V nehostinné Americe,
sám krajnicí dálnice,
kam až oko mé dohlédne,
všude samé silnice.
Kráčím mlčky po ulicích,
nikde ani živáčka,
auta jsou tu po tisísích,
lidstvo je jim překážka.
Připadám si nepatřičně,
samá auta zkurvená,
cestou jenom na zastávkách,
chlastá lidská spodina.
Černoši a white trash smutně,
druží se, čpí, žvatlají v cancech,
stydí se a nesnášejí mě,
jdu kolem nich v New Balancech.
Kde bývala temná krajina,
teď beton a asfalt dlí,
Moshassuck, ta řeka tajná,
teče v rouře odpadní.
Jdu nakoupit do Walmartu,
do hnusného baráku,
fazole si pak ohřeju,
na půjčeném sporáku.
Žádné komentáře:
Okomentovat