Američané si čtou nápisy. Když mám kšiltovku Blue Jays, musím všem vysvětlovat že ne, že tomu baseballovému klubu nefandím, že to je spíš moje pocta Torontu, kde jsem žil. Když mám kšiltovku vegan, dostávám otázku, jestli jsem opravdu vegan, nicméně - a to je velice příjemné - v Americe to dveře spíše otvírá. Paní na přepážce v autopůjčovně se rozpovídala, jak se její syn stal veganem, tuhle mu omylem udělala tacos s masem, kdo na to má pořád myslet, dělat dvě jídla, ve výsledku jí celá rodina častěji rostlinně, ale asi je to dobře, stejně je to hrozný, jak ty zvířata trpěj... mlčky přikyvuju a ze slušnosti se usmívám pod rouškou. Aletovítežejo.
Dneska se budím v nevídané euforii, beru si na sebe tričko s potiskem své americké univerzity, ráno si skládám kufry do auta a zmerčí mě pan bytný, "jak se vám u nás líbilo," houkne na mě, "Brown, to je na severu, žejo, New York?" "Rhode Island" "Aha aha, já věděl že to je někde v Nový Anglii". Později přes den stojím ve frontě v jakémsi krámu, zastaví se přede mnou cizí člověk, změří si mě pohledem a oznámí mi "já jsem původem z Providence", úplně se leknu, zakoktám, že "oh, nice", ano, tričko mě prozradilo, nemůžu ho nosit jen tak: tady jsou nápisy na hadrech pravdou, protože proč by si někde oblíkl něco jen tak? Přímočaří, věcní, doslovní lidé. (Potlačuju myšlenku, že jsou přiblblí.)
***
Florida - krajina - cesta - civilizace
GPS mi nejednou oznámí, ať zahnu doleva/doprava a pokračuju 20, 30, 50 mil rovně... To by se v Evropě mohlo stát leda na dálnici. Ale i ty evropské dálnice se vinou krajinou. Když jsem si na mapě hledal trasu napříč Floridou, vlastně mě ani nenapadlo nad tím přemýšlet, co to znamená, že vede nějaká silnice přes pětinu státu rovně. Čistě z toho vizuálního vjemu jsem usoudil, že se nebude jednat o dlouhé vzdálenosti. A pak jsem jel klidně 40 kilometrů rovně, než jsem mírně uhnul doprava, abych jel rovně dalších 50 kiláků.
V důsledku toho jsem za volantem zlenivěl: protože převodovka je automatická, volantu se stačí jen přidržovat, aby auto jelo pořád rovně, druhá ruka je pak úplně volná. Během jízdy jsem se naučil propojit telefon s rádiem, takže jsem se celý den při výhledu na Ameriku mohl ukájet americkými War on Drugs a jejich šestiminutovýma skladbama; anebo za jízdy scrollovat, co si pusítm dál. Otvírám si při řízení pytlík načos a celé je sežeru; rovněž při řízení jezdím prstem po mapě v telefonu a koukám, kolik mi toho ještě zbývá; nedávám vůbec pozor na jízdu a stávám se nedbalým. Za jízdy si fotím tu nesmírnou placatost, nejdřív na mobil, pak na foťák, když už ho mám v ruce, tak si rovnou i natočím, jak řídím, celý den se v natáčení zdokonaluju, nakonec si k tomu pouštím i příslušnou hudbu, aby ta rovina na videích dobře vyzněla, točím pořád delší a delší videa a nahlas se směju vlastnímu hulvátství, ledabylosti a nezodpovědnosti (a toužím po spolujezdci nebo společníkovi). Mým rekordem je v zatáčce na nájezdu na dálnici přepínat album v telefonu (to sem teda úplně sjel z pruhu. ale co!).
*
Začnu na obří šestiproudé interstate, pak sjedu na místní highways, jsou to dálnice v pravém slova smyslu, vedou do dálky, do nekonečna, ztrácí se na horizontu, kam mířím i já. (Jsou to dálnice v etymologickém, nikoliv technickém slova smyslu: vypadají jako okresky nebo jako dálnice v Polsku na začátku století - občas jsou na nich přechody a křižovatky. Jezdí se na nich něco mezi sedmdesátkou a devadesátkou.)
Krajina kolem: nekonečně plochá, geografie jak od Polska na východ, zmínky jako "Everglades mají velikost Francie," to bohu došly nápady, že to prostě celý udělal rovný? Vedro a vlhko, když vypnu klimatizaci, začnou se mi zamlžovat okna. Vegetace se krčí při zemi, kombinace palem a teplomilných borovic. Z dálnice nevidím ani pole, vypadá to spíš na pastviny, podobá se to pampám, ale nevidím žádné krávy. Nekonečná, tropická pustina. Plná ptáků, všude samí ptáci, od dravců po velké letce přes kompletní škálu velikostí a rozměrů. Na benzínkách vidím pochodovat kohouty a slepice, pochodují si mezi zaparkovanými auty a hřadují, kde se jim zamane.
Americký urbanismus tu vypadá ještě nepatřičněji než na severu. Je to jak vánoční výzdoba na ostrovech v Karibiku, kam mířím - severní rituál, který byl této krajině implantován zcela nepatřičně a od věci. Dálnice vede rovně desítky mil, dokonalá přímka, bez respektu ke krajině, která je ostatně beztak placatá, takže spíš chybí nějaký důvod, proč vést dálnici zrovna tady a ne o několik mil na východ nebo na západ. Plovoucí, eluzivní krajina bez záchytných bodů, bez kontextu. V ní jsou rozpláclé americké městyse, fastfoody, nákupní stripy, benzínky, ulice a křižovatky, obytné bungalovy, na zahrádkách a v květináčích jsou palmičky, v Arizoně by to byly kaktusy, v Nový Anglii listnáče, v Montaně asi jehličnany, ale ty ulice a městyse a nákupní stripy a dálnice a všechno ostatní zůstává totožný, nekonečná homogennost týhle země, ty města a ty dálnice, ta civilizace ke krajině, k těm různým krajinám, vůbec nepřilíhá, je to strašně arbitrární, v Evropě se vine kopec, tak se s ním vine i silnice a baráky jsou nějak poskládaný po vrstevnicích, nebo někudy teče nebo tekl potok, kolik tak za den ušel kůň, kam až dovlekl vůl jho, kam až se došlo, uspořádání prostoru nějak kopíruje lidské tělo, resp. těla zvířat, evropská krajina je živočišná, americkým živočichem je kentaur namontovaný do auta, je to post-příroda, kulturní krajina emancipovaná od živočišných limitů lidí a zvířat, no jo no, tenhle postřeh sem udělal už před osmi lety, ale tady mě to zase praštilo do očí.
Fronta v Taco Bell: černoši mluvící anglicky a Hispánci mluvící španělsky, všechny černošky mají nalepovací řasy, několikacentimetrové, je to strašně přehnaný, ale budiž, nebývalé množství džípů, ale to mám zkreslené spíš já, z Nové Anglie, a taky začíná být patrné, že jsem v red state, v Providence se to na dvorcích hemžilo duhovými vlaječkami a bannery s akronymem BLM, tady z auta najednou vidím filiálky místních gun societies; před domy zabodané visačky, "volíme senátora XY" a pod jménem symbol pušky; sekuriťák v Kennedy Space Center měl roušku s šedou americkou vlajkou a jedním modrým pruhem, no, to už taky dneska nosej spíš jen náckové a trumpovci; v suvenýrech na Keys, na ostrovech, prodávají magnetky Trump 2024, no, já vám nevím nevím...
***
Slušnost
Se slušností nejdál dojdeš, zní rčení. Je české, není americké? Na severu je to samé how are you, na jihu se oslovuje sir a 'mam, prodavačky a recepční se usmívají, všichni se zdraví a děkují si a omlouvají se sobě navzájem při těch nejnepatrnějších příležitostech. V Kanadě jsem z toho rostl, přišlo mi to pokrytecké a nechutně neupřímné, lidi mají být snad v souladu se svým nitrem a cítěním a ne ze sebe pořád vydávat slušnost a příjemnost a milost, ne? Změnil jsem se. Sláva formálnosti: i povrch má svou hloubku, jako drapérie barokních soch, skrze formu se pak člověk sám stává slušným a milým. V Americe se slušností opravdu dojdeš dál, když se zeptám zpruzené černošky na přepážce, jak se má, zazáří úsměvem - je to sice jen zdvořilostní fráze, ale pořád má patrnou svou původní sémantiku. Zatímco v Čechách jsme všichni v souladu s naší nevědomou sebenenávistí a neuznáváme ani rituály, které by nás skrze svou formu od našeho zpíčeného nitra, o které stejně nikdo nestojí, osvobodily.
***
Se svým autem jsem jako kůň: když se rozhodnu udělat si zajížďku, udělám si zajížďku. Najednou se rozhodnu, že chci burrito, a tak na křižovatce kompulzivně zahnu do Taco Bellu. Značka upozorňující na přírodní rezervaci, náhle brzdím a strhávám volant do protisměru, proč bych se neprošel. Běhám po parku, podivné tlusté palmy a přikrčené jehličnany, všude kolem zuřivě bzučí hmyz, zní to jak elektrické vedení, běhám tam po cestě vedoucí bílým pískem, svobodný, je vedro jak prase, opírá se do mě slunce, v té učiněné pleistocénní krajině, čekám, kdy potkám vyhynulého obřího lenochoda, sundavám si tričko, odhaluju bílou hruď, mé končetiny jsou hnědé, nejraději bych tu běhal nahý, jako strakatý kůň, jsem v euforii, těžkou minulost jsem nechal daleko na severu, těžká budoucnost je na jiném kontinentě, tady v těch pralesích a na ostrovech můžu ržát a pění se mi od huby, íhahá! Íhahá!
Žádné komentáře:
Okomentovat