Všechno se to děje ve spěchu. Taxík přijede za hodinu, byt je prázdný, chlapci slíbili, že se mě ještě pokusí zastihnout. Vyklizený pokoj, svlečená postel, teplé zimní slunce a ten stejný výhled co vždycky, downtown města, State House, dálnice, naše ulice.
Všechno moje jmění, poslední tři měsíce života, je složené a nacpané v kufrech. Čekám. Čekám už dlouho. Tenhle nekonečně dlouhý výlet, který se tak strašně protáhl, najednou zničehonic končí, ze dne na den, bez ohlášení. Sotva si začneš dělat kamarády. Sotva se posbíráš dohromady. Sotva to začne dávat smysl. Tim už několik dnů podotýká, že vlastně za chvíli odjedu. Vypadá smutný. Je to smutný. Obsazovat cizí životy a zase z nich mizet. Začínat nové životy a zase je ukončovat. Naposledy prošel ty známé ulice. Naposledy nervózně chodí po bytě. Co budou asi spolubydlící večer dělat? Páteční večer. Vymetený nebe, teplo, město vypadá opuštěně, ale to je samozřejmě jen pocit.
Slova na rozloučenou se školitelem. "Pleasure to meet you." Včera naposled na pivu. "No vida, i ten hnusnej Narragansett se dá pít," alespoň teda v pivovarský restauraci. "Pleasure to meet you," další loučení, už dva týdny se jen loučíš. Rozloučíš se i s tím člověkem, kterýho tu necháš navždy čekat, v cizí ložnici, hledícího do smartphonu a čekajícího na odpověď, člověk, který zabloudil, nech ho tu, nech ho, ať tu zmizí mezi veverkami.
Poslední běh: v půlce se zastavíš, na cestě podél řeky, už nemůžeš, dnes ne, sedáš si na lavičku a koukáš na vodní hladinu, oceán je v přílivu, voda se obrátila a teče do vnitrozemí, sedíš a dáváš si emoce do pořádku, nevíš, jak se zachováš, co čekat od sebe nebo od druhých, co čekat od návratu, cos čekal od odjezdu, před pár dny ti zase říkali, ať zažádáš o další stipendium a vrátíš se, tentokrát ve velkym stylu, kdo ví, kdo ví, co bude, napadá tě, když kouáš na tu řeku, která teče proti času, do kopce, zpátky, proti vší logice, proti všem očekáváním. Začínáš chladnout, dáváš se zase do běhu, strašně tě bolí nohy, ale nikdo to za tebe neujde, jako vždy jseš na svůj život sám, kdo není. Pointa.
Žádné komentáře:
Okomentovat