Polská vlajka má dvě barvy / trenažér

Červenou

dívka hledí do černé desky.
maciej, maciej, halo maciej? jak plné očekávání! maciej, halo halo, maciej?
o poznání nervózněji. maciej, maciej, halo maciej? halo, halo, halo?
maciej, maciej, maciej?
konečně to naskočilo.
sršení optimismu a radosti. maciej! maciej maciej maciej macieeej!!
ma-ciej! (přidání na dramatičnosti) ma-ciej maciej maciej,    maciej!?
uvolnění, smích, rozpustile, jako poskočení na louce! maciej maciej maciej!
maciej maciej? napětí, peripetie. napjatá peripetie. maciej? maciej? halo, halo!
maciej halo, halo! katarze, oddychnutí. maaciej maciej maciej. bolest loučení. špetka zasnění nikdy neuškodí!
maciej
maciej
maciej.

 Bílou
Rukama přejížděla po domácím oblečení, aby urovnala jeho záhyby. S rostoucí nervozitou si začala kousat spodní ret a natáčet vlasy na prst, ale připojení ne a ne naskočit.
"Maciej Maciej Maciej", povzdychla si pro sebe a trochu stydlivě po mě loupla pohledem.
Trpělivost se jí vyplatila, chvíli po restartovaní běžel router jako vyměněný.
"Maciej!" zavískala nadšeně, jako by dostala dopis od milého z vojny. Záplavu něžností a měkkých souhlásek, kterými polština tak hýří, rytmizovalo občasné povzdechnutí "Ach Maciej."
Nebyla by to ale naše ubytovna, aby po chvíli připojení zase nesapdlo.
"Maciej, halo, Maciej? Slyšiš mě? Maciej, Maciej halo? Halo?" volala ta dívka do prázdného okénka, kde na ni ještě před chvílí shlížel její bohatýr. Zbyla jen Maciejova profilová fotka, upomínající jakýsi dávný a ztracený den plný veselý, zatímco polská holubice zpívala jméno svého milého do prázdna, a noc padala...

(když se to vezme kolem a kolem, čapek je dost banální literatura.)