A portrait of a life in college

k umytí nádobí ležícího v umyvadle mě motivovalo především to, že jsem se do něj nutně potřeboval vychcat.

brazilec, navzdory své distingovanosti a svému původu ve vyšších třídách, je stále tím živočišným jihoameričanem. máme to rozložené v tandemu: on nás seznamuje s cizíma lidma, já umím anglicky pro případ, že holky nemluvěj francouzsky - a pro případ, že to sou sexy arabky, dokážu díky český abecedě a tomu, že je v ní písmeno "h", vyslovit jejich jména (I´m Rahma - yeah, you can actually say it!) - nekonečný námět k pohihňávání, seznamování se a k do nekonečna se opakujícímu porovnávání jazyků, kterými mluvíme; nás dva to samozřejmě vždycky mimořádně zajímá! 

(začínáme být jako dvojčata: oba narozeni v září - já nicméně v poslední letní den, on, vzhledem k tomu, že se narodil na jižní polokouli, narozen v zimě. na otázku "co studujete?" jsme si nascvičili: já historii vědy, on vědu historie. portugalská výslovnost mi prý jde. jsme ateisti a nesnášíme víru!)

ta, o níž jsem si myslel, že je američankou, je ve skutečnosti jihoafričankou. dokazuje mi to plynnou afrikaans. jenom si tady udělá art trading, aby byla v cashi a mohla střílet africký sošky číňanům - ty sou z toho prej úplně hotový! - a pak si udělá svůj doktorát. - jakejže? - reprezentace hysterie a šílenství. - that´s so cool! didi-hubermana znáš? - si děláš prdel? to je základ. vyprávím jí o videoartu co sem viděl v centre pompidou, o koláži roztrhaných a neumělými plastickými operacemi vyspravených obličejů vojáků z první světové války, doprovázené fotkami afrických fetišistických masek. vypadá potěšeně a zaujatě, zve nás, ať si přisedneme na zahrádku. nakonec se nepřidáme.

(on mi vyprávěl, jak byl dnes v musee d´orsay podívat se na expozici o primitivním hraném pornu - o protopornu - prý z roku 1910! ptám se ho jestli mu u toho stál a hrubě se smějeme. říkám si, proč se o takovýhle věcech, o výstavách, o ambicích, o světě, nedá bavit i v praze.)

vulgární a zcela přízemní hovory o ženách - ne ve smyslu cos komu kde kam dělal, ale naopak, co u koho jak bereš. je z jižní ameriky, vyspal by se s jakoukoliv, byť i sebeškaredější blondýnou - přitom je tím kultivovaným exotickým Nessimem Hosnanim, kterého jsem doufal jednoho dne potkat mezi araby, afričany nebo asiaty. nakonec ho ale potkávám v tomto mladém vědcovi z jezuitské země, z tohoto utopického barokního státu založeného v džungli, jehož hlavní město se v šedesátých letech dotýkalo hvězd. tváří v tvář blondýnám ho ale opanovává darwinistická říčnost.

každý týden mi podá zprávu o nějaké nové dívce. indky prej dávaj. rozpačitě se dívám stranou a piju pivo za 150,- dvojnásobným tempem. jsem, jak je to trapné, jak by to ale taky mohlo být jinak!, pořád tím zasmušilým středoevropanem.

(v oranžérii jsem druhdy viděl výstavu raných evropských fotografek. z 19. století. přestože byly odsouzeny k domácím pracem, tj. k focení dalších žen, portrétů, rodinných portrétů, krajinek, zátiší atp., dokázaly si v baldachýnovém přítmí této intimní říše vytvořit celý snový svět. jeden portrét byl pro mě učiněnou époché. byla na něm jistá anglická dáma ostrých rysů, s orlím nosem a vystouplými lícemi, velice štíhlá a majestátní, zabraná pouze ve své bystě a v kompozici, jež obraz zřetelně dělila na dvě nesmiřitelné části, světlou a tmavou. záběr byl učiněný z profilu, fotka byla vzhledem k dobovým možnostem v odstínech hnědé. podle popisku jsem měl hledět na portrét puritánské zásadovosti; na samotnou sílu charakteru té ženy. podíval jsem se na fotku ještě jednou a bezděčně pokynul hlavou (to se mi poslední dobou stává často, když obraz rozluštím - až budu dědek, tuhle vlastnost na mě bude někdo nesnášet). upjatost, striktnost a odměřenost podané jako pozitivní a překvapivě svěží, beztížné hodnoty. v éře, kdy nás přepadá deprese z toho, že nejsme dost asertivní a rozjaření, na mě taková perspektiva zapůsobila jako facka, po jejímž úderu tvář zároveň hřeje a šimrá.)

hledím stranou a přemýšlím nad svým odrazem, jež jsem právě zahlédl v brazilcově mladé a pohledné tváři, nad vybledlým odrazem oné anglické dámy. rozplynul se ještě dřív, než jsem si ho stihl všimnout. nejsem zcela rozhodnut, jestli je i mým odrazem.

"pane vrchní, přineste nám ještě chleba!"
"ten je ale jen pro lidi co si dávaj jídlo, pane"
"ale no tak!"

když dojíme chleba, přinesou nám z obezřetnosti raději ještě nachos. výhoda jeho jižanství spočívá i v jeho mimořádné neomalenosti. z té se dá hodně těžit!
"tyvole, aspoň na ty číšníky neluskej!"