Nečekané prozření

řezníka alias martina pohla nesnášim za tu jeho štvavou náckovskou piesničku obzvlášť. taky mě patřičně nasralo, že byl tenhle primitivní rasistickej idiot, kterej neohrabaný vrstvení nadávek vydává za humor (a přitom se s vulgaritou dá nakládat tak hravě a zábavně - viz moje blogy!) a banální cynismus za revoltu, pozvanej do div-ne-veřejnoprávního debatně-monologickýho pořadu na téma "židokřesťanská západní civilizace v ohrožení", do drtinová-veselovský-tele-vi-ze.

po chvíli zápasení s komentářema na facebooku jsem si nakonec přišel jako autista.

řezníkovo "konečný řešení" vypadá vedle náckovskýho ortelu, nacisty konvičky, nacisty zemana, nacistický národní bezpečnostní politiky vůči běžencům, nacistickýho veřejnýho mínění a nacistickejch útoků na mešitu v brně a muslimy a holky v šátcích na ulicích jako dětská hra.

přitom si moc dobře vzpomínám, jak mě ta rasistická prasečina do ruda rozběsňovala a jak sem investoval nemálo energie, abych lidi přesvědčil o její nepatřičnosti. no a neska by se takováhle čuňárna vlastně mohla v záplavě hnusu klidně ztratit.

---intermezzo---

petra hůlová a její namyšlený levicový intelektuálové, který se posmívaj rasistům a náckům a neberou vážně jejich strach. strach - to je věru rovnocenný argument, dobrý den, pane strach, řekněte nám co si myslíte a my se podle toho tedy zařídíme, vyjdeme vám vstříc, abyste se snad necítil dotčen. bojíte se muslimů? židů? cikánů? slávistů? nebojte, podle paní provozní z krymské, která se v argumentech sama utíká k tisíckrát vyvráceným lžím, se s vámi máme s vážnou tváří bavit - abychom se snad nedotkli vašeho delikátního jemnocitu. petra hůlová, spisovatelka, znalkyně lidské duše, která si mnohokrát dlouho do rána nad vybraným dekafeinovým fair-trade kávičkou nebo nad nějakou jinou sračkou co v krymský čepujou vyváženě, objektivně a bez předsudků - a na úrovni - povídala s pořvávajícíma náckama, s jejich pěstma a kopancema, s jejich zvířecí tupostí a bestiální omezeností, s jejich démonama, s jejich obzorem světa, který si nezadá s nejprimitivnějším strachem polekaného pračlověka, který cítí příchod zimy a ví, že jediná strava v okolí je jeho družka a jejich děti. ano, petro hůlová, už nikdy se nebudu smát ničímu strachu, na památku všech mejch zkopanejch kamarádů pankáču a anarchistů, na památku upálenejch cikánů, na památku židů, který práskali a oznamovali zcela obyčejní a vystrašení občané československa, žádný náckové; na památku sudeťáků postřílenejch na masaryčce při divokym odsunu - také bohabojnými a vystrašenými obyčejnými lidmi, těmito dobrými čechy.

---konec intermezza---

- ne, neustoupím ze svých pozic a nebudu vděčnej za menšího nácka za to, že neni větším náckem. můj cit pro to, co už je nepatřičný, zůstává stejně ostrej, v bažinách nacistickýho dneška neotupuje. budu - alespoň sám pro sebe - mít stále stejně přísný očekávání a nároky.

ovšem zjištění toho, že s tím, jak se kolem mě začíná rozprostírat temnota, přestávám zřetelně vnímat stíny, mě zděsila. je to opravdu, opravdu zlé.

//// jubilejní stý příspěvek, jak hořké zjištění.