na ádvojce mám zatim 43 lajků, takže si už několik dnů můžu připadat jako žurnalistická celebrita.
můj následující vývoj bude: napsat něco o tom jak se všude krade a jak sou naši politici zkorumpovaný, přidat několik banálních levičáckejch nebo pravičáckejch paralel, neboť tlačit svoje názory čtenářstvu je další zákonitý krok vývoje českého novináře.
tesařův koment mýho "polemickýho článku" na str. 11 ukazuje, že vůbec nepochopil o čem píšu: jaká mytická a ideologická kritika? no jestli to chce jak pro blbý, tou druhou sem myslel derridu (a ta první vůbec neexistuje) - a derrida vážně nespočívá v ukazování "tohle je levičácký, tohle pravičácký" - atd.
vlastně musim dát hujerovi za pravdu, i když jinak, než by si představoval: na světě je příliš mnoho zábavy na to, abych trávil tolik času s novinama/politikou
rozhovor špíny a jeho dvojníka s pokornym je tak přísnej, že mi z něj rostou chlupy na hrudi a odteď nosim už jen mokasíny. musel sem si pustit metaliku, abych si vůbec přišel hoden ho číst - tak je přísnej! přísnost největší.
-----------------------------
číst si svoje jméno - ať už v oponentskym posudku nebo v článcích druhejch - to je jako dostat první přesdívku nebo spatřit koitus rodičů. takže já opravdu existuju? doteď sem se se značkou mojí identity setkával jen na úřadech, občance: v kolonce jméno by se klidně mohlo psát odmocnina ze dvou nebo fantomas, prostě signatura. najednou si pod tim mám představovat sebe? jméno a příjmení: vypadá to skoro jako nadávka! je to nějak málo, neztotožňuju se s ním, ne, říkejte mi nějak jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat