dočíst si tu okouzlující knihu ve vlaku bylo hloupý předsevzetí, vysočanský slumy a východopražský suburbie nadobro odvádějí všechnu mojí pozornost. a k tomu ten suchopárnej fotr.
jeho děti mi za zády listují nejspíš nějakou ilustrovanou encyklopedií: a tohle je ufo? a oni existujou? a tyhlety upíří? a žijou? ...
osmiletí křováci se dožadují kosmogonického vyprávění, svět je ještě prosycen magií, v lesech žijí duchové a ve městech démoni - ještě pořád umějí zabloudit, civět s otevřenou pusou a ztuhnout vytržením; ještě ne osy a rovnoběžky, ale východ a západ a eskymáci; pravděpodobně vůbec nežmoulají didaktickou knížku, jako spíš hermetický svitek - možná nejedem pantografem, ale letíme raketou do cirkusu.
Otec: ne (freudovské nebo lacanovské ne?), není možná, to neexistuje, tak to neni, už si přestaňte vymejšlet atp.
za oknem míjí neutěšená a banální scenérie, Otcova myšlenková krajina - je ostatně i mojí krajinou, slepou mapou, ze které nevím, jak uniknout. děti zmlky, nápovědu už nedostanu.
když vystupuju, koukám, že listovaly Týdnem.
Žádné komentáře:
Okomentovat