Párty za moc nestála, ani sem si nezašukal.
(hra o jednom dějství. text je rytmizován tím jak chodim chcát do umyvadla, neb koedukovanej hajzl je na chodbě a já mám na sobě jenom spoďáry. a sem línej jak veš.)
Svízel pořadatele: anglo-francouzská kolej; na párty dorazilo zoufalých 150 lidí. zoufám si ale i já, a to z promarněnýho mládí: kdybych nevyrůstal ve střední intelektuální třídě zastydlýho národa, kde se cení lhostejnost, držení huby a ignorance, ale i nesmělost, skromnost a další vlastnosti, který můžou bejt za jinejch okolností celkem sympatický; no tak bych chodil víkend co víkend s kemarádama na diskošky, tancoval s kamarádkama erotický tance bez sexuálního podtextu, do dvaceti pěti let měl dvacet pět sexuálních partnerů/ek a pak se spokojeně oženit do italskýho manželství. tenhle potenciál jsem ale spatřil až na prahu třicítky.
(jenže: to by taky český diskošky musely hrát raggeaton, africký/jihoamerický/jižanský disko atp. na didžinách kde se 25 let dokola točí michal david s michaelem jacksonem žádnou vášnivou nebo opravdovou lásku zažehnout nejde. lze tam zažehnout jen českou lásku: lásku srdečného smíchu, smíchu lidového, čapkovského, takového, který z plna hrdla nenávidí cizince a uprchlíky, smíchu lidového, paranoidního a nesnášenlivého. smíchu zubožených a ponížených - takový smích je zdravý! ne smích destruktivní a ironický, ne, s tím by čapek nesouhlasil. východoevropský dízy: panoptikum přetvařování, defilé křeče. danse macabre)
na křepčící mládež hledím ze vzdálenosti deseti let a zoufám si: proč jen sem byl takovym zoufalym stydlínem, život moh být jinde...
hudba je příšerná a ani x piv to nezlomí: next level generation disko jsou přiblblý naivní hloupoučký kýčový bezduchý veselý africký a jihoamerický rytmy - tancujeme pod sluncem a - a toť vše, veselá hudba, ze který na člověka leze deprese.
nad druhou ranní nás párty omrzela, tancovat jen v mládencích je homo, kamarádky se nedostavily, mizíme. jsme šokováni: z americký koleje naproti řvou beaty, až se otřásaj zdi ctihodných meziválečných domů. nahlížím suterénním okenm dovnitř: narváno. jede se deep bass dancecore - ba ne, nic takovýho neexistuje, ale nevim jak jinak popsat hudbu založenou na samplování kytarovejch riffů, kde se místo veselejch optimistickejch imbecilních popěvků regulerně řve a která je celá přehlušovaná subwooferama. a přitom je to skvěle taneční. cestou na ubikaci zamyšleně (jak jinak - středoevropský melancholik!) obcházím americkou kolej. s odporem překračuju vyčerpaný potůček chcanek. očima postupně mířím ke zdroji. u plotu, na dohled od vstupu do americké koleje, stojí pohledný mládenec ve velmi vkusné kombinaci letošní konfekce. oběma rukama se věnuje svému smartphonu. pramen potoka. z kalhot mu visí v klidovém stavu alespoň patnácticentimetrový, perfektně depilovaný lofas. mládenec se plně věnuje smartphonu, stojí nedaleko nemalého hloučku před vchodem do americké koleje a z kalhot mu kouká velký péro. jsem ohromen! hlouček před vchodem do americké koleje mluví převážně francouzsky. lidé jsou zde lépe a dráže oblečeni než na na přeci jen dost internacionální párty koleje anglo-francouszké.
američani. maj to na háku.
jdu domů psát tuto reportáž z norska od karla čapka.
Žádné komentáře:
Okomentovat