nečekaného rozuzlení: hrdinou a světcem dneška je loajální úředník, SSák z osvětimi. být průměrným je světectví, ideál, epický výkon, který se podaří jen těm nejvytrvalejším: uchovat si serióznost celou normalizaci a pak i v kapitalismu, jelita a jitrnice! neuplynula ani hodina a fašisticko opět překonává moje očekávání.
Máš ho moc velkýho, nevejde se mi do krku
tak v británii prý lidé touží po reinkarnaci jen pro to, aby se mohli stát v další instanci akademiky. do francie sou zase lidi schopný imigrovat proto, aby mohli učit na zaplacenejch a společensky prestižních středních školách. ve fašisticku se to má takle:
Má se platit školné na VŠ?
Lukáš Pytloun, podnikatel
Ano, rozhodně. Co je zdarma nemůže být kvalitní. Placené školství = kvalitní profesoři = vzdělanější absolventi = vyšší konkurenceschopnost.
Markéta Hejkalová, obyčejná žena na plný úvazek:
Má se platit školné na VŠ?
Rozhodně má, vysoké školy peníze prostě potřebují. Pedagogové se budou moct plně věnovat vědě a výuce a studenti budou (rozpočtově?) odpovědněji studovat.
a na závěr poturčeneckej arcifašista Vlad Petrus, právník lidských duší:
Jaké jsou tři největší problémy současného Česka?
Socialismus v lidských srdcích i duších; strach z individuální svobody a odpovědnosti; členství v EU.
Má se platit školné na VŠ?
Ano. Investice do vzdělání je nejdůležitější soukromou investicí v životě a proto by za ní neměli platit daňoví poplatníci.
Měli bychom po havárii elektrárny v Japonsku přehodnotit přístup k energii z jádra?
Ne. Ledažeby mne někdo přesvědčil, že Česku hrozí zemětřesení a vlny tsunami obdobné těm v Japonsku.
všichni se můžou psorat z haló novin, zatimco respekt, reflex, hospodářský noviny a euro spokojeně konvergujou s národníma listama a nacistiše zeitungem. heil hitler!
je opravdu potřeba mít odstup 1000km, aby člověk viděl tu obscénost?
francouzsky jsou svolné ke styku, dlouhé pohledy ve vlaku, dlouhé pohledy v metru, dlouhé pohledy v učebně, dlouhé pohledy při sexu zezadu, zadek je lidská tvář, umí se usmívat i mračit, není náhodou, že byl Rabelais francouz; nuda na hodinách se zkracuje imaginárním przněním spolužaček, venku čeká falus montparnaské věže, aby všechny zastínil svou vilnou, těžce polykající a dusnou siluetou, mně neutečete, jste já - mrdejte! paříž je alexandrie, za de sadem se dá jet metrem, linkou č. 8, všichni to vědí a tak rozhazují rukama a prsama, břečtan přetékající ploty balkonu jako vilnost odkapávající z jazyka, kap kap na nestíněné chodníky. jen to zasyčí. galerie plná pinďourů, ne, neuteče nikdo.
Má se platit školné na VŠ?
Lukáš Pytloun, podnikatel
Ano, rozhodně. Co je zdarma nemůže být kvalitní. Placené školství = kvalitní profesoři = vzdělanější absolventi = vyšší konkurenceschopnost.
Markéta Hejkalová, obyčejná žena na plný úvazek:
Má se platit školné na VŠ?
Rozhodně má, vysoké školy peníze prostě potřebují. Pedagogové se budou moct plně věnovat vědě a výuce a studenti budou (rozpočtově?) odpovědněji studovat.
a na závěr poturčeneckej arcifašista Vlad Petrus, právník lidských duší:
Jaké jsou tři největší problémy současného Česka?
Socialismus v lidských srdcích i duších; strach z individuální svobody a odpovědnosti; členství v EU.
Má se platit školné na VŠ?
Ano. Investice do vzdělání je nejdůležitější soukromou investicí v životě a proto by za ní neměli platit daňoví poplatníci.
Měli bychom po havárii elektrárny v Japonsku přehodnotit přístup k energii z jádra?
Ne. Ledažeby mne někdo přesvědčil, že Česku hrozí zemětřesení a vlny tsunami obdobné těm v Japonsku.
všichni se můžou psorat z haló novin, zatimco respekt, reflex, hospodářský noviny a euro spokojeně konvergujou s národníma listama a nacistiše zeitungem. heil hitler!
je opravdu potřeba mít odstup 1000km, aby člověk viděl tu obscénost?
francouzsky jsou svolné ke styku, dlouhé pohledy ve vlaku, dlouhé pohledy v metru, dlouhé pohledy v učebně, dlouhé pohledy při sexu zezadu, zadek je lidská tvář, umí se usmívat i mračit, není náhodou, že byl Rabelais francouz; nuda na hodinách se zkracuje imaginárním przněním spolužaček, venku čeká falus montparnaské věže, aby všechny zastínil svou vilnou, těžce polykající a dusnou siluetou, mně neutečete, jste já - mrdejte! paříž je alexandrie, za de sadem se dá jet metrem, linkou č. 8, všichni to vědí a tak rozhazují rukama a prsama, břečtan přetékající ploty balkonu jako vilnost odkapávající z jazyka, kap kap na nestíněné chodníky. jen to zasyčí. galerie plná pinďourů, ne, neuteče nikdo.
pondělí 9. května 2011
České snění
Den 1. anebo noc?
přítelkyně, tedy partnerka mi dává svolení pouze k olyzování. s cizí dívkou se nakonec stejně vyspim, spíš ona se mnou, ošuká mě, osobní sexsymbol, asi známá mých známých, při kopulaci polozahalená, jak to mám ostatně rád, a dreadatá, vyhulenej hlas jenže co teď s tim? manželství nebo konkubinát, opusť tu svou. nedopustil sem se zrovna nevěry? měl sem povolený jen to olyzování, útěk k původní partnerce, potřebuju utěšit, chci zpátky do dělohy. nevěra je zlá věc, dopustil sem se jí dneska v noci v čechách, ale probouzim se ve francii. byl to jen sen. i sny mají své státy.
mlžení a plnohodnotné rozhovory, lhaní o vlastních cílech, masturbace na ubytovně je strašně nepohodlná.
2. den v noci.
na záchodě rodného domova, na záchodě mého dětství se rozvaluje prsatá hispánka. nebo cikánka? mulatka? prsty ve vagíně dem mrdat. mrdání nejde, přiblížit se nejde, sex už dávno probíhá ale pořád se nic neděje, natahuju ruku ale ta se nezvedá, alespoň civím ale nic není vidět, ikdyž je přede mnou nahá prsatá hispánka s prstama v kundě. se dvěma. před záchodem mě otec, nebo Otec? dá najevo vinu a vykazuje mě z domu. nemáš za co, kvůli mrdání by to bylo až příliš učebnicový. v jiné části rodného domu potkávám nevýraznou, ale snad i hezoučkou spolužačku z rodné ZŠ, chce se mnou mrdat a já s ní taky. nahá a odhodlaná ke všemu. poď mrdat, du. vyspi se se mnou, vyspim. ojeď mě, ojedu. strč mi ho tam, strčim. čim víc mě vyzývá, tim míň můžu konat. jak k ní přistoupit? kudy? odkud? za co? ani třetí přízrak nejde ojet. nakonec sem vykázán z domu, provinil sem se proti otci Vinou, přijde mi úplně pitomá, útěchu hledám u stávající partnerky. probouzím se, no tak že bych na starý kolena dostal oidipák?
příjemné opilé odpoledne, dělá mi radost, že nejsem jedním jediným, ale mnohým, kdo kopíruje své předešlé práce, podvádí, plagiuje a vymýšlí si citace, jen aby se nějak protlouk prestižní výzvou zahraničního studia, která se tak skvěle vyjme v cv.
3. noc, šiju šiju si kabátek.
z nějakého důvodu sešlost a dělání společnosti mladé dívce, rodinné známé?, jejíž pramáti vůči mně projevuje nebývalou slabost - seschlé pohublé tělo a paruka, černé mikádo. při loučení to leží nevyřčené mezi námi, chtěla sem ti říct... já taky... říkám, ikdyž vlastně vůbec o nic nestojim, vlastně je to odporné, čert to vem, zkusit se má všechno. až uvidíš jaký umim polohy, říká, ale vše končí odpornym pubescentnim mazlením, hlazením, cicmáním, muckáním, sex nejde, ani s touhle starou hnusnou bezcenou rašplí, sex je na zámku, sem frigidní, chce se mi chcát, utíkám od ní na hajzl, chčiju do mísy ale celou jí pochcávám, chčiju všude kolem, temně žlutou tekutinu, strkám péro téměr do mísy ale pořád to teče kolem, jaktože je to chcaní tak nepříjemný? není nad chcaní do vody, jeden to může pustit kam chce, hadry nehadry... probuzení se ve vlastních chcankách, to je vtipný, napadá mě cestou na hajzl, jak mi močák umí vstoupit do snu!
přítelkyně, tedy partnerka mi dává svolení pouze k olyzování. s cizí dívkou se nakonec stejně vyspim, spíš ona se mnou, ošuká mě, osobní sexsymbol, asi známá mých známých, při kopulaci polozahalená, jak to mám ostatně rád, a dreadatá, vyhulenej hlas jenže co teď s tim? manželství nebo konkubinát, opusť tu svou. nedopustil sem se zrovna nevěry? měl sem povolený jen to olyzování, útěk k původní partnerce, potřebuju utěšit, chci zpátky do dělohy. nevěra je zlá věc, dopustil sem se jí dneska v noci v čechách, ale probouzim se ve francii. byl to jen sen. i sny mají své státy.
mlžení a plnohodnotné rozhovory, lhaní o vlastních cílech, masturbace na ubytovně je strašně nepohodlná.
2. den v noci.
na záchodě rodného domova, na záchodě mého dětství se rozvaluje prsatá hispánka. nebo cikánka? mulatka? prsty ve vagíně dem mrdat. mrdání nejde, přiblížit se nejde, sex už dávno probíhá ale pořád se nic neděje, natahuju ruku ale ta se nezvedá, alespoň civím ale nic není vidět, ikdyž je přede mnou nahá prsatá hispánka s prstama v kundě. se dvěma. před záchodem mě otec, nebo Otec? dá najevo vinu a vykazuje mě z domu. nemáš za co, kvůli mrdání by to bylo až příliš učebnicový. v jiné části rodného domu potkávám nevýraznou, ale snad i hezoučkou spolužačku z rodné ZŠ, chce se mnou mrdat a já s ní taky. nahá a odhodlaná ke všemu. poď mrdat, du. vyspi se se mnou, vyspim. ojeď mě, ojedu. strč mi ho tam, strčim. čim víc mě vyzývá, tim míň můžu konat. jak k ní přistoupit? kudy? odkud? za co? ani třetí přízrak nejde ojet. nakonec sem vykázán z domu, provinil sem se proti otci Vinou, přijde mi úplně pitomá, útěchu hledám u stávající partnerky. probouzím se, no tak že bych na starý kolena dostal oidipák?
příjemné opilé odpoledne, dělá mi radost, že nejsem jedním jediným, ale mnohým, kdo kopíruje své předešlé práce, podvádí, plagiuje a vymýšlí si citace, jen aby se nějak protlouk prestižní výzvou zahraničního studia, která se tak skvěle vyjme v cv.
3. noc, šiju šiju si kabátek.
z nějakého důvodu sešlost a dělání společnosti mladé dívce, rodinné známé?, jejíž pramáti vůči mně projevuje nebývalou slabost - seschlé pohublé tělo a paruka, černé mikádo. při loučení to leží nevyřčené mezi námi, chtěla sem ti říct... já taky... říkám, ikdyž vlastně vůbec o nic nestojim, vlastně je to odporné, čert to vem, zkusit se má všechno. až uvidíš jaký umim polohy, říká, ale vše končí odpornym pubescentnim mazlením, hlazením, cicmáním, muckáním, sex nejde, ani s touhle starou hnusnou bezcenou rašplí, sex je na zámku, sem frigidní, chce se mi chcát, utíkám od ní na hajzl, chčiju do mísy ale celou jí pochcávám, chčiju všude kolem, temně žlutou tekutinu, strkám péro téměr do mísy ale pořád to teče kolem, jaktože je to chcaní tak nepříjemný? není nad chcaní do vody, jeden to může pustit kam chce, hadry nehadry... probuzení se ve vlastních chcankách, to je vtipný, napadá mě cestou na hajzl, jak mi močák umí vstoupit do snu!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)