Santova děvka. Ježíškovo asistentky. Vánoční lesbo. Šťastné a veselé přeje paní Líza. Prsatá boubelka dostane do obou dírek. Vyfistovaná transka III. Prsatá bruneta z Havířova. Maximální perverze. Mrdomat 1.0. Zduřelá píča. Biokozy. Kozomazel. Velké péro v zadečku. Středopolařka s velkýma kozama. Košíkářka s velkýma dudama. Prsatý basebalistky. Koule na kaši. Prsiska jako voziska. Černá nádivka pro bílou píču 1. Černý maminy a smečka vlků mrdáků. Sendvičovač. Čokovrt. Nekontrolovatelné šukání. Perverzní chtíče. Trefa do černý kundy. Prdelačka. Šukací portrét. Rozžhavený zralý boubele. Spermožroutky. Vyšlehanej kokot. Češka si honí frndu v parku. Bobr bobrovič. Bobr na smetaně. Chcací masakr. Česká holka. Znamenité píchání. Černoška je vymrdána ředitelem školy. Chcací masakr. Tunel Blanka 19. Frajer mrdá dvě holky současně. Černý pyje jako kyje. Chcací masakr. Zaručeně pravé české kozy. Pocákanej bobr. Naprcaná Japonka. Boreček zmydlí 2 luxusní brunety. Chcací masakr. Borec udělá Asiatce dítě. Chcací masakr. Chcací masakr.
Zajisté je třeba podtrhnouti fakt, že původ sociální a rasový především působí na erotizační centra ve struktuře mozkové. Chcací masakr.
pátek 24. prosince 2010
pondělí 13. prosince 2010
Čintamani a anální vibrátory
Konceptualista tak dlouho promýšlel svůj román, až mu z něj zbyly jen uvozovky dole.
Arnošt Lustig napsal 36 románů o koncentrácích.
Arnošt Lustig napsal 36 románů o koncentrácích.
sobota 11. prosince 2010
Diaboliáda umělce ve stařeckých letech
mladá a sebevědomá, s titulem z náročné vysoké školy, s vlastním názorem, chtěla změnit svět, otočit ho k lepšímu, k budoucnosti, plná ambicí a víry v sebe. byla to nabídka života, muž s mysliveckým kloboukem a matuškovskou bradkou pohostil oba architekty západní whiskou a chlebíčky. "aleno, doprdele, to se nevodmítá!" horoval tehdy manžel jan. červená stuha paláce ČKD u paty Vácaváků byla přestřižena, dav a normalizační management se hrnou dovnitř, jako občerstvení se podávají chlebíčky, popíjí se západní whisky. "a jak se teda dostanem nahoru?" prohodí Ing. Málek, zarudlý popíjením západní whisky. alena to napoprvé vzala jako žert, no jo, ty starý vožralý prase, schody sou přece támhle vzadu. po Ing. Málkovi se na totéž zeptá místopředseda Kryl, potom zasloužilý umělec Havel. alena tuší, že jde do tuhého. až do večera musí všetečným návštěvníkům ukazovat, kde jsou schody, přece támhle vzadu. nakonec pro slzy ani neslyší, že malý chlapeček v zelené kamizole a s matuškovskou bradkou dotírá na svého otce na celé kolo "a jak se dostaneme nahoru?"
večer je zdrcená, noviny jsou zdrceny, veřejnost je zdrcena. alena to tak ale nenechá. nene. kdepak. zařekla se, že světu ještě ukáže, převrhla sklenici se západní whiskou a svalila se ze stolu. pokoj ozařovala modrá záře televizoru, kde zrovna zpíval Waldemar Matuška. zpíval a zlověstně mhouřil obočím.
ráno nedokázala odejít do práce. ne snad, že by se styděla, ale z pátého patra to šlo jen - po schodech. zavolala si výtah, usmála se svojí pošetilosti a vrátila se ke schodům. hleděla dolů, 12 schodů do mezipatra, dalších 12 do čtvrtého, 2x12x5=120 schodů. do třetího to je 48, ze druhého dolů taky. z přízemí k hnilobné kytce v mezipatře 108 schodů. schodů, tolik schodů. k jezevčíkovi který ťape o patro výš taky 24 schodů, to je 6 x 4, jako pater krát nohou jezevčíka. "jste v pořádku, paní inženýrko architektko?" "dobrý den" ten pes má ale ošklivou matuškovskou bradku. zatímco skákal pes, šel za ním myslivec, schody na klobouku.
po několikaměsíční rehabilitaci v přízemním bohnickém pavilonu se alena vrátila k pedagogické činnosti. do osmého patra svého ateliéru chodila pěšky až do vysokého věku. prý na schodech lépe vnmímá, "povinnosti domu vůči člověku obecně - nesmí ho lekat, šokovat, nesmí ho ani oslňovat, musí být poctivý, dostatečně silný, aby člověka ovlivnil." ale hlavně musí mít vyditelné schody. konec školního roku doprovází prezentace studentských ateliérů. ti alenu hostí chlebíčky a západní whiskou. "tak tak, pěkná práce, hlavní jsou schody, tak tak, schody, ano, ty je máš hezky umístěné, a ty taky. a tohle je obzvláště nápadité! hezká invence, jste talentovaný ročník!" rozplývá se nad čtvercovými, obdélníkovými, lichoběžníkovými a jedním trojúhelníkovým domem, které vynkají masívním točitým schodištěm uprostřed. je-den ja-ko dru-hý. jen tak dál aleno, ozývá se myslivecký hlas ze schodišť. a taky by měli víc malovat tužkou, tak tak, autocad si můžou nainstalovat ve čtyřiceti, tra-di-ce, tradice aleno, vždyť se podívej jak ty domy dneska vypadaj, mají snad nějaká schodiště? jsou vidět? jsou dost silné na to, aby někoho ovlivnily? jak se člověk dostane do nebe? výtahem? kdepak, schodiště! a malovat tužkou, tužka musí být pěkně ořezaná, šrafuje se jedním směrem. tužkou se lépe nakreslí schodiště a schodiště pasuje do čtverce. čtverec je tvar boha, protože bůh je čtvercový. dej si ještě chlebíček. že jsi o té zakázce věděla jako jediná? podezření z korupce? ale kdeže, podívej na tu kurvu jiřičnou, copak by někdo jinej dokázal takovej krásnej, poctivej čtverec jako ty? a kam by pak přišly schody, aleno, kam? a kam všechny ty duše?
In memoriam, Ing. arch. ak. mal. pokojů Alena Šrámková, 20.6. 1929 - 24. 12. 2010
večer je zdrcená, noviny jsou zdrceny, veřejnost je zdrcena. alena to tak ale nenechá. nene. kdepak. zařekla se, že světu ještě ukáže, převrhla sklenici se západní whiskou a svalila se ze stolu. pokoj ozařovala modrá záře televizoru, kde zrovna zpíval Waldemar Matuška. zpíval a zlověstně mhouřil obočím.
ráno nedokázala odejít do práce. ne snad, že by se styděla, ale z pátého patra to šlo jen - po schodech. zavolala si výtah, usmála se svojí pošetilosti a vrátila se ke schodům. hleděla dolů, 12 schodů do mezipatra, dalších 12 do čtvrtého, 2x12x5=120 schodů. do třetího to je 48, ze druhého dolů taky. z přízemí k hnilobné kytce v mezipatře 108 schodů. schodů, tolik schodů. k jezevčíkovi který ťape o patro výš taky 24 schodů, to je 6 x 4, jako pater krát nohou jezevčíka. "jste v pořádku, paní inženýrko architektko?" "dobrý den" ten pes má ale ošklivou matuškovskou bradku. zatímco skákal pes, šel za ním myslivec, schody na klobouku.
po několikaměsíční rehabilitaci v přízemním bohnickém pavilonu se alena vrátila k pedagogické činnosti. do osmého patra svého ateliéru chodila pěšky až do vysokého věku. prý na schodech lépe vnmímá, "povinnosti domu vůči člověku obecně - nesmí ho lekat, šokovat, nesmí ho ani oslňovat, musí být poctivý, dostatečně silný, aby člověka ovlivnil." ale hlavně musí mít vyditelné schody. konec školního roku doprovází prezentace studentských ateliérů. ti alenu hostí chlebíčky a západní whiskou. "tak tak, pěkná práce, hlavní jsou schody, tak tak, schody, ano, ty je máš hezky umístěné, a ty taky. a tohle je obzvláště nápadité! hezká invence, jste talentovaný ročník!" rozplývá se nad čtvercovými, obdélníkovými, lichoběžníkovými a jedním trojúhelníkovým domem, které vynkají masívním točitým schodištěm uprostřed. je-den ja-ko dru-hý. jen tak dál aleno, ozývá se myslivecký hlas ze schodišť. a taky by měli víc malovat tužkou, tak tak, autocad si můžou nainstalovat ve čtyřiceti, tra-di-ce, tradice aleno, vždyť se podívej jak ty domy dneska vypadaj, mají snad nějaká schodiště? jsou vidět? jsou dost silné na to, aby někoho ovlivnily? jak se člověk dostane do nebe? výtahem? kdepak, schodiště! a malovat tužkou, tužka musí být pěkně ořezaná, šrafuje se jedním směrem. tužkou se lépe nakreslí schodiště a schodiště pasuje do čtverce. čtverec je tvar boha, protože bůh je čtvercový. dej si ještě chlebíček. že jsi o té zakázce věděla jako jediná? podezření z korupce? ale kdeže, podívej na tu kurvu jiřičnou, copak by někdo jinej dokázal takovej krásnej, poctivej čtverec jako ty? a kam by pak přišly schody, aleno, kam? a kam všechny ty duše?
In memoriam, Ing. arch. ak. mal. pokojů Alena Šrámková, 20.6. 1929 - 24. 12. 2010
středa 8. prosince 2010
Vnuknutí den poté, kdy se zastavila bojiště: země není ve vesmíru sama doma 3, série 6
nejhororovitější horor všech hororů
ano, je to tak, česká republika, vlastně češi, se přes noc stali francií, je jich 65 milionů (nebo novinářsky-pouťově miliónů? i to se dozvíme na následujících stránkách a světoznámých kapitolách mamutího rozměru!), mají zámořské kolonie, 6ti milionové hlavní město, nějakou tu zahraniční politiku a spousty imigrantů!
"Jsou to bordeláři a dělají hluk, a takoví lidé nemají ve slušné společnosti co dělat", ozývá se často z úst voličů na účet romské, africké, arabské, jihoamerické, východoasijeské a východoevropské menšiny a náš premiér tomu horlivě přikivuje. To ale v tuto chvíli není zajímavé, protože v prezidentském systému fakticky vládne Monsieur Václav Klaus. "Je pravda, že afričané, i ve druhé generaci přistěhovalců, jsou hodně živí, je to dáno jejich kulturou (a rasou)", kontruje Bc. Marie Horáčková, předsedkyně a ředitelka Ústavu pro etnografický ústav Horňácka v Paříži, který se stal přes noc světoznámým. Bustu Léviho-Strausse nehradí podobizna Prof. Vondráčka, který se velmi zasloužil o výzkum horňáckých krajek.
S přesunem Evropského parlamentu do Štrasburku začal Monsieur le president Klaus denně vystupovat se svými projevy a tlačit na zrušení eura, vystoupení České republiky, druhdy Francie, z Evropské unie, Nato (na jehož erbech se již nemusí psát to otravné Otan), Osn, WTO, MMF, UNESCO, UNICEF, atd., atp. V Outre-mer krajích se počínají nepokoje, ale překvapivě velké české vojenské síly všechny tyto druhé sudety a páté kolony efektivne potlačí. Vzniká plán na dostavbu Maginotovy linie, které tentokrát povede po celém obvodu ČR a bude suplovat horský pás, který vždy obklopoval Čechy a dodával jejím obyvatelům pocit suverenity nad svým přirozeným a právem nabytým územím.
Protože Paříž se stává dějištěm Olympiády, Zimní Olympiády, Paralympiády, MS v hokeji i fotbale, na což nemá peníze, musí se zrušit rozpočet Národního muzea-Louvru i Centra Edvarda Beneše-Pompidou. MHD, na kterou se zapomělo, se zvolna propadá do země, ale nápor aut, toho jedinečného projevu individuální svobody, ke kterému vzápětí dochází, je řešen výstavbou magistrál a tunelů, kterých není ostatně nikdy dost. Kulturní program obou pěti sportovní akcí zajišťují Kabát, Arakain, Daniel Landa, Daniel Bárta, Elán, Gott, Team a další slovneské poprockové kapely. Pozvat někoho ze zahraničí nikoho nenapadlo. Stejně tomu bylo i u rozšiřovaní Bibliothèque National Václava Havla, i při stavbě Institutu České historie, pročež oba staví Ing. arch. ak. mal. pokojů Šrámková. Dvě monumentální krychle, s obligátním schodištěm uprosřed obou budov, převyšují zbytek Prahy/Paříže o několik pater a jsou ... čtvercové. "Ano, preferuji čistotu tvarů", dodává k tomu Ing. arch. ak. mal. pokojů Šrámková a učitelský sbor ČVUT Paris - Sorbonne 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 horlivě přikyvuje.
Empereur Václav Klaus, jak se teď nechává titulovat, vysílá Divizi Přátelství na pomoc Jižní Osetii a Abcházii před jejich jižním usurpátorem. Represe zavedené vůči sudetským černochům v Outre-mer krajích vedou k občanské válce tamtéž, kterou vláda vyřeší elegantním, snadným a promyšleným jaderným útokem, který je po ruce a všichni zde, na rozdíl od jiných metod, alespoň chápou, o co se jedná.
Mladá frotna Le monde ten den informuje o narození albínského tigra v zoo v Lyonu a komentátoři v názorové rubrice kroutí hlavou nad celosvětovými prostesty, které přirovnávají k nepravdám nezodpovědných neplatičů.
Bohemistika se stává celosvětově vyučovaným oborem; bibli Kralickou, Daniela Adama z Veleslavína, Kryštofa Harante z Polžic a Bezdružic, Nerudu i Čapka, z novějších potom Viewegha, Zmeškala, Kalenskou a Rudiše zná celý svět. Na Rabbelaise, Flauberta i Prousta sere pes.
Vzniká monumentální dílo "České snění aneb České dějiny v perspektivě notářských záznamů z Dolní Seiny, 1856-1873,1415" z pera Pavla Kosatíka, který obsadil jedno z uvolněných míst na Collège de Čechy, zatímco na ostatních sedí Skřivan s Kovářem.
Stavebnictví profituje z masivního zarovnávání sedlových střech na venkově, kameninu překrývá polystyren a veselé barvy.
Světové mínění je nyní určováno od plotny paní Habrové, překladatelky z finštiny, a Benjaminem Kurasem, sloupkařem.
ano, je to tak, česká republika, vlastně češi, se přes noc stali francií, je jich 65 milionů (nebo novinářsky-pouťově miliónů? i to se dozvíme na následujících stránkách a světoznámých kapitolách mamutího rozměru!), mají zámořské kolonie, 6ti milionové hlavní město, nějakou tu zahraniční politiku a spousty imigrantů!
"Jsou to bordeláři a dělají hluk, a takoví lidé nemají ve slušné společnosti co dělat", ozývá se často z úst voličů na účet romské, africké, arabské, jihoamerické, východoasijeské a východoevropské menšiny a náš premiér tomu horlivě přikivuje. To ale v tuto chvíli není zajímavé, protože v prezidentském systému fakticky vládne Monsieur Václav Klaus. "Je pravda, že afričané, i ve druhé generaci přistěhovalců, jsou hodně živí, je to dáno jejich kulturou (a rasou)", kontruje Bc. Marie Horáčková, předsedkyně a ředitelka Ústavu pro etnografický ústav Horňácka v Paříži, který se stal přes noc světoznámým. Bustu Léviho-Strausse nehradí podobizna Prof. Vondráčka, který se velmi zasloužil o výzkum horňáckých krajek.
S přesunem Evropského parlamentu do Štrasburku začal Monsieur le president Klaus denně vystupovat se svými projevy a tlačit na zrušení eura, vystoupení České republiky, druhdy Francie, z Evropské unie, Nato (na jehož erbech se již nemusí psát to otravné Otan), Osn, WTO, MMF, UNESCO, UNICEF, atd., atp. V Outre-mer krajích se počínají nepokoje, ale překvapivě velké české vojenské síly všechny tyto druhé sudety a páté kolony efektivne potlačí. Vzniká plán na dostavbu Maginotovy linie, které tentokrát povede po celém obvodu ČR a bude suplovat horský pás, který vždy obklopoval Čechy a dodával jejím obyvatelům pocit suverenity nad svým přirozeným a právem nabytým územím.
Protože Paříž se stává dějištěm Olympiády, Zimní Olympiády, Paralympiády, MS v hokeji i fotbale, na což nemá peníze, musí se zrušit rozpočet Národního muzea-Louvru i Centra Edvarda Beneše-Pompidou. MHD, na kterou se zapomělo, se zvolna propadá do země, ale nápor aut, toho jedinečného projevu individuální svobody, ke kterému vzápětí dochází, je řešen výstavbou magistrál a tunelů, kterých není ostatně nikdy dost. Kulturní program obou pěti sportovní akcí zajišťují Kabát, Arakain, Daniel Landa, Daniel Bárta, Elán, Gott, Team a další slovneské poprockové kapely. Pozvat někoho ze zahraničí nikoho nenapadlo. Stejně tomu bylo i u rozšiřovaní Bibliothèque National Václava Havla, i při stavbě Institutu České historie, pročež oba staví Ing. arch. ak. mal. pokojů Šrámková. Dvě monumentální krychle, s obligátním schodištěm uprosřed obou budov, převyšují zbytek Prahy/Paříže o několik pater a jsou ... čtvercové. "Ano, preferuji čistotu tvarů", dodává k tomu Ing. arch. ak. mal. pokojů Šrámková a učitelský sbor ČVUT Paris - Sorbonne 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 horlivě přikyvuje.
Empereur Václav Klaus, jak se teď nechává titulovat, vysílá Divizi Přátelství na pomoc Jižní Osetii a Abcházii před jejich jižním usurpátorem. Represe zavedené vůči sudetským černochům v Outre-mer krajích vedou k občanské válce tamtéž, kterou vláda vyřeší elegantním, snadným a promyšleným jaderným útokem, který je po ruce a všichni zde, na rozdíl od jiných metod, alespoň chápou, o co se jedná.
Mladá frotna Le monde ten den informuje o narození albínského tigra v zoo v Lyonu a komentátoři v názorové rubrice kroutí hlavou nad celosvětovými prostesty, které přirovnávají k nepravdám nezodpovědných neplatičů.
Bohemistika se stává celosvětově vyučovaným oborem; bibli Kralickou, Daniela Adama z Veleslavína, Kryštofa Harante z Polžic a Bezdružic, Nerudu i Čapka, z novějších potom Viewegha, Zmeškala, Kalenskou a Rudiše zná celý svět. Na Rabbelaise, Flauberta i Prousta sere pes.
Vzniká monumentální dílo "České snění aneb České dějiny v perspektivě notářských záznamů z Dolní Seiny, 1856-1873,1415" z pera Pavla Kosatíka, který obsadil jedno z uvolněných míst na Collège de Čechy, zatímco na ostatních sedí Skřivan s Kovářem.
Stavebnictví profituje z masivního zarovnávání sedlových střech na venkově, kameninu překrývá polystyren a veselé barvy.
Světové mínění je nyní určováno od plotny paní Habrové, překladatelky z finštiny, a Benjaminem Kurasem, sloupkařem.
pátek 3. prosince 2010
Jednou jsem se takle zamyslela...
a protože jsem to udělala poprvé a možná i naposled v životě, musela jsem o tom hned někam napsat. To jsem já, spravedlivě rozhořčená česká žena, se svými roztomilými, místy i fašistikými názory, která o věcech moc nefilozofuje, protože není nikdy moc dobré se dlouho vznášet v oblacích
(i když i to je občas třeba,
třeba s knížkou od wívega)
a tak se rychle vracím ke své každodenní drobné lopotě.
Ale to víte že ta dálnice by už dávno byla postavená! A taky tu na ní ty peníze už byly, to víte že jo, ale co myslíte, samozřejmě je rozkradli! (podmět nevyjádřený)
(i když i to je občas třeba,
třeba s knížkou od wívega)
a tak se rychle vracím ke své každodenní drobné lopotě.
Ale to víte že ta dálnice by už dávno byla postavená! A taky tu na ní ty peníze už byly, to víte že jo, ale co myslíte, samozřejmě je rozkradli! (podmět nevyjádřený)
středa 1. prosince 2010
Humanismus v Louvru
mladík byl z muzea přece jenom trochu nervózní. nevěděl, jak půjde dohromady s jeho rebelantskou imidží, jaký by měl zaujmout postoj. s partou tedy za průběžbného vtipkování a narážek na uplynulý večer koupili lístky, při jejichž pořizování si na účet prodavače s gustem zanadávali, jak "ty blbý žabožrouti neuměj žádný jazyky" (fajv tikyts for ejdž less den twenty fájv plís), a zamířili do expozice starověkého egypta. ze všech expozic šli právě na egypt, protože v egyptě jsou pyramidy, můmie, chrámy, hieroglyfy a faraóni. náš hrdina si mohl oddechnout, naštěstí ho nic neohromilo natolik, aby nad sebou byť na jedinou chvíli ztratil kontrolu. ten egypt vůbec neni tak hustej (asi spektakulární), v můmii 2 a doumentech to je všechno mnohem krutší. za chvíli už se opanoval natolik, že před partou několikrát přejel rukou po sfinze. ješiš neblbni, dyť se to nesmí, zalichotili mu. opodál stojící obrýlený mládenec na něj vrhnul nepříjemným pohledem. parta si ani nepovšimla, že minula dobře situovanou rodinu, která vše pro jistotu fotila, na památku, zatímco syn, starší z dětí a příslušník digitální generace, trávil čas v muzeu hraním RealFootballu 2011 manager JAR PRO. jeho si pro jistotu fotí obrýlený mládenec, taktéž na památku.
náhle zhasla světla a ženský hlas z amplionu vyzval návštěvníky k evakuaci. pro všudypřítomný kouř ale všichni pouze zmateně pobíhali, vráželi do sebe, padali a zase se zvedali, aby pouze zmateně pobíhali, vráželi do sebe, padali a z téhož důvodu se zvedali. náš hrdina v přítmí začazené haly zpozoroval obrýleného mládence, jak vynáší alespoň kanopy a dláta, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. zavolal o pomoc. obrýlený mládenec dělal, že neslyší. když vynesl všechny menší sošky a nástroje, jal se vynášet větší kvádry, sochy, sfingy. potom vynesl chrámová sloupoví. Louvre mezitím hořel a dav zmateně pobíhal. náš hrdina opět zavolal o pomoc, ale obrýlený mladík dělal, že neslyší. musel ještě vynést všechny ostatní expozice, klasicistní obrazy, řecké sochy i ruské konceptualisty. čtvrtého dne vynesl středověké základy hradu Louvre, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. rozhlédl se po hořícím Louvru, kde dav zmateně pobíhal sem a tam, a když už neviděl žádné artefakty, řekl si, že je to dobré. ale jazyky plamenů začaly olizovat klasicistní kartuše samotného Louvru, jeho sloupoví a sály, připomínající sněhové pusinky. mramorové pusinky, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. náš hrdina spatřil obrýleného mládence, jak vynáší zdi a stropy Luvru, a opět zavolal o pomoc. obrýlený mládenec dělal, že neslyší. šestého dne totiž vynesl celý Louvre pryč z požáru, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam.
náhle zhasla světla a ženský hlas z amplionu vyzval návštěvníky k evakuaci. pro všudypřítomný kouř ale všichni pouze zmateně pobíhali, vráželi do sebe, padali a zase se zvedali, aby pouze zmateně pobíhali, vráželi do sebe, padali a z téhož důvodu se zvedali. náš hrdina v přítmí začazené haly zpozoroval obrýleného mládence, jak vynáší alespoň kanopy a dláta, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. zavolal o pomoc. obrýlený mládenec dělal, že neslyší. když vynesl všechny menší sošky a nástroje, jal se vynášet větší kvádry, sochy, sfingy. potom vynesl chrámová sloupoví. Louvre mezitím hořel a dav zmateně pobíhal. náš hrdina opět zavolal o pomoc, ale obrýlený mladík dělal, že neslyší. musel ještě vynést všechny ostatní expozice, klasicistní obrazy, řecké sochy i ruské konceptualisty. čtvrtého dne vynesl středověké základy hradu Louvre, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. rozhlédl se po hořícím Louvru, kde dav zmateně pobíhal sem a tam, a když už neviděl žádné artefakty, řekl si, že je to dobré. ale jazyky plamenů začaly olizovat klasicistní kartuše samotného Louvru, jeho sloupoví a sály, připomínající sněhové pusinky. mramorové pusinky, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam. náš hrdina spatřil obrýleného mládence, jak vynáší zdi a stropy Luvru, a opět zavolal o pomoc. obrýlený mládenec dělal, že neslyší. šestého dne totiž vynesl celý Louvre pryč z požáru, zatímco Louvre hořel a dav zmateně pobíhal sem a tam.
neděle 21. listopadu 2010
Polská vlajka má dvě barvy / trenažér
Červenou
dívka hledí do černé desky.
maciej, maciej, halo maciej? jak plné očekávání! maciej, halo halo, maciej?
o poznání nervózněji. maciej, maciej, halo maciej? halo, halo, halo?
maciej, maciej, maciej?
konečně to naskočilo.
sršení optimismu a radosti. maciej! maciej maciej maciej macieeej!!
ma-ciej! (přidání na dramatičnosti) ma-ciej maciej maciej, maciej!?
uvolnění, smích, rozpustile, jako poskočení na louce! maciej maciej maciej!
maciej maciej? napětí, peripetie. napjatá peripetie. maciej? maciej? halo, halo!
maciej halo, halo! katarze, oddychnutí. maaciej maciej maciej. bolest loučení. špetka zasnění nikdy neuškodí!
maciej
maciej
maciej.
Bílou
Rukama přejížděla po domácím oblečení, aby urovnala jeho záhyby. S rostoucí nervozitou si začala kousat spodní ret a natáčet vlasy na prst, ale připojení ne a ne naskočit.
"Maciej Maciej Maciej", povzdychla si pro sebe a trochu stydlivě po mě loupla pohledem.
Trpělivost se jí vyplatila, chvíli po restartovaní běžel router jako vyměněný.
"Maciej!" zavískala nadšeně, jako by dostala dopis od milého z vojny. Záplavu něžností a měkkých souhlásek, kterými polština tak hýří, rytmizovalo občasné povzdechnutí "Ach Maciej."
Nebyla by to ale naše ubytovna, aby po chvíli připojení zase nesapdlo.
"Maciej, halo, Maciej? Slyšiš mě? Maciej, Maciej halo? Halo?" volala ta dívka do prázdného okénka, kde na ni ještě před chvílí shlížel její bohatýr. Zbyla jen Maciejova profilová fotka, upomínající jakýsi dávný a ztracený den plný veselý, zatímco polská holubice zpívala jméno svého milého do prázdna, a noc padala...
(když se to vezme kolem a kolem, čapek je dost banální literatura.)
dívka hledí do černé desky.
maciej, maciej, halo maciej? jak plné očekávání! maciej, halo halo, maciej?
o poznání nervózněji. maciej, maciej, halo maciej? halo, halo, halo?
maciej, maciej, maciej?
konečně to naskočilo.
sršení optimismu a radosti. maciej! maciej maciej maciej macieeej!!
ma-ciej! (přidání na dramatičnosti) ma-ciej maciej maciej, maciej!?
uvolnění, smích, rozpustile, jako poskočení na louce! maciej maciej maciej!
maciej maciej? napětí, peripetie. napjatá peripetie. maciej? maciej? halo, halo!
maciej halo, halo! katarze, oddychnutí. maaciej maciej maciej. bolest loučení. špetka zasnění nikdy neuškodí!
maciej
maciej
maciej.
Bílou
Rukama přejížděla po domácím oblečení, aby urovnala jeho záhyby. S rostoucí nervozitou si začala kousat spodní ret a natáčet vlasy na prst, ale připojení ne a ne naskočit.
"Maciej Maciej Maciej", povzdychla si pro sebe a trochu stydlivě po mě loupla pohledem.
Trpělivost se jí vyplatila, chvíli po restartovaní běžel router jako vyměněný.
"Maciej!" zavískala nadšeně, jako by dostala dopis od milého z vojny. Záplavu něžností a měkkých souhlásek, kterými polština tak hýří, rytmizovalo občasné povzdechnutí "Ach Maciej."
Nebyla by to ale naše ubytovna, aby po chvíli připojení zase nesapdlo.
"Maciej, halo, Maciej? Slyšiš mě? Maciej, Maciej halo? Halo?" volala ta dívka do prázdného okénka, kde na ni ještě před chvílí shlížel její bohatýr. Zbyla jen Maciejova profilová fotka, upomínající jakýsi dávný a ztracený den plný veselý, zatímco polská holubice zpívala jméno svého milého do prázdna, a noc padala...
(když se to vezme kolem a kolem, čapek je dost banální literatura.)
pátek 19. listopadu 2010
Le français est facile!
"embrasser, baiser
Obě slovesa se mohou přeložit jako políbit. Jejich použití však není identické a mají i další významy. Mluvíme-li o líbání, musíme nutně použít slovesa embrasser.
Embrasser sice může znamenat i obejmout, spíše se ale říká např.:
Il m´a pris dans ses bras.
Sloveso baiser se používá ve smyslu políbit nebo dát polibek na ruku, čelo apod. Pozor, v dnešní dově se sloveso baiser používá v první řadě ve vulgárním významu šukat, píchat.
Uslyšíte-li větu Il a baisé une jeune fille., nepůjde určitě o líbání."
Obě slovesa se mohou přeložit jako políbit. Jejich použití však není identické a mají i další významy. Mluvíme-li o líbání, musíme nutně použít slovesa embrasser.
Embrasser sice může znamenat i obejmout, spíše se ale říká např.:
Il m´a pris dans ses bras.
Sloveso baiser se používá ve smyslu políbit nebo dát polibek na ruku, čelo apod. Pozor, v dnešní dově se sloveso baiser používá v první řadě ve vulgárním významu šukat, píchat.
Uslyšíte-li větu Il a baisé une jeune fille., nepůjde určitě o líbání."
úterý 16. listopadu 2010
Cestopis
ty národní dějiny v mezinárodním prostředí nejenže naprosto ztácej svůj patos, ale navíc i pekelně nuděj. ještě že sem je nikdy nedělal. (brazilčin výklad o krutosti bělochů na tamějších otrocích z nás nevyluzuje jedinou slzu.)
neni nic víc sexy, než mimoevropský holky který sou tvrdě pozápadněný. poslouchat tu arabku s tváří jako měsíček jak mluví o strukturách a superstrukturách...
při hledání odcizených vařeček (proboha proč!!) zavítám i do břečťanem porostlé druhé budovy. světlo a pachy mě přivádějí do opuštěné kuchyně, kde indická dívka pomocí mě neznámých tradic připravuje placky. v asertivním tónu na mě spouští špatně srozumitelnou angličtinou, jakoby mě už čekala.
dvě polky, jedna gymnazistka, druhá mamča. na mamče je všechno vlahé a teplé, její brada (která není lalokem, ale působí tak mateřsky), její bombardéry prosvítající teplákama, způsob, jakým nese nádobí do kuchyně. gombrowicz je všemu polskému imanentní!
dlouhý vlasy, natáčený, vlnící se kolem fikanejch náušnic, rafinovaně sepnuté na nečekaných místech. asi to věděj všude mimo čr, ale kratký vlasy k holkám proste nepatřej. je samozřejmě něco jinýho, když se jedná o promyšlenej účes, nebo odraz životního postoje, emancipovanosti nebo tak. ale jako výchozí sestřih všech kdo postrádaj nápad a inspiraci to je za trest. prý je to praktické, ale praktičnost nešla nikdy ruku v ruce s elegancí. krátký vlasy všech těch padesátnic patřej do stejný kategorie jako všemožný krabicový dostavby sedlovejch střech, hnusnej přereklamovanej venkov, zkrátka do marastu středních čech. bože, jak sou ty střední čechy odporný!
neni nic víc sexy, než mimoevropský holky který sou tvrdě pozápadněný. poslouchat tu arabku s tváří jako měsíček jak mluví o strukturách a superstrukturách...
při hledání odcizených vařeček (proboha proč!!) zavítám i do břečťanem porostlé druhé budovy. světlo a pachy mě přivádějí do opuštěné kuchyně, kde indická dívka pomocí mě neznámých tradic připravuje placky. v asertivním tónu na mě spouští špatně srozumitelnou angličtinou, jakoby mě už čekala.
dvě polky, jedna gymnazistka, druhá mamča. na mamče je všechno vlahé a teplé, její brada (která není lalokem, ale působí tak mateřsky), její bombardéry prosvítající teplákama, způsob, jakým nese nádobí do kuchyně. gombrowicz je všemu polskému imanentní!
dlouhý vlasy, natáčený, vlnící se kolem fikanejch náušnic, rafinovaně sepnuté na nečekaných místech. asi to věděj všude mimo čr, ale kratký vlasy k holkám proste nepatřej. je samozřejmě něco jinýho, když se jedná o promyšlenej účes, nebo odraz životního postoje, emancipovanosti nebo tak. ale jako výchozí sestřih všech kdo postrádaj nápad a inspiraci to je za trest. prý je to praktické, ale praktičnost nešla nikdy ruku v ruce s elegancí. krátký vlasy všech těch padesátnic patřej do stejný kategorie jako všemožný krabicový dostavby sedlovejch střech, hnusnej přereklamovanej venkov, zkrátka do marastu středních čech. bože, jak sou ty střední čechy odporný!
sobota 13. listopadu 2010
Mezinárodní ubytovna
Každý touží po tom svém kousku jedinečnosti a identity, všichni chceme být zajímaví alespoň tou zemí původu. při inflaci exotiky, navíc ve městě plném imigrantů, je to vcelku marný. nedojímají excesivní teploty v pakistánu ani zmatení jazyků v indii, vedle mexičanů a outre-mer francouzů jsou nějaký čechy opravdu zbytečný. černý američan s podmanivým bluesovým hlasem si svou nesnesitelnou žoviálností a asertivitou (a původem ze země, kde se žije na tepu doby) zajistil okruh obdivovatelů. diplomatickým jazykem se z pochopitelných důvodů stává angličtina, což je trochu na hovno. obtěžující šišlavost polštiny. bergum bergum.
univerzálním pojítkem je naneštěstí globalizovaný mainstream. vždycky sem si říkal který blbci můžou opravdu poslouchat ty hrůzy co se hrajou na óčku/mtv, ale zjevně je míň lidí který to nedělaj. fotbalový národy (ano, jsou to ty románské) si notujou imbecilní text šakiry, oslavující obrovitost mužských penisů a disponibilitu všech ženských análů světa
(Tsamina mina
Zangalewa
Cuz this is Africa
Tsamina mina eh eh
Waka Waka eh eh
Tsamina mina zangalewa
Anawa aa
This time for Africa)
univerzálním pojítkem je naneštěstí globalizovaný mainstream. vždycky sem si říkal který blbci můžou opravdu poslouchat ty hrůzy co se hrajou na óčku/mtv, ale zjevně je míň lidí který to nedělaj. fotbalový národy (ano, jsou to ty románské) si notujou imbecilní text šakiry, oslavující obrovitost mužských penisů a disponibilitu všech ženských análů světa
(Tsamina mina
Zangalewa
Cuz this is Africa
Tsamina mina eh eh
Waka Waka eh eh
Tsamina mina zangalewa
Anawa aa
This time for Africa)
černoši zase nějakou multikulty sračku od toho emigrovanýho somálce, nebo v jaký prdeli ten chlap nezískal vkus. viz. když se začne hrát new york od paní klíčové, zesiluje se televize a američan jí zpívá s jednou falešnou sboristkou div ne jako národní hymnu. (btw ta verze kde to zpívá bez toho přitroublýho rapera je i docela pěkná, jenže kde se nerepuje, jakoby nebyl.)
jestli má někdo problém vymezit evropanství, tak já teda ne. jeden ind má tetování příslušnosti k sektě a je ochotnej se kvůli němu pohádat i porvat. roommate z pakistánu je nejspíš za prací v evropě ne(jen) kvůli penězům, ale kvůli cv do věna. totiž aby ho neodmítla dívka, kterou mu rodiče vyberou. ještě že sem ze země, kde se na boha totálně sere. bůh je totiž pěkně na hovno. a ještě se kvůli němu tetovat.
úterý 9. listopadu 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)