nevím co ho k nám na patro zavlálo, ale dneska jsme nad sporáky ve společné kuchyni mlčky vařili já a ten Ital. všiml jsem si ho už dřív - nevšimnout si ho nedalo. je pohledný a má pěstěné, dobře udržované kaštanové dready. mluví skvěle francouzsky a bohužel to není jen tím, že jeho rodilý jazyk je románský - zaslechl jsem ho totiž mluvit i dobrou angličtinou. jindy jsem ho viděl v areálu kampusu, jak hraje s kumpány fotbal. mým jediným sportem tady je facebook.
chtěl jsem si zrovna odskočit z kuchyně a střetli jsme se ve dveřích, ze slušnosti jsme čekali, než ten druhý projde jako první. vybídl mě slovy "tak jdi", zatímco já jako vždy při zdravení a loučení zazmatkoval a odpověděl jsem "tady máš" (v originále to jako takovej průser nezní: "vas-y" a "voilá"). nakonec prošel první on.
na uvítacím večírku s úspěchem bavil hlouček tří nejhezčích holek, dokonce i tu netýkavou a pěknou ukrajinskou blondýnu.
vařil jsem v teplácích, rozervaném tričku a papučích. on přišel v kotníkových kožených botách, takových, po jakých jsem se tu v obchodech marně sháněl! a měl brýle. normálně brýle nenosí, takže si musí každé ráno dávat práci s čočkama, kdežto ty moje odpočívaj v láku od doby mého příjezdu a po městě chodím rezignovaně v brýlích.
zatímco já jsem se snažil polívkovou lžící na pánvi otáčet čtvrt kila nakrájených brambor, abych zplodil pomfrity, on na pánvi nechal vadnou čerstvý špenát a vedle na své zpracování čekala propraná cizrna. na olejovém oleji jsme smažili oba. ten můj byl skoro prázdný, z lidlu a v pet lahvi. toho jeho také zbývalo jenom na dně, ale v originální skleněné lahvi.
umyl jsem po sobě nádobí, popřál mu dobrou chuť (jeho odpovědi jsem nerozuměl, určitě to bylo něco trefného!) a odebral se spást svojí porci do pokoje. protože za krátký čas odjíždím, předsevzal jsem si s touto večeří dojíst pixlu majonézy až do dna.
Žádné komentáře:
Okomentovat