Timovi ani nepřišlo, že vedle něj snídám, a rovnou si odpálí bong: je v botách a bundičce, jednou nohou z domu, něco si brouká. "Koukám že máš dobrou náladu." "Jo, jo, asi jo, taky sem se právě zhulil žejo." No, to že se zhulil už na snídani je spíš symptomem než zdrojem dobrý nálady, ale nechávám to bez komentáře. "Dobrá nálada je nakonec věcí rozhodnutí, ne?" "Kéž by." Zarazí se. "Ty máš blbou náladu nebo co?" Trhnu s sebou, moje tajemství málem prasklo. "Né. Mám kocovinu is all." Is all.
*
Všichni jsme od rána v neklidu, mají nám každou chvíli přivízt novou ledničku. Nikdo se o ní neprosil, rozhodl tak landlord, a tak s Benem kmitáme a vyklízíme tu starou. "Tohle je čí?" "Nevim, to už tu bylo, než sem se nastěhoval." "A tohle?" "To taky." Ukazuje se, že snad polovina lednice byla naplněná už předchozíma generacema spolubydlících. Vyklízení šuplíku se sýrem je obzvláště výživné, je to vyloženě nechutné a k blití. "Aha, a já celou dobu myslel, že to je nějaká vaše niva. A on to byl proplesnivělej eidam!" No fuj. Nejstarší objekt prošel v roce 2018.
Když se večer setkáváme, máme novou lednici, která vypadá přesně jako ta předchozí. Akorát že není tak zaprasená a skoro nic v ní není. Ukazuje se, že jsou v tom bytě zabydlení stejně málo jako já, že tu všichni chodíme v mantinelech vymezených mrtvými a že držíme zbytečnou pietu za duchy. Je to velký zážitek, dojde nám, že teď můžeme vyhodit skoro všechno, protože skoro nic z toho, co tu je, nikomu nepatří.
*
Před půlnocí se vetřu do společnosti spolubydlících, v obýváku je zima, jak usilovně větrají, aby byt nečpěl, hulili tu celej večer jak fabriky. Blog je dopsán, nechávám ho ještě chvíli uležet, než si ho po sobě přečtu. Pijeme piva a koukáme na denní sestřih NHL (naše nová kratochvíle po konci baseballové sezony). Montreal Canadiens versus Philadelphia Flyers. Edmonton Oilers versus Winnipeg Jets. Atakdále. "Montreal vyhrál nejvíc Stanley Cupů, asi 20, ale poslední v devadesátejch letech" "Takže stojej za hovno!" Mezi sestřihem běží reklamy, v jedné je Ovečkin. "Kolik mu je, milion? že je celej šedej." "36" "?" "Za chvíli bude nejvýkonnějším hráčem NHL." "Jak je na tom Jágr, je furt druhej?" "Džeromir Džagr?" Pouštějí na youtube best of Džeromir. "Ty vole ten mulet" "Prej ještě hraje" "No to sice jo, ale na Kladně" "Co to je?" "Nestojí za vysvětlování" "Ty vole on hrál asi 30 let" Koukáme zase na Oilers vs. Jets. "To neni NHL, to je kanadská liga" "Samý kanadský reklamy" "Stejně nechápu, že se v dnešní době může nějakej tým jmenovat oilers, dyť je klimatická krize!" "Ha ha! Cancel the Oilers!" výskáme nadšeně. "Hrál pro ně i Gretzky, uděláme na Brownu petici a donutíme ho omluvit se za svoje působení tam. Jinak bude canceled z NHL!" "Ha ha, cancel Gretzkyho!" "Napíšeme vyjádření do televize, jak to ranilo naše city a že v dnešní době a pro nás jako komunitu a" "A koho ukončíme pak!" "Chicago Blackhawks" "Cleveland Indians" "Z těch už sou Guardians" "Kurvy" "Buffalo Sabres" "Proč?" "Protože to podporuje lov bizonů, a to my nechceme" "Maple Leafs!" "Jo, fuck off maple leafs!" "Všechny je ukončíme!" "Zrušíme NHL!" "Zrušíme olympiádu!" "Zrušíme profesionální sporty!" "Lidi budou sportovat jen za barákem!" "Ať žije čínskej národní hokejovej tým!"
Další krekry na stole a víc hulení, sice se nepřidávám a z těch pár piv se beztak nemám šanci opít, ale jejich euforie mě už dávno strhla.
"Asi začnu dělat nějakej sport. Asi MMA" "To je hovadskej sport, vůbec spolu nebojujou, jen párkrát do roka, jinak pořád choděj do sauny a hubnou" Začínám bezděky dělat výpady, aby se mi nějak zotavila noha z běhání. "Jo je to asi dost nezdravý" "A kulturisti sou snad ještě horší" Tim začne předstírat odpaly, baseball ale nehrál už leta, jen pořád kecá o tom, jak zase začne. "Já sem chodil na střední do třídy s kulturistkou. A taky natočila porno" "Cože?" "Ale byla zvláštní, vlastně celkem píča, nikdo se s ní moc nebavil" "Tys jí
šikanoval?" "Né, prostě byla divná. Po maturitě natočila porno. Někdo
ho vyštrachal, ale bylo tak mizerný a hnusný, u toho by sis ho prostě nevyhonil. Ale pak se stala kulturistkou a udělala si v tom nějaký jméno, tak
se asi nakonec našla, basically a happy ending" Ben vyskočí na fitness příčku a začne dělat shyby, jako hokejista dost posiluje. "Tady Ben, ten hrál taky v pornu" Hrknu s sebou, "cože?" "No jasně, si o něm nikdy neslyšel? Big Ben!" "Ha ha! Počkej fakt?" "No jasně, přes den sem v laboratoři a jinak mám celej skrytej život ve kterym hraju v pornu" "Aha!" "Né dělám si legraci. Ben v pornu nehrál. Ve skutečnosti se na porno ani nedívá. Vlasntě ani neví, co to porno je." "Aha!" A takhle se ti mladí muži baví, zatímco jeden dělá výpady, druhej odpaluje imaginární míčky a třetí dělá shyby.
*
Postupně se přesouváme k lednici, kde šmátráme po čipsech, sušenkách, arašídovym másle, čemkoliv, co nám přijde pod ruku. Na lince je bordel, všude samý mísy, nože, vařečky, nádoby, nástroje na vaření. "To bylo položený na tý starý lednici" "Tak to tam vrátíme?" "Vlastně si vzpomínám, že mi landlord vždycky říkal, ať tam žádný krámy nemáme, tak bysme asi neměli. Jo, vždycky mi řekl, ať to sundáme, pak sem na to zapomněl, pak mi to řekl zase, pak sem na to zase zapomněl" Prozkoumáváme, co to je vlastně za krámy. "Nějaký blbý tupý nože, co s nima jako?" "Můžeme s nima bojovat!" "Oh, right, these are such good fighting knives" zašermujeme na sebe zkusmo. "Ty vole tim se můžeme vyzbrojit na zombie apokalypsu!" "Ty vole, každej rychle něco do ruky!" Chápu se ručního odšťavňovače citrónů a kráječe na pizzu s gumovým madlem ve tvaru opice. Začnu s ním máchat proti jejich hrdlům. "Cutting throats!" "Cha cha! To mě poser, po několika letech ho najdeme v divočině, hey J..., how did you survive all these years of zombie apocalypse?" "These were my weapons" "No co, tak ty krámy dáme zase zpátky na lednici."
"Vážně si nedělám legraci, když sem se sem nastěhoval, v každym šuplíku byly tuny krámů pokrytý špínou a prachem, myl a třídil sem to hodiny a hodiny, že to teď vypadá takhle je jen díky tomu, že sem to hodiny a hodiny myl" "A co je tohle?" "To sem vytřídil, že se to musí vyhodit" Koukáme na komín pekáčů a hrnců na zemi, o který neustále zakopáváme. Opodál je na podlaze položenej hřmotnej starej mixér. "Do prdele, vždyť to se tady válí už několik měsíců, to tu bylo už když si přiletěl, J..., žejo?"
Všichni tři se rozhlížejí kolem sebe po kuchyni a po bytě, který jim najednou vůbec nepatří, nebo spíš oni vůbec nepatří do něj, je zanesen minulostí nějakých cizích a anonymních lidí, všude tu krouží jejich duchové, jsou vepsaní v těch předmětech. Všechny ty krámy odneseme do popelnice, ať je popeláři odvezou na smetiště, kde budou vedle milionů jiných krámů, kolem kterých bloudí miliony jiných duchů, za chvíli tam bude bloudit i můj duch, až tu vyhodim poslední žiletku a shower gel, který s sebou do letadla tahat nebudu, až vyhodim roztrhaný hadry a kdo ví co ještě.
*
Všichni tři se posléze chytají za ramena a ve vláčku rytmicky pochodují po bytě kolem dokola, vykopávají levýma nohama, vykopávají pravýma nohama, ten evropský živočich a ti dva američtí koňové, kteří si tento ve všech ohledech skromný večer přeci jen velice užili.
Žádné komentáře:
Okomentovat