Josefův nekrolog: 1986 - 2011

Správce tohoto blogu byl odstraněn. Vzpomeňte, jak Vás všechny zarmoutil odchod Václava Havla a jak si ho konečně začli úplně všichni vážit a napiště do komentářů taky nějaké pěkné kondolence. Teď, když vidíme, co všechno pro nás pozůstalé správce tohoto blogu znamenal a co všechno s ním odešlo..

Ticho

postarší krátce střižené ženě, která se držela tyče toho směšného a přeplněného metra, spadly noviny. věk nedovolil sehnout se ani při akceleraci ani při dobrždování vozu, musela si je zvednout až na příští zastávce. dynamická a demokraticky moderní mládež v módních oděvech, stejně jako jiné postarší a nakrátko střižené ženy, ty všichni se nesehnuli, nepředklonili aby noviny zvedli, i když jim ležely na botách.

*

šlápnutí na nohu se řeší oboustranným odvrácením pohledů

*

postarší krátce střižená žena, jakých je ve frontách sídlištního konzumu požehnaně, se rozhodla nezadržet svou agresivitu na uzdě a jala se jí ventilovat do regálu s jogurtama. opodál stojící mladý a moderně demokratický, ba i dynamický! pár odvrátí tvář od ženy a začne odpovídat, ba si s ní notovat do protějšío regálu, s kečupem. když si takto společně nezanadávali, odebírají se každý svou cestou. zatínám pěsti, je mi trapně, tak šíleně trapně! musí být vidět jak rudnu, jak mě serou, nejraděj bych jim převrátil košíky a rozdupal ty sračky v nich.

*

ve frontě u kas, když se celá ta společenská událost chýlí ke konci, musí si všichni ještě naposledy dupnout, vynadat lidem hledícím do stran, spílat chladícím boxům, odvracet pohledy a vést konverzace ve třetí osobě.

*

mluvit už je takřka zapomenuto, má-li se někdo projevit před ostatními, dlouze se odkašlává, začíná přeskočeným hlasem, drmolí a mumlá, schopnost správné větné syntaxe tenhle prokletý lid už dávno ztratil.

Mám už jen 35 min na to vybrat si cestu mého života.

zápis končí v 6 : vypít sud plnej hoven a nechat si strčit 3 vibrátory do análu, aby se zvedla naděje, že Klamm přece jen někdy projede kočárem po cestě, po které nikdy nejezdí - ostatně ani nejezdí kočárem a zámek, pokud je mi známo, neopustil nikdy - anebo se upnout k vítězství procesu? smysl nedává nic, život zkurví oboje stejně. jako vybírat si formu umučení.

ne, já do spitfirů opravdu nasedat nehodlám

absolvovat ve dvou dnech slyšení o pokračování blanky a besedu o romanu jochovi je na jedno ubohé ztrápené srdce až příliš. jako by z těch fašounů, inženýrskejch myslí a pozitivistů mluvili moji příbuzný a kamarádi - všichni sou tak strašně blbý. tenhle opojnej a tupej jazyk moci na mě mluví v hospodě i doma, jeho vítězstvím je ... těžko říct. jak je možný, že je tak automatickej? že je společnym jmenovatelem, tim prvnim, co každýho napadne říct? válčit s předsudkama se nedá.

jinak technika a fašounství sou odvěcí přátelé, blanka a spol. je vlastně pokračováním téže debaty. bagry SS a ofenziva zákos!

flashback

tak v praze stávkovali rozzlobení občané a nacisti, organizovaný přímo rolnickou stranou.
na veřejnoprávní, vyvážený a objektivní čt o demonstraci referovali jako o demonstrujících ze šluknovska, proti kterým se postavili levicoví radikálové. moderátorka se ještě usmívala!

kontinuita a transformace: informace, edukace, performance s ohledem na aplikaci

"Byl to takový rituál: zavolali jsme pár kamarádů, kteří se už těšili, až si s námi tu chvíli užijou, shodili jsme bágl do rohu a zasněně jsme zírali na ten tolikrát propálený symbol češství, abychom se ujistili, že jsme udělali dobře, když se vracíme..."

fotky
to množství kontinuit je víc než zarážející. chtělo by to nějak inventarizovat, popsat a označit. fascinuje mě, jak byl českej disent fixovanej na národovectví. neustále se vracející motivy "založení republiky", " 28. října" a švejka v jeho nejpitomější interpretaci, totiž jako lstivýho českýho bojovníka proti rakušákům. můžou tvrdit, že republika má bejt metonymií sovobody, jenže nebude to ve smyslu rei publicae, ale 1. republiky. v tadytom sousedství svobody a národovectví má nacionalismus vždycky navrch. a když se po slavný revoluci ukáže, že svoboda leptá národovectví - protože každý vlastenectví je ve svý podstatě xenofobní a fašistický - hodí se přes palubu raděj ona, spíš než adorovaná tradice. víra v to, že existuje jedna jediná platná interpretace světa, je odvěkej předsudek, zakořeněnej jak v komouších, tak v jejich negativu, disentu, a plynule prostoupila i dnešek. víra ve fyzikalitu tržních zákonů, neviditelný nohy trhu především, je nejen marxistická, ale hlavně komunistická. celý to antikomunistický spílání na všechno, co je údajně komunistický, je arcikomunistický. david černý je ideologickej stranickej umělec, jehož dílo si nezadá s traktorovou poezií 50. let.

to sou všechno v podstatě banality. poslední dobou mě prostě dráždí, co všechno z disidentskýho vědeckýho světonázoru prorostlo do dnešního lidově demokratickýho diskurzu - a hlavně jak?

fatalismus a agresivita současnýho pravičáctví, který neustále bojuje proti neexistujícím režimům. vítezství rétorický formy nad rozumem. nenávist k vědě a intelektuálům, protože nepřitakávaj, ohýbání už naměřeného (kolektivní nenávist ke genderistům a ekologistům). a vedle toho je v estrádě na nestátním kanále lucie bílá v porotě, na jinym běží šíp nebo uhlíř - ten komunista pro děti - a gott, jemuž sovětské publikum kdysi tak rozumělo a jehož dean reed hecoval, ať si zatancuje s diváky, je takřka hagiografickou ikonou. na discothèque v hlavním městě přechází michal david plynule v michala jacksona.

mimochodem, patologická nenávist k cizincům. jaktože polská, rumunská nebo slovinská literatura nestojí na rozdíl od tý český za hovno? jaktože se u nás historie - obor i interpretace - tak zakonzervovala? nejenže u nás nejsou žádný cizinci, ale ani tu nic nesměj dělat - viz kaplickýho a ježkův blobismus. a hlavně, oni předevšim vůbec nikoho nezajmaj.
ono se dycky říkalo, jak sou ty češi vlastně veskrze nacionalisti, ale přímá konfrontace s myšlenkovym světem (post)disentu je traumatizující. a to umění : nedávno sem snad poprvý v životě (a to říkám s hrdostí) koukal na nějaký cimrmanovo představení a vážně sem se nepobavil. je to připtiomělej inženýrskej nerdskej humor na způsob matfyzáckejch vtípků, plnej přisprostlejch epifanií. jeho hlavní estetická kvalita je ideologičnost : mezi řádky můžeme celou dobu číst to slizký proti. i ta umělecká produkce, nedejbože reflexe disentu je až na světlý výjimky naprosto sterilní - krása a pronikavost sou měřený jen mírou správný ideologičnosti, tj. antikomunističnosti (a přitom nedávno sem dočetl třeba tatarkova démona súhlasu, tj. slovenskej disent, a nestačil se divit, jak produktivně vepisuje kafku do ruský literatury - v roce 1956!). ideologičnost je estetika paranoiků, všechno musí mít nějaký mezi řádky, proti nim a pro nás, všechno je znakem něčeho jinýho. a hle, zalistujme kulturní rubrikou respektu, kde se umění dělí na to slušné, tj. antitotalitární, a ostatní - není divu že dreadař národa jan h. vitvar strhal goebbles baarová - neříkalo se tam totiž dost jasně, že komunismus a nacismus sou špatné!
(konzervatismus dnešních rádoby avantgardistů, někdy mě až překvapí upjatost a náckovství všech těch v pohodě rastamanů, dredařů, hipsterů apod.)

a teď lék : humanitní vzdělání v čechách a na moravě musí být rehabilitováno, jinak se těch sraček v hlavách ostatních nikdy nezbavíme a náš národ tak nikdy nebude moct povstat, aby splnil svou demokratickou historickou úlohu češství! vzhůry do středního školství, reformovat peďák!

sraní hoven do záchoda

moje nejnovější porno: gynekolog líže kundu uroložce, která ho v poloze 69 zdatně kouří. do prdele jí přitom mrdá proktolog, jehož úd nalubrikovala ssátím až do krku asistentka z orl.

the L world vrchovatym způspobem reprezentuje podvod revolty v kapitalismu. další ukecaná konvenční a konzervativní telenovela, utvrzující ženský stereotypy a korunující jakýkoliv mrdací soužití lidí vítězstvím heterosexuální matrice : ať žije láska, monogamie, věrnost, vztah, rodina - záběry na cecky ještě ze seriálu nedělaj nic pobuřujícího. ať mi halík a všichni ty další, co "znají také několik homosexuálů, kteří ale způsob provedení prague pride považují za vrchovatě nevkusný" vykouřej péro : sláva latexu, make-upu a ženskejm prsům na mužích, sláva burlesknu, promiskuitě a zvrácenosti. jedině co je opravdu ošklivé, garantuje svobodu.

v kulturním národě potomků komenského a palackého, ano, mám na mysli onu západoslovanskou hordu mluvící plynnou češtinou bez akcentu, mě překvapuje zarážející množství vláčkových modýlků, vydávaných za muzeum, za kultůru. ve všeobecné absenci humanitního vzdělání zaplavujou venkovský galerie a muzea expozice provaznictví, hrnčířství, adorace technickejch staveb a ... a modely vláčků. překoná-li někdo kulturní očekávání pozitivisty 19. stol. a vystaví něco netechnokratického charakteru, dopadá to jako marxistický muzeum pohádky v jičíně : hleďte, rumcajs s cipískem..

Proti špatné náladě / pour monsieur Petite Racine

Pan Kocourek ležel ve svém pelíšku, ale pořád ho to nějak tlačilo, házel sebou sem a tam, jednou mu vadil ocas, podruhý zase zádní tlapy a hned na to přední. Když se mu podařilo na chvilku usnout, zdálo se mu ... o kufru, o dálkách, o, o ...
sotva se probudil, došlo mu, že je asi nostalgický.
"jsem asi nostalgický, mňau", napadlo ho. jenže nevěděl, co to slovo znamená.
bylo pozdě v noci, snad už nad ránem, ale stejně vyskočil z pelechu a přikráčel ke svému cestovnímu kufříku. cestovní už ostatně dávno nebyl, stejně si v něm ale schovával vzpomínky - na paříž. prohrábl se v hromadě vstupenek, lístků, permanentek, letáků, mapiček, vizitek, upoutávek na kabarety a hampejzy, pozvánek, odmočených etiket od kočičích konzerv a účtů a nechal si je protékat mezi tlapama. Před před, pomyslel si, zahrabal se do svého království vzpomínek, vyhazoval papírky nad sebe ... stejně mu bylo smutno. a tak se tuze zadumal.
co mu dělalo přes den dobře, bylo štrádování po městě na zadních, hezky s buřinkou a hůlkou. lidé ho pak zdravili: "dobrý den, Pane Kocourku" a "četl jste už dnešní noviny, Pane Kocourku?" a tak podobně a Pan Kocourek vrňel, přišel si důležitý a na tepu doby, i když by tomu takle asi sám říct neuměl. každopádně si tuhle noc nasadil svou nepochybně elegantní buřinku a hůlku a párkrát se po dvou prošel po místnosti; sem a tam, tam a zase sem. jenže mu bylo pořád teskno.
napadlo ho, že když vyšplhá do vykýřového okna a zadívá se do dáli, udělá mu to radost. vyskákal přes dřevotřískový nábytek k těžkému pozlacemému lustru, přes ten se zhoupl na barokní trámy, které přecupital a přes lomený výklenek se dostal do kamenného obloukového vykýře. pořád na dvou, zapřel se bokem o hůlku a hleděl na střechy města přes sebou. Pan Kocourek měl rád, když odrážely svit měsíce. horské vrcholky domů před ním se zvedaly z temnot lidských ulic - lidé se na svá města ostatně neumí koukat z vrcholků střech, mňau mňau! jinak by viděli, jak jsou nepravidelná a křivolaká, nejasná a neforemná. ostatně, mňau mňau, proto se nám kočičkám tak dobře přes lidské střechy skáče - kamarádi odjinud mňoukávali, že si lidé staví i města pravidelná a rovná, s domy daleko od sebe. jenže to jsou tak zvláštní města, že uvádí do rozpaků jak kočičí cestovatele, tak lidi samotné.
za chvíli začal kocourek v dáli rozeznávat pražský hrad a věže chrámu svatého mikuláše. když zaostřil víc, uviděl vyšehrad a cukrák. nakonec oči zavřel a z mlhy vytanula eiffelovka, kupole invalidovny a oblouk na la défense. překvapeně zamrkal, ale siluety nezmizely. leknutím zavrávoral a spadl na ulici. tam si na něj hned začali ukazovat lidé ve slamácích, pánové v trojhranných kloboucích a redingotech a napudrované dámy s parukama. projíždějící kočár Pana Kocourka tak vyděsil, že doslova vystřelil na nejbližší parapet a po okapu se vydrápal zpátky do svého bytečku. protože nevěděl, co si o tom všem má myslet, otřásl se, dal si do gramofonu svou milovanou arabesku a zašil se zase do pelíšku, kde několikrát zazíval, zavrňel .. zachumlal se ... párkrát převalil,
a, .. a .usnul

Pozorování a další zkoumání

lehká nevolnost z lehké dezorientace, to je to částečné vykořenění - ne celá kytička, takovej pozér zase nejsem - ovšem cosi se zlomilo. ne, necítím se ve fašisticku doma, to ostatně nikde, ale čím to, že všechno nabralo takový divný barvy?

televize, noviny, přátelé a kamarádi, rodina, ty všichni na mě mluví stejnou řečí, obhajujou tytéž hodnoty, jeden světonázor, maj stejnou fantazii; jako jeden muž. dokonce i ženy. ten sou-hlas, ta monotonie! není úniku, neexistuje východisko, tváří v tvář
nenalomitelnýmu monolitu domoviny
menamolitelnýmu lolitu voloviny
propadám panice : hlavně zase nezakořenit, nezamotat se v ubýjejícím depozitáři češství (kdyby měl alespoň v prvním patře kavárnu! ale je to jen rozložitý přízemní depozitář - psací stroj kdysi opatřil nyní zažloutlé popisky. nesmrdí to tu, ovšem ani nevoní.); voda zurčí ve vybetonovaném korýtku potoka, bory šumí z betonových kaslíků maloměst - zvláště z toho milionového. jakej má ale smysl se bránit, když je mi to všechno tak blízký?

De barbaris
za první tři dny hned dvě konfrontace s domorodci (vždy se jedná o bělošské slovanské muže ve středních letech, hovořících plynnou češtinou bez akcentu a vyskytujících se v jistém dusivém milionovém maloměstě). asiatické hordy barbarských slovanů se vyznačují nebývalou rtuťovitostí a žlučovitostí, není radno bránit jezdcům plenícím město na svých stádech oktávií : kdo se účastní zápasu, stává se rázem jedním z nás. to by byl můj konec.
nechat tak tu asiatickou hordu na pokoj, ale to by kolěm mě nesměla pořád poletovat, šmírovat, očmuchávat, bedlivě pozorovat a střežit, těšit se na první prohřešek aby mohla okamžitě jakoby náhodou přikráčet se špatně skrývaným úsměvěm zadostiučinění a vybýt si agresivitu. každý přece víme, co se, co je normální a v pořádku, kdo je jak nevychovaný a měl by být zavřen do ústavu, nebo alespoň nepatřit do společnosti slušných lidí.
děti asiatické hordy jsou asiatickou hordou z východní Evropy vedeny k těmto pocitům už od nejútlejšího dětství : permanentním sekýrováním, okřikováním, poučováním, děláním vše pro jejich dobro a hudrováním je těmto dětem asiatické hordy brzy vštípeno, že neustálě dělají něco špatně, že neustále hřeší proti slušným mravům a onomu všemocnému a zvrácenému se, které zajisté nějaký světec slušných mravů někdy opanoval a dokázal podle nich žít - kdo ví, možná to byl Eduard Janota - ale spíš nikdo takový ani nikdy nežil. podstatný je zděděný pocit života ve vině; lapeni pravoúhlou pavučinou zákazů a doporučení, se se může kdykoliv rozzlobit a vykonat trest prostřednictvím všudypřítomných milicí slušnosti.
jednou takovou zkouškou před se, zkouškou z nejnáročnějších, zato každodenní, je jízda mhd. mít akorát shrbené tělo, nohy pod sedačkou, koukat se v mírném úhlu z okýnka do tmy toho směšného metra, nezdaří-li se urvat místo u okna, čumět do země. pustit seniora je nepatičná asertivita, ovšem neuvolnění místa zasluhuje lynčování. asiatická horda z východn Evropy si v lynčování libuje. batoh se musí sundat, ale kdo si ho sundá nevhod, zaslouží pohrdání. nemluví se moc nahlas, hudba se neposlouché moc nahlas, nečte se moc okatě, vlastně se raději neexistuje. mhd totiž ani nejedeme. bránit se lynčujícímu se je jako snažit se dostat z bažiny - jenom se v ní víc a víc máčet, až sem cele pohlcen asiatickou hordou, celej od sraček, jedním z nich, jedním z nás.

a to je právě moje noční můra - ale upřímně, jak můžu nebejt jednim z nich, když nevim čim jinym bejt?

žírné lány a rujné lesy, to kraj rodný rozevírá vůkol náruč svou

tak sem zase ve fašisticku, o kterym sem se v paříži zdráhal říkat, že je demokratickou zemí, a kde se žerou a pijou hovna.

Všechno je to v prdeli

ach ne.

http://nb.vse.cz/khd/Katedra/Clenove/sobehart.htm

Od roku 2003 je interním doktorandem Ústavu světových dějin FF UK s tématem disertační práce „Analýza hospodářsko-politických aspektů východní politiky Willyho Brandta vůči NDR, PLR a ČSSR v letech 1969-1974”. To snad překonává dnes již legendární "Několik poznámek k energetické problematice na Těšínsku I., 1929-1930". To je zas závan domoviny, na necelej rok mi bylo dopřáno zapomenout na tu ubíjející nudu, pitomost, stupiditu, infantilitu, nekreativitu, omezenost, tupost, hloupost, impotenci, neschopnost, nemožnost. Návrat se blíží a s nim i těžký pach kabinetů historie a podobnejch jám pekelnejch, jichž smrad nevýslovný jest. Žluč lkavá a žabince, struska tlející smrti s tím hnojem ďáblovým slzy v oči vhánějíc, item puchy pekla. A ten smrad takový jest, že byť by jen na okamžik co se octlo kopyto čertovo ve světnici, to by díru až do podsvětí udělalo, tak těžký jest ten smrad.

Jaká ironie, že se zrovna vracim ze semináře postkoloniální světový ekonomie, která došla v dekonstrukci tak daleko, že i zpochybňuje modely fungování a dominance koloniálních velmocí a kapitalistickýho obchodu vůbec - neni to levičáctví, naprosto ne, ale intelektuální bystrost. Zatimco naši hospodářský historici dělaj to ... co dělaj. Dělaj vlastně hovno. Ať se klidně to školný zavede a vejšky zprivatizujou, když už nic jinýho, aspoň přestanou lidi chodit na tyhlety nekreativní a zbytečný zhovadilosti. Budiž imbecilita. Mezi Francií a USD FF UK je rozdíl asi 200 let, možná i víc - nevšim sem si, že by místní historici holdovali převlíkání se za rytíře a za americký vojáky osvobozující prahu, div ne nitru (nepokrytej fašismus!) - historie u nás neni okupovaná lidma s intelektuálníma ambicema, ale fetišistama vláčkovejch modýlků a sběratelema známek.

http://www.ucl.cas.cz/images/stories/Ceska_literatura_pdf/Bila_mista_CL_1_2010.pdf

jak říká bílek, "Píše a vydává se hodně, ale valná část produkce vskutku neobstojí před otázkou: A co s tím? Co z toho vlastně vyplývá?" a "v důsledku máme
v oboru docenty a profesory, k jejichž celoživotnímu dílu nelze přiřadit jediný
„objev“, tedy myšlenku, kterou jejich hlava vyplodila a ona se pak šíří prostorem
oboru a plodí myšlenky další." V neposlední řadě "Ilustrováno ad personam: s profesorem Doleželem mohu ohledně jeho pojetí identity textu hluboce a bytostně nesouhlasit, ale jeho pojetí mne nutí přemýšlet (třebaže postupem negace), protože je vyhrocené a „drsné“; u profesora Křivánka čtu jen slova a věty (ne věci, pozn. mě)."
to je právě ono, výzkum se má dělat protože je nějakej nápad - neska ráno na tom semináři padaly velký teze jedna za druhou, rámcový koncepty který se pak nějakym dílčim výzkumem potíraj nebo legitimizujou - ona práce francouzskejch hospodářskejch historiků nemusí vypadat radikálně jinak než těch našich, ale ta jejich dává - na rozdíl od usd atp. - smysl. Smysl, protože věděj, k čemu to dělaj, neni to ubíjející a autotelickej automatismus. Rozkročuju se nad tvym tělem, skřivane, a chčiju ti na tu tvojí plešatou hlavu, až to zvoní! Za to, že si zkurvil svym hnusnym pokroucenym charakterem celý generace historiků - ty kurvo jedna! Smrt Skřivanovi, Pelikánovi, Kovářovi, Benešovi a všem jejich ubožáckejm doktorandům - Nálevka už naštěstí umřel.

Státní svátek Sv. Janoty

tak nám vysvětěj eduarda. "Pan Janota pro mne představuje správný typ státního úředníka, naprosto odpovědného, pracovitého, zcela spolehlivého. Právě v posledním roce při svém pražském působení jsem mohl Eduarda Janotu blíže poznat. Jeho profesionální kvality jsou nezpochybnitelné, ale navíc jsem s radostí zjišťoval, že je i nesmírně srdečným a dobrým člověkem, který dovede mluvit se širokou škálou lidí - od dělníků po ministry, který nehledá politickou kariéru a dokáže přes výborné výsledky své práce ustoupit skromně do pozadí," uvedl Duka.

Proslýchalo se, že prý u Genovy potkal Sv. Janota albigenského. Světec se usilovně modlil a žádal Ducha svatého o dost umu a síly pro nadcházející disputaci. Sv. Janota poté pravil: "Byl pak člověk jeden neseriózní, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Jan Fischer, kterýž ležel u vrat jeho s konceptem státního rozpočtu pro roko 2009. Žádaje nasycen býti těmi produkty netechnokratického charakteru, kteréž padaly z stolu politicky nekorektního. Ale i psi přicházejíce, lízali lejstra jeho. I stalo se, že ten Jan Fischer umřel, a nesen jest od slušných občanů do lůna Slavína. Umřel pak i neseriózní politik, a pohřben jest. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Duceho zdaleka, a Jana Fischera v lůnu jeho. I zvolav neslušný nekorektnantec, řekl: Duce Fašismu, smiluj se nade mnou, a pošli Jana Fischera, ať omočí konec prstu svého v serióznosti, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni expresivity. I řekl Duce: Politicky nekorektní netechnokrate, rozpomeň se, žes ty vzal obrovsky nepravdy své v životě svém, a Jan Fischer též pracovité a odpovědné. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti. I řekl: Ale prosím tebe, Duce, abys ho poslal do domu otce mého. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk. I řekl jemu Duce: Majíť místopředsedkyni Němcovou a proroky z VŠE, nechť jich poslouchají. A on řekl: Nic, otče Duce, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti. I řekl mu: Poněvadž Tomia Okamuru a ekonomických expertů neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu." A albigenský, jsa ohromen, zlomil přes koleno fraternité, liberté, egalité a vydav se do světa hlásaje tradice, odpovědnost, prosperita.

tradice nepomuckýho, husa atp. se dočkává nečekaného rozuzlení: hrdinou a světcem dneška je loajální úředník, SSák z osvětimi. být průměrným je světectví, ideál, epický výkon, který se podaří jen těm nejvytrvalejším: uchovat si serióznost celou normalizaci a pak i v kapitalismu, jelita a jitrnice! neuplynula ani hodina a fašisticko opět překonává moje očekávání.

Máš ho moc velkýho, nevejde se mi do krku

tak v británii prý lidé touží po reinkarnaci jen pro to, aby se mohli stát v další instanci akademiky. do francie sou zase lidi schopný imigrovat proto, aby mohli učit na zaplacenejch a společensky prestižních středních školách. ve fašisticku se to má takle:
Má se platit školné na VŠ?
Lukáš Pytloun, podnikatel
Ano, rozhodně. Co je zdarma nemůže být kvalitní. Placené školství = kvalitní profesoři = vzdělanější absolventi = vyšší konkurenceschopnost.

Markéta Hejkalová, obyčejná žena na plný úvazek:
Má se platit školné na VŠ?
Rozhodně má, vysoké školy peníze prostě potřebují. Pedagogové se budou moct plně věnovat vědě a výuce a studenti budou (rozpočtově?) odpovědněji studovat.

a na závěr poturčeneckej arcifašista Vlad Petrus, právník lidských duší:
Jaké jsou tři největší problémy současného Česka?
Socialismus v lidských srdcích i duších; strach z individuální svobody a odpovědnosti; členství v EU.
Má se platit školné na VŠ?
Ano. Investice do vzdělání je nejdůležitější soukromou investicí v životě a proto by za ní neměli platit daňoví poplatníci.
Měli bychom po havárii elektrárny v Japonsku přehodnotit přístup k energii z jádra?
Ne. Ledažeby mne někdo přesvědčil, že Česku hrozí zemětřesení a vlny tsunami obdobné těm v Japonsku.

všichni se můžou psorat z haló novin, zatimco respekt, reflex, hospodářský noviny a euro spokojeně konvergujou s národníma listama a nacistiše zeitungem. heil hitler!
je opravdu potřeba mít odstup 1000km, aby člověk viděl tu obscénost?

francouzsky jsou svolné ke styku, dlouhé pohledy ve vlaku, dlouhé pohledy v metru, dlouhé pohledy v učebně, dlouhé pohledy při sexu zezadu, zadek je lidská tvář, umí se usmívat i mračit, není náhodou, že byl Rabelais francouz; nuda na hodinách se zkracuje imaginárním przněním spolužaček, venku čeká falus montparnaské věže, aby všechny zastínil svou vilnou, těžce polykající a dusnou siluetou, mně neutečete, jste já - mrdejte! paříž je alexandrie, za de sadem se dá jet metrem, linkou č. 8, všichni to vědí a tak rozhazují rukama a prsama, břečtan přetékající ploty balkonu jako vilnost odkapávající z jazyka, kap kap na nestíněné chodníky. jen to zasyčí. galerie plná pinďourů, ne, neuteče nikdo.

České snění

Den 1. anebo noc?

přítelkyně, tedy partnerka mi dává svolení pouze k olyzování. s cizí dívkou se nakonec stejně vyspim, spíš ona se mnou, ošuká mě, osobní sexsymbol, asi známá mých známých, při kopulaci polozahalená, jak to mám ostatně rád, a dreadatá, vyhulenej hlas jenže co teď s tim? manželství nebo konkubinát, opusť tu svou. nedopustil sem se zrovna nevěry? měl sem povolený jen to olyzování, útěk k původní partnerce, potřebuju utěšit, chci zpátky do dělohy. nevěra je zlá věc, dopustil sem se jí dneska v noci v čechách, ale probouzim se ve francii. byl to jen sen. i sny mají své státy.
mlžení a plnohodnotné rozhovory, lhaní o vlastních cílech, masturbace na ubytovně je strašně nepohodlná.

2. den v noci.

na záchodě rodného domova, na záchodě mého dětství se rozvaluje prsatá hispánka. nebo cikánka? mulatka? prsty ve vagíně dem mrdat. mrdání nejde, přiblížit se nejde, sex už dávno probíhá ale pořád se nic neděje, natahuju ruku ale ta se nezvedá, alespoň civím ale nic není vidět, ikdyž je přede mnou nahá prsatá hispánka s prstama v kundě. se dvěma. před záchodem mě otec, nebo Otec? dá najevo vinu a vykazuje mě z domu. nemáš za co, kvůli mrdání by to bylo až příliš učebnicový. v jiné části rodného domu potkávám nevýraznou, ale snad i hezoučkou spolužačku z rodné ZŠ, chce se mnou mrdat a já s ní taky. nahá a odhodlaná ke všemu. poď mrdat, du. vyspi se se mnou, vyspim. ojeď mě, ojedu. strč mi ho tam, strčim. čim víc mě vyzývá, tim míň můžu konat. jak k ní přistoupit? kudy? odkud? za co? ani třetí přízrak nejde ojet. nakonec sem vykázán z domu, provinil sem se proti otci Vinou, přijde mi úplně pitomá, útěchu hledám u stávající partnerky. probouzím se, no tak že bych na starý kolena dostal oidipák?
příjemné opilé odpoledne, dělá mi radost, že nejsem jedním jediným, ale mnohým, kdo kopíruje své předešlé práce, podvádí, plagiuje a vymýšlí si citace, jen aby se nějak protlouk prestižní výzvou zahraničního studia, která se tak skvěle vyjme v cv.

3. noc, šiju šiju si kabátek.

z nějakého důvodu sešlost a dělání společnosti mladé dívce, rodinné známé?, jejíž pramáti vůči mně projevuje nebývalou slabost - seschlé pohublé tělo a paruka, černé mikádo. při loučení to leží nevyřčené mezi námi, chtěla sem ti říct... já taky... říkám, ikdyž vlastně vůbec o nic nestojim, vlastně je to odporné, čert to vem, zkusit se má všechno. až uvidíš jaký umim polohy, říká, ale vše končí odpornym pubescentnim mazlením, hlazením, cicmáním, muckáním, sex nejde, ani s touhle starou hnusnou bezcenou rašplí, sex je na zámku, sem frigidní, chce se mi chcát, utíkám od ní na hajzl, chčiju do mísy ale celou jí pochcávám, chčiju všude kolem, temně žlutou tekutinu, strkám péro téměr do mísy ale pořád to teče kolem, jaktože je to chcaní tak nepříjemný? není nad chcaní do vody, jeden to může pustit kam chce, hadry nehadry... probuzení se ve vlastních chcankách, to je vtipný, napadá mě cestou na hajzl, jak mi močák umí vstoupit do snu!

Co mi v Čechách chybí / nalezení ztraceného syna / cestopis

jídlo a hardy. škoda že se u nás vietnamci vrhli na bistra s přemaštěnym jídlem, rozhodně jim nepohrdnu, ale pak se 2 hodiny nemůžu hejbat. místní asiati - čínani - to vyřešili fikaně, zavedli čínský lahůdkářství. sakra, proč je to jen nenapadlo u nás - národ vlašáků a chlebíčků je pro tenhle formát stravování jako stvořenej! navíc by ty obědy nemusely bejt tak paralyzující. a taky mi u nás chybí výběr. a když už se začne rozšiřovat sortiment, je to formou kuchyňskýho kutilství a břečkovitejch slátanin (onehdá sem viděl prodávat v pytlíku "kuře na pepři" a "kuře na pórku" - proč, ze všech možnejch kombinací chutí a nevyužitýho repertoáru národních kuchyní, jmenovitě tý francouzský, se musely namíchat právě takovýhle dvě sračky? omezenost!).

protože v čé er nejsou cizinci, vypadá to tam, jak to tam vypadá. vždycky stejně: cizince ostatně nenávidíme, pokud neříkaj to, co si sami myslíme (jako ten japonskej fašoun do plynu!). cizinci u nás neučej na školách, nestavěj baráky. s pořádnou, tak aspoň 2mil. menšinou, by konečně začla bejt legrace: z veřejnýho prostoru by zmizel ten všudypřítomnej odpornej rasismus, protože by si ho prostě nikdo nedovolil; v krámech by bylo víc cizího žrádla, náckové by dostávali víc do držky, někdo by zneklidňoval ten veřejnej hnusně maloměšťáckej diskurz, nebylo by tak těžký vyspat se s černoškou/číňankou/arabkou/co já vim kym atp.

a taky mi chybí ta nerigidnost, ignorování červenejch pro chodce, pohazování odpadků na zem a bordel v ulicích, vytírání si prdele formalitama (a vytírat prdel formalitám). stávky a první slovo před bafuňářema. a taky jednoduchý šikovný věci, třeba opěrátko, dovoz žrádla do domu (ano, i od řeťezců i od maloobchodníků), levný a dobrý sejry, levný a hezký hadry (odbočka: móda spočívá v jednoduchosti: stačej džíny, sáčko a spuštěný dlouhý vlasy, který sou ostatně samy o sobě hezký, eleganci jistěj pěkný střihy a materiály; sestříhaný, dobarvovaný vlasy, křiklavej make-up, kozačky, péřový bundy, tuny doplňků a celá ta přeplácanost osumdesátek je vidět spíš na černoších - nutno dodat, že to většinou uměj nosit -, tj. na předměstských, nižších sociálních vrstvách. protože poslední dobou trávim čas nad vip zprávama, ohromuje mě ta tupá omezenost - ne snad mozků - šatníků našich celebrit. roztáčí se kolo přebombenosti, kdo skloubí víc nesmyslů přes sebe (krajkový spoďáry s koženou bundou atp.) vyhrává - hypostáze kuřete na pórku. naši vyznavači Úspěchu a budovatelé z čerčilova náměstí bohužel srostli s diskontstvím. v praze chybí jeden zásadní městskej typ oblečení: kabáty, saka, vesty. raděj se nazujou pohory a modýlky z hudysportu, vždyť jsou tak praktické, asi jako krátkej účes na ženskejch a kuře s pórkem v ešusu! konec odbočky), chyběj mi galerie, výstavy a muzea, kde se ty pozitivistický bolševici neklaněj Artefaktům - zapálit tu zkurvenou zikmundovu tatrovku, koho k čertu doprdele práce zajmá nějakej kus šrotu kterej propagoval husáka ve světě? - ale víc než to mi chyběj lidi, který by do těch baráků chodili a dožadovali se jich. a taky mi chybí, že se člověk nemusí stydět za to, že je levičák, ekolog, komouš, hipík, katolík atp.

a taky mi chybí architektura: norimberská, šedesátková, megalomanská, opulentní i ta dobrá, prostě jakákoliv - milunić, šrámková a její epigoni ani cígler se nepočítaj, sou to fádní nuly. a taky mi chyběj zábavný dětský hřiště, co já sem se na nich zamlada vyblbnul! stočený střeva, obří betonový zvlněný plochy protnutý v různejch vrstvách prolejzačkama, síťová efelovka, 20ti metrová klouzačka atd., ne, u nás se dělaj unifikovaný klouzačka+houpačka=děti jsou šťastné a vyrostou z nich pravičácký omezenci.
a taky rozmanitost stravovacích podniků, a taky to, že si všude de objednat víno, který nečpí toluenem a zkr. neni k poblití se (ale to je přece tim, že francouzi sou vinný národ, zatimco češi sou národ nevinný - nepolíbený ničim co neni k blití? je tak těžký nečepovat splašky a neservírovat hovna? souvisí s tim nějak to co pije většina buranů? je tak těžký neprodávat žumpu a patoky?).

chybí mi naprosto absentující francouzská kuchyně a francouzský výrobky, nábytek, kontext, spotřební zboží (bohužel sme vedle německa, takže místo plastovýho nábytku a specifickejch bytovejch doplňků od mr. bricolage máme plastovej nábytek a jiné bytové doplňky od hrombachu, místo kyše a kornišon z kerfůru máme bratwurst v kauflandu); chybí mi, že i v přízemí kancelářskýho bloku se dá udělat markýza a krytý pohoštění. a taky noční neony, který tu nejsou v inflaci, a tak je ještě možný vnímat jejich estetiku.

a vůbec se mi toho na paříži dost líbí, a to co se mi nelíbí se mi nelíbí díky tomu, že v praze je to lepší, ale protože na to každej mrdá, resp. se dělá všechno pro to, aby to šlo do prdele, bude praha za chvíli stejně škaredá jako paříž, akorát že bez všech těch nápadů, který jí dělaj snesitelnou, zábavnou a světovou.

Klaus on Bernhard

Už jsem dostal mnoho desítek cen v nejrůznějších částech světa, a proto mne nadchla malá knížka rakouského spisovatele Thomase Bernharda Moje ceny, která česky vyšla v nakladatelství Prostor (2009). Tento mistr ironie a nekonformnosti popisuje, jaké trapné chvíle při udělování těchto cen zažíval, jak celebritou při udělování ceny často není ten, kdo ji dostává, ale ten, kdo ji dává.

proč jít učit na sš

jak říká Max Planck: „Pravda netriumfuje, pouze její nepřátelé vymřou.“

Tomio Okamura - zábavná talkshow na cestách / donutil 3. milénia!

Tomio pravidelně přednáší na středních i vysokých školách, na kongresech, konferencích, v kulturních domech na témata cestovního ruchu, podnikání či Japonska nebo také pravidelně vystupuje se svojí zábavnou talkshow (přehled vystoupení naleznete zde).

V případě zájmu o přednášku na témata cestovního ruchu, podnikání či Japonska prosím napište na e-mail: miki@mikitravel.cz.
Talkshow ,,Všude dobře, tak co doma?”

Zájezdový pořad vhodný pro menší i větší sály, kulturní domy a střediska s Tomio Okamurou (viceprezident a mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, investor v pořadu „Den D”, úspěšný podnikatel a skvělý vypravěč).

Tomio Okamura během 100 minutového pořadu vypráví vtipnou formou o rozdílech mezi cizinci a Čechy, o světové a japonské kuchyni, o gastronomických zážitcích při svých cestách po světě nebo o cestovní kanceláři pro plyšová zvířátka, do které investoval v pořadu ČT „DEN D“.

V závěru pořadu je prostor pro otázky diváků, následuje také autogramiáda.

link

všednodenní anály. někomu bátory někomu látory! ale co si myslet teď?

pravidelné chození na internet pravidelně kazí náladu
budu vám povídat o mé nacistické domovině. byla nebyla jedna krásná středoevropská (ne východoevropská!) naše vlast, kde se postavil nezničitelný atomový reaktor. nacistický lid té země si ho natolik oblíbil, že ho pojmenoval Illuin a na druhém konci té nacistické naší vlasti mu postavil bratříčka, Ormal. Tak si tam ti lidé spokojeně žili, dokud nepřišel jeden zlý a nemotorný obr, který všem tu pohodu zkazil. Ostatně, ne každému se poštěstí mít denně sex s inteligentním a přitažlivým mužem. Nu, stařeček tedy přistoupil k obrovi, který postupně ztrácel všechny, kdo ho ještě měli rádi, a řekl mu: "Teď ti řeknu alegorii. Kostasovi z Ostrova v Řecku se zadluží, ale fiskální dozor nezkontroluje outsourcing při převodu na DPH, zatímco Limmerickovi z Irska si staví stále větší a větší dům, ale nemají na něj peníze. A teď hádej, o čem to je! ha!" Jak skvěle píše Daniel Anýž zde, Jindřich Šídlo píše zde a Miroslav Macháček píše zde, doufám, že bude psát častěji, protože je to opravdu poučné, zábavné a trefné. Ale co já vám to povídám, já bába stará ukecaná, toho obra nakonec vyhodili z hospody a on se ještě divil, že už ho mezi sebou ti dobří lidé nechtějí, aby si mohli vychutnat orosený šálek nazlátlého moku.

a tak v té nacistické zemičce žili ti dobří lidé, říkejme jim nacističťané, a všechno bylo dobré. Heil hitler, co bych se rozepisoval, já bába stará, i kriticky se na sebe uměli podívat, protože kritický názor, myslím tím především sama k sobě, je základ vědomostní společnosti. a proto buďme kritičtí, názor kritický, ale ne revizionistický! raději kritickou politickou písničku (první track), než nekritickou nepolitickou písničku. někomu bátory někomu látory! (to se povedlo, poputuje do nadpisu!)

ne, za mou rodnou domovinu se stydím, vlastně vůbec na veřejnosti neříkám že sem čech, sou tam přece všichni hnusný rasistický kurvy, a taky militantní pravičácký fašisti! a poslouchaj šitovou hudbu a to já nic z toho nedělám! ba naopak, abych v sobě zadupal poslední zbytky čecháčkovské zakomplexovanosti, snažím se oblékat jako francouz. ta naše provinčnost a malost, je dojemné, jak se na internetu hádaj ty pozitivistický troubové se standardnim fašistickym středoškolskym vzděláním, kde humanitní obory dočista absentují, a dožadují se přeměření genofondu romů, což já vrchovatě odsuzuji, protože já jsem rasismus odmítl, ba zavrhl, ne, ano, proto jsem si koupil francouzskou módu!
a tadyto stádo s inženýrskou mentalitou obsadilo veřejný prostor občanské společnosti, kde jedině může vzniknout demokraticky smýšlející společnost, a do všeho kecá a kecá a kecá, všemu rozumí, všude je nějaká ta jednoduchá trojčlenka, akce reakce, pavlovův reflex, banální souvislostí sš chemie, fyziky, zeměpisu. a tahle masa fašistickejch inženýrů z nacisticka ve věku 14-59 let všemu rozumí, predevším rasové teorii, ale nikdy neviděli ani koutkem oka humanitní vědu, díky které já, humanitní student vysoce prestižní francouzské humanitní fakulty, díky které nejsem provinčním křupanem se sportovní bundou ve městě, ba co víc, ani lokální nula s obzorem na konci svého nosu! jako ta naše politické reprezentace, ne, díky humanitním vědám já vím že rasismus je špatný, protože náckové sou kurvy.

ale co si myslet teď? co teď?

To je podle mě jen laciná, opravdu laciná novinařina. To je tak laciná novinařina, nedělejte to.

A už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci, homosexualismus, Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Mezinárodní trestní soud, Kaplického a Ježkův blobismus…

Sifonus nevinnus! Není-liž nadutý Sifon přespříliš
zženštilým?

Jestiť nadutý Štikas sprosťákus? A Sifonus idealistus?
Šprtejme, šprtejme, jinak sardel dostaneme.

3. říše

onehdá někde bělohradský (ten Levičák) někde napsal, že v čechách je dost fašizující nálada. z odstupu tisíce km mi to už tak abstraktní nepřijde. ani se mi nechce vymejšlet k tomu nějakou zábavnou literární formu, jak je mi z toho smutno. tak je mi z toho totiž smutno!

lidskou posádku na mars nemá cenu vysílat, bylo by to nezodpovědné plýtvání penězy, které se dají použít na užitečnější věci, třeba na ... zacelení deficitu státního rozpočtu! urbanismus hamburku nemá žádnou platnost, protože hamburk má dluhy 12 mld euro nebo kolik, a proto to pro prahu už neni relevantní. jak si muze humanitni vedec zazadat o grant, kdyz ani nevi, ze jeho prace bude mit nejakou hodnotu pro spolecnost? a to si neuvedomuje ze to stoji taky nejaky penize? kde se maj brat? penez si musime vazit! clovek zustane, penize zmizej, na to radej ani nemyslet pokud to neni rentabilni a efektivni! a vůbec, lepší spořádaně manifestující neonacističtí spoluobčané, než banda zelenejch a levičáckejch multikulti bolševiků co by chtěli druhej ´48! ona se teď nosí ta politická korektnost, ale jen málokdo umí nepopulisticky nazvat tvrdou realitu pravým jménem: cikáni kradou a patřej do plynu. a teplouši možná ty daně odváděj, ale nenechaj po sobě děti, které by nám zaplatily důchody a tím vznikne díra ve státním rozpočtu, a proto být homosexuálem je rozpočtově nezodpovědné a kdo neumí hospodařit, ten patří taky do plynu!

a ted zlaty vrchol vecera! pudlakuv a muj hrina a idol promluvil, a protoze to je cizinec, tak ma asi pravdu, jako vsichni cizinci, ktery ale nenavidime a tak se od nich nenechame nikdy poucit, pokud zrovna nerikaj to, co si chceme sami myslet:
poturčenecký génius všednodennosti

zkratka nedokazu nic dodat, prispevky pod clankem sou otresny, autorova ctenost de do tisicu a karmu ma pozitivni jako hitler ve 30. letech!

povezte, nasel se v cechach alespon jeden historik, spisovatel, intelektual, politik, kdokoliv kdo by se ohradil? ne na tenhle paskvil, ale vubec?

fuj. alespoň že ty anarchisti občas potěšej, ikdyž to bejvaj naivní troubové, hle Extraits de Dits et Ecrits III, où le camarade Foucault nous parle de la vie. (výtažky z Řečeného a napsaného 3, kde nám soudruh/kamarád foucault vypráví o životě).

začínám vážne uvažovat že v čechách potom založim teroristickou buňku. kdyby u nás aspoň byli nějaký komunisti, do kterejch by se dalo vstoupit! ty naši pravičáci, ty ze mě udělali úplnýho socialistu!

a vubec s jakejma hnusnejma nazorama se obcas potkam u svejch kamaradu, rodicu, rodicu myho pritele, spoluzaku atp., to bych blil!
jaktoze ma tak malo lidi cit pro to, co uz je fasisticky? muze za to stredoskolska vyuka, kde jsou oni nackove a my nebohe obeti, misto nas vsech svini, ktery se zapalovanim kadidel u model narodniho obrozeni nechavaly coudem odchazet i zidy? nemci se s nacismem zacli vyrovnanvat v 60kach, kdyz vyrostla prvni povalecna generace. voila, a my sme prvni postkomunisticka generace a zadnej bernhard na dohled, ne, jen masa fasistickejch vrstevniku, horlive prikyvujicich svejm rodicum, kdezto dojemne husakovy deti ctou tomia okamuru.

posled-ní bi-tva vzplá-la, dejme sé, na-po-chód

no nechci tady duplikovat články z bendzounu, ale tady se daj věci líp komentovat:

Chères amies, chers amis.


Je vous invite à une manifestation pour demander la démission de Berlusconi qui aura lieu dimanche 13 Février devant l’église du Sacre Cœur à Montmartre, h 14 :30.

Vous vous demanderez qu’est-ce que vous avez affaire à cette question italienne. Et bien comme vous le savez nous appartenons à une nouvelle génération des jeunes. Nous sommes fils de la mondialisation (pour une fois une mondialisation positive) qui fait que un événement, un cri de liberté lancé en Tunisie, Iran, Albanie ou Russie nous passionne. Nous, les jeunes des années 2000 des quarte coins du monde, nous avons les mêmes aspirations à la liberté, justice, l’autodétermination, à la paix.

Pour cela je vous invite à manifester contre un homme qui, après 15 ans de pouvoir, essaye de s’ériger au-dessus de la loi italienne. Les organisations internationales des droits de l’homme, de la liberté de presse, de lutte à la criminalité et à la corruption, dénoncent une péjoration de la qualité de la démocratie en Italie. De plus en plus mon pays s’éloigne des standards européens. Au sein de l’Europe, dont l’Italie est un des six pays fondateurs, une concentration de pouvoirs, médiatiques et économiques, si éclatante peut constituer un modèle dangereux. Un virus qui ne pourrait pas tarder à s’étendre aux autres pays de l’Europe… la disparition des ordinateurs des journalistes enquêtant sur l’affaire Bettencourt et la tentative de mettre un bâillon à la presse hongroise sont des exemples de cette attitude liberticide qui tente certains politiques.

Je vous invite donc à manifester pour la démission de Berlusconi, mais aussi pour témoigner que nous sommes TOUS attentifs envers la défense de la liberté de l’information.

Vous savez que les juristes de Milan ont ouvert une nouvelle enquête pour abus de fonction et prostitution de mineure contre Berlusconi. Cette dernière histoire couvre d’honte mon pays. Grâce à ses télévisions M. Berlusconi, depuis les années 80, a contribué à diffuser le virus du sexisme. Interviewé par une jeune femme précarisée, le président répondait ainsi : « je vous conseille de résoudre vos problèmes en vous mariant avec un jeun millionnaire comme mon fils ». Dans l’univers de Berlusconi les femmes sont des corps sans cerveau.

Si vous aussi vous vous sentez offensés par le sexisme d’une certaine politique, si vous aussi rejetez cette conception de la femme objet, alors vous êtes vivement invités à manifester cette indignation.

Demandons la démission du président du conseil italien Silvio Berlusconi, demandons la protection de la liberté d’information, demandons le respect pour les femmes !


Retrouvons-nous dimanche 13 Février h 14 :30 devant l’église du Sacré-Cœur avec des casseroles et petites culottes !

Enfin, je m'excuse pour la longueur, et probablement les fautes d'orthographe, de cette lettre qui m'a été dictée par la rage et que j'ai écrit tout d'un coup.
Je m'excuse aussi pour avoir profité de cette liste de diffusion. J'ai hésité beaucoup avant de vous envoyer cet appel, néanmoins je suis convaincu de l'importance d'être nombreux dimanche..Bref je vous attends toutes et tous!

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +
Drazí přátelé,
zvu vás na demonstraci za odstoupení Berlusconiho.
Ptáte se, co máte společného s italskou otázkou? Zkrátka jak víte, patříme k nové generaci mladých. Jsme synové/děti? globalizace (protentokrát globalizace pozitivní) a události jako volání po svobodě v Tunisku, Íránu, Albánii nebo Rusku nás strhávají s sebou. (nejsem si jistej jesli sem tý větě dobře porozuměl, tomáši?) My, mladí tohoto tisíciletí, ze všech světových stran, usilujem stejně o svobodu, spravedlnost, sebeurčení a mír.

Proto vás zvu projevit svou nevoli s mužem, který se, po 15ti letech u vlády, pokouší stavět nad italský zákon. mezinárodní organizace za lidská práva, svobodu slova, boje proti korupci a kriminalitě poukazují na zhoršování kvality demokracie v itálii. moje země se čím dál víc vzdaluje evropským standardům. ve středu evropy/evropské unie, jejíž je itálie jednou z 6ti zakladatelských zemí, může taková do očí bijící koncentrace (mediální a ekonomické) moci dát vzniknout nebezpečnému modelu. virus, který by se mohl rychle rozšířit po evropě...zmizení počítačů novinářů, vyšetřujících kauzu bettencourt (tj. nejasností s financováním sarkozyho strany) a snaha nasadit roubík maďarskému tisku jsou příklady této svobodu potlačující snahy, o kterou se pokouší někteří politici.

zvu vás tedy protestovat proti berlusconimu, ale také dosvědčit, že jsme VŠICHNI pozorní k ochraně svobody a informací.

víte, že milánští právníci zahájili proti berlusconimu nové šetření ve věci zneužívání funkcí a prostituce nezletilých. tato poslední epizoda zahanbuje mou zemi. Berlusconi se díky svým televizím už od 80. let podílí na šíření viru sexismu. při jednom interview s nervózní mladou dívkou předseda mj. odpověděl: "radím vám, abyste své problémy vyřešila sňatkem s nějakým mladým milionářem, třeba s mým synem." v berlusconiho vesmíru jsou ženy kusem masa bez mozku.

Cítíte-li se také uraženi sexismem tohoto typu politiky, pokud také zavrhujete tento koncept ženy jako předmětu, jste srdečně zváni dát najevo své pohoršení.

požadujme demisi italského předsedy vlády berlusconiho, požadujme ochranu svobody informací, požadujme respekt k ženám! ...




no to sem dostal hromadnym mejlem od italskýho spolužáka včera večer a ještě pořád sem z toho ohromenej. je tam toho vážně hodně.
-berlusconi z toho vychází jak hlava dynastie roarků ze sincity
-pionýrský dikce a překvapivě přežívajícího universalismu víry v mládí a světového míru si všímám až na druhé čtení. západní mládež (24,25,26let) prostě nevyrostla na troskách jedné univerzalistické aspirace, budiž jí ta naivita odpuštěna.
-taky je nepřehlídnutelnej ten samozřejmej feminismus, kterej je ale špatnej, jak víme od nejvíc cool a hustýho novináře světa, jiřího "8818" doležala.
-ne, na první čtení mě porazil ten průvan nevyjebatlenosti a angažovanosti. panebože, samozřejmě že blanka bude stát třeba 50 mld, když si všichni akorát zanadávaj na netu nebo při chlastání a dál nic. pokaždé zvednout obočí s poznámkou "stejně tam budou krást, ať tam bude kdokoliv; vždyť to nemá cenu, ještě se do něčeho namočíš; kdo nekrade, okrádá rodinu; ten palach byl takovej mladej a naivní, no, student, dyť to nemělo cenu." dusivá clona normalizačních generací, otupělejch a línejch, demotivujících a permanentně rezignujících. radikalita v komentářích na ihnedu je vykoupena tichem v ulicích. hlavně potom nenávidět cikány a bejt pravičákem až za hrob; hlavně si myslet, že moje přesvědčení je můj pravý charakter! nesehnout se, abych nezvedl kamínek; nekouknout za roh, abych neviděl co tam je, abych nezjistil, že jsem jinak! palachův nepřítel nebyli komouši, ale bahno zbabělýho maloměšťáctví.
konec milánkové, až se vrátim do čé er, tak se pražáci rychle naučej, že parkováním na tak amorálnim místě jako je mariánský náměstí riskujou vyhoření auta
založit teroristickou buňku, to je demokracie!

The Indian revenge

na západní frontě nuda k posrání

přebytek času a nuda z toho plynoucí. zapojování se do internetových diskuzí. zásadně se podepisovat jménem i příjmením! respekt koriguje své vulgární přispěvatele. puritánská cenzura, co je doprdele špatnýho na kurva hovno píča prdel? pachtění se s drzou reakcí, nikdy žádná odpověď. až nyní, po týdnu, se dozvídám, v mizerném přirovnání k ostrýmu žrádlu, že my, čtenáři respektu, pocházíme z anglie 17. století a sme puritánský kurvy. (nejčastější výpad vůči týdeníku končí konstatováním o jeho klesající úrovni, což je vlastně přitakání jeho nejúžasnější nejlepšnosti!)

celovečerní veselá "věcná a korektní" debata s neoliberálním psychopatem (na ihnedu). infiltrace diskurzu slušnosti, otáčení autorových výroků proti němu samému: doktrinář se pozná ohňostrojem přebytečných hesel! stačí zatlačit tady a trh je nejmocnější, lid/i, svoboda, klaus to říkal (nuda nuda!). ale když se zmáčkne tady, tak ekologický opatření nefungujou, proto socializmus nikdy nefunguje, trh jsou miliardy operací.
možná si ten pán prostě jenom nemá s kym popovídat, tak se pomát.

do třetice další politik moderní evropské demokracie západního střihu prohlásí, že multikulturalismus nefunguje, omezuji se na nahlášení poloviny příspěvků jako nevhodných.

proč je škoda že praha neni napráskaná indama pakistáncema arabama afričanama atd? protože by si holubičí národ s krvavou pěnou u huby nedovoloval na veřejnejch místech ty věčný zkurvený rasistický hemzy, na který sme si všichni zvykli a tak nás ani nepobuřujou. což je z toho všeho nejvíc pobuřující.

hajzlpapír a jiná média demokracíí západního střihu

"Bílí kradou hudbu, kterou vymysleli černí. V tom je podstata pop music."

recenze na knížku.

"Autorovým zásadním pracovním nástrojem je zasazování událostí do patřičného společenského kontextu."
(a vynikající diskuze pod článkem, jak pravil varyš, holubičí fašistická povaha čechů se zase ukázala, nejenže běloši vymysleli harmonii, melodii a hudbu, oni to toiž možná vymysleli jenom češi, protože každej běloch má nějakýho toho předka na příbramsku nebo v třemšíně pod bukovou u rožmitálu, každopádně běloši vymysleli i černochy a afriku, která je jejich přirozeným životním prostorem a proto odsud odsunou všechny páté kolony a třetí čtvrté páté šesté sudety, až přijde čas!)

bravo!

"Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's dnes zhoršila Egyptu kvůli protivládním nepokojům a politické nestabilitě hodnocení úvěrové spolehlivosti. Navázala tím na pondělní krok agentury Moody's a stejně jako ona snížila i S&P své ratingy o jeden stupeň. "Podle našeho názoru poškodí pokračující politická nestabilita a nepokoje ekonomický růst Egypta a negativně ovlivní jeho veřejné finance," uvedla agentura."

a proto je třeba zatrhnout toto řádění nezodpovědných neplatičů a vrátit se k drobné všední práci každodenních občanů, zodpovědně hospodařit a zanechat generacím budoucím vyrovnaný rozpočet. proti nesvobodě není netřeba se nebránit nevšemi neprostředky, netřeba nei nedočasnou nepravicovou nediktaturou!

"Takřka polovina z dotázaných analytiků, obchodníků a investorů říká, že na trzích nyní vidí více možností,
jak zhodnotit svou investici. To je nejvíce od vzniku ankety v červnu roku 2009."

tak to mám vážně radost, ještě že ty dotázané analytiky, obchodníkya a investory máme!

Kouření péra a jiné povídky / revisited

"Anebo ty žluté?" pomyslela si Ikea, když myslela na woolfovou, petříčka a ricoeura, jak udělat monumentální čas v moderním románu, který je přece časovost sama. Ikea totiž připravovala narozky. Ale kdeže, nepřipravovala, ona už je slavila! Vlastně už s kamarády dojedla, odpindala přípitek (jak odporně protestantské, ach ty Seveřani! kdysi plundrovali přímořskou Evropu, násilnili kozy, kradli děti a vařili ženy! a dneska? dneska? sociální stát, feminismus, dekadence...). jak jsem řekl, odpindala přípitek, jak odporně protestantské? ale kdeže! ti už dávno tancují na parketu, přičemž jejich mladiství křik, tak svěží, genderově vyvážený a sociální... a mezi vším tím křikem, tancem a hudbou smích Ikey, smích startující škodovky, jezdící na speciál, 120ky, v zimě. smích Ikey? Ikea se směje ještě před vtipem, a tak kamarádi horlivě vymýšlí co říct, aby bylo proč se smát. když se Ikea zasměje, můžeme se vždycky těšit na nějaký ten vtip. Vtip? ale oni už přeci dávno netancují, povídají si o svých pocitech, citech a po. Ale kdeže, sociální mladost energie a povaha feminismu, vikingové... energie nespočine na místě, už dávno tancuje! ale kdeže, už dávno netancuje, protože alkohol všechny zmohl a Ikea kouří péro Fillstovi? Fillsta srazil Ikeu na zem a vrazil jí svůj penis, svůj vikinský penis, který kdysi... ale teď jen malátně, uvědoměle a sociálně vstřícně visí z poklopce, ještě visí do krku Ikey? Ikea bude střídat klády Fillsty a Trofasta. Jenom? už i Rationell Variera má svůj penis navlhčený. ostatní děvčata, Rajtan a Kvart, zahálejí? už nezahálejí! zkušeně si vylízávají své vlhké mušličky. tak to totiž ti mladí dělají. proč že to tak dělají? inu, proto, jsou mladí a uvědomělí, sociálně vstřícní a bez předsudků! budou blogovat a na facebooku! vysvětlí se tím všechno? Ikea už hostí ve všech svých poličkách Fillstu, Trofasta a Rationell Variera, zatímco Rajtan a Kvart dohromady složily sedací soupravu? Ale kdeže, ty už dávno dráždí prostatu Fillsty, Trofasta i Rationell Variera, viděly to tak ostatně v kostele, když matka Ikey hostila ve svých poličkách otce Rajtan i Kvarty, zatímco otec Trofasta skládal otce Fillsty, na mši přece nikdy nikdo nic před nikým neskrýval... o všem se mluvilo. hlavně nebít děti, nech Fillstu vniknout hluboko do své chlupaté mušličky, matko Rationell Variera, vždyť jsou přeci tak genderově vyrovnaní... zábava se stupňuje! vlastně se nestupňuje, protože se stupňuje jenom nuda? cédéčka, ipody, mp3 jsou všechny přetočené a tak se pouští alespoň přes sebe... Ikea propadla zoufalství, jak zachránit svou oslavu narozenin? nabízí svou úzkou štěrbinku pěstím kamarádů, kteří, jako v moderních evropských demokraciích, fistují její úzkou štěrbinku, ale i to za chvíli omrzí, protože pokrok postupuje! postupuje? ale kdeže, Ikea leží na zemi s roztrženou vyfistovanou prdelí? sténá bolestí a vykrvácí? modlí se v duchu k lutherově bohu vikingů, k odinovi s thorem, k národu husově a žižkově... ale kdeže! bude se smát, aby to nevypadalo tak blbě! ale to už nemusí, kamarádi šli přece dávno snídat!

Tarbo Ýkcitsivgnil

tak sem se ve škole dozvěděl, že lingvistickej obrat znamená, že se teda jako hodně zkoumal jazyk (páni, třeba taková lingvistika byla v lingvistickym obratu už o dvě století dřív než deryba), no a teď prej začal "iconic turn", takže se asi hodně bude psát o obrázcích. jo a taky prej už lingvistickej obrat skončil, protože americký studenti historie se vracej k materialitě, k předmětům (výzkumu) a hodně dělaj teritoriální studia. (a takže v tom lingvistickym obratu jako hodně psali o jazyce? dějiny ř?)

až tady na tom západě sem poprvý potkal lidi, který dělaj "diskurzivní analýzy" a tak nějak matně tušej kdo to je fukó, vlastně ho asi nečetli. italská studentka filozófie tvrdí, že baudrillardovská hypermedialita znamená, že je teda jako hodně médií, telka, internet, rozhlas, blogosféra, expertka na džendr, jan h. vitvar a tak dá-le.
(no nevim přesně co tim baudrillard myslel, ale tohleto rozhodně ne. vysral sem neska hyper-hovno, dejte mi titul! v čechách je hyper-silnic, chci profesůru na fildě!)

ale upřímně, on asi nikdy žádnej lingvistickej obrat nebyl, jestli se jako lingvistickej obrat bere, že člověk vychází z lingvistickýho obratu a ten je jeho optikou světa. takovej lingvistickej obrat, ten totiž neni pro každýho vážená, ono hlavně nesmíme být úplně blbý jak tágo, ani průměrný a ani polovzdlěaný. takže nepočítaje filozofickou elitu a nadaný studenty, tj. mě aj., tak se dycinky dycky jednalo o epigony, dementy, lemply, ukecaný pseudointelektuály, hezký studentky (tragičnost krásy je v tom, že je blbá, protože k sobě nemusí být poctivá. v životě sem potkal už dvě.), ctižádostivý zmrdy, prostě kokoty. on vlastně nikdy nebyl žádnej strukturalismus ani marxismus ani níčeánství ani existencialismus, když nepočítám těch pár lidí co to vymyslelo, protože ty masy vysokoškoláků a následovatelů sou ale úplně pokaždý tupý a skládaj se z hnusnejch vymytejch průměráku co nic nepochopili.

jen mě děsí, že se z toho mohl stát program. pokorný má možná depresi z čé er, já jí mám ze světa.

Národní listy: jsme nekorektní, ANO! / o relativismu z druhé strany

Tato esej z pera Pavla Kosatíka, maitresse de conférence na Collège de France, vyšla původně tiskem v impaktovaném týdeníku Respekt 1/2011. s laskavým svolením autora ji zde publikujem pro generace příští a budoucí, ano.

smrt politický korektnosti, smrt dekolonializmu! nebyl sám derrida z těch svejch indickejch a třeťosvětovejch studentů nervózní? kdejaká polovzdělaná nána umí tlachat ty svy politicky korektni pindy a idealy o jednote vsech narodu v bratrstvi obcanskeho statu. pivni levicactvi, nacionalismem podsity, tuseny derrida a implicitni foucault?
americka studentka mluvi o izraeli, ktery neni obcanskym statem, protoze etnicky rozdelenym, a ze to ma malo spolecneho s demokracii. jedinej kdo o to pry usiluje je komunisticka palestinska partaj.
(na otazku, jakou ma metodu, odpovida, ze rozliseni naroda etnickeho a naroda obcanskeho. a taky pry chodi do palestinske knihovny. pro francouze je méthode to co pro nas techné, prachsprostý řemeslo.)
z lian se spousti gorily a zacinaj nas drbat na hlavach, strkat banany do analu, bit se v prsa a pokrikovat. studenti arabske provenience si museji prisadit jaky sou ty izraelci hnusny rasisti, ze maj i problemy sami mezi sebou a ze je to vubec cely fuj! a ze oni, odkud teda pochazej, no tak ze tam by se teda nikdy nic takovyho nestalo. (americka studentka naprosto souhlasi!) mluvi jeste cosi o sionismu jako forme rasismu, coz je ale interpretace, kterou prosadilo spolecenstvi nezucastnenych v cele s arabskejma statama.

nutno dodat, ze izraelci, zvlast jejich pravicaci, sou opravdu hnusny fasisti a nesnasenlivy nabozensky xenofobove. a ja vsechny nabozenstvi nenavidim! ale co nabizej palestinci demokracii? ve volbach si naposled, pokud vim, zvolili hamas, nenavidej ostatni nabozenstvi stejne jako vetsina svetovejch cirkvi, mozna zijou v nejakym panarabskym miru, ale ostatni etnika nesnasej stejne dobre. budou pronasledovat teplouse a zvrhliky, to znamena varyse a me, atd. protoze nemeli reformaci ani osvicenstvi, nevedej, co to je liberalismus ani sekularni stat.
jenze kdyz si vemou do huby slova "rasismus", "nacionalismus", nebo "zapadni hodnoty", svazujou tim zapadakum ruce. tak aby bylo jasno, evropani a americani mozna napachali nejvic svinstev v dejinach, ale taky byli jediny schopny je pojmenovat, nehlede na to jak je treti svet nenavistnej dodnes! konec spatnymu svedomi, smrt tretimu svetu!

(samozrejme dat tenhle argument do rukou cechum, ktery si ani jeste neprosli dekolonizaci cikanu, sudetaku, rusaku atp., by bylo velmi nestastne. ale vuci tretimu svetu dikybohu zadnou odpovednost citit nemusim, a taky jim to dam pekne sezrat, lidsky prava sou out!)