...
***
Později večer při návratu vidím už z ulice, že se doma svítí, ale když otevřu dveře do bytu, je tam ticho a prázdno. V lednici se prohrabuju zbývajícím chlastem: cider, fuj, už nikdy; dál nadějná plechovka, ale ta se ukázala být sangriou, ani omylem. A tmavý pivo. Co se dá dělat. Sedím v obýváku, piju hnusný pivo, poslední na bytě (napadlo mě ho koupit neska cestou z krámu, stavit se ještě v liquor storu a pořídit basu piv. Co kdyby ještě večer přece jen...). Zjeví se málomluvnější Ben. Tohle pivo tu je prej neví odkdy, a dá se vůbec pít? Zavřu dlouze oči. Řeknu mu, že je to hnusný sladký tmavý pivo a že těžko říct. Za chvíli se vrátí Tim. Byl celou dobu na balkóně a rozdejchával prohru Red Socks, svýho baseballovýho týmu. Po chvíli lamentování prohlásí cosi jako "shit, I've got to shut the fuck up 'bout the Red Socks and move on to somethin' else I'm gonna be crazy about." Ví, že do finále už se jeho favorit nedostane. Krásná rozchodová řeč, když nad tím tak přemejšlím. Nasype si do misky snídaňové obilné kroužky a zaleje je mlíkem.
Sedneme si všichni ke stolu, já s prošlým černým, Tim s dětskou snídaní, kterou do sebe pere v jedenáct večer, Ben si přinesl krekry a sýr. Začnou řešit obilné kroužky, zelený kolečka nasávaj víc mlíka, zatímco červený jsou prý křupavější. Jsou naprosto neironičtí a berou to velice vážně, tihle dva američtí koňové, co běží, když chtějí běžet, a žerou, když mají hlad, a spí, když se unaví. Pak se chlubí, jak změnili kulturu nejbližší filiálky KFC, protože si tak dlouho říkali o extra hot sauce, až ta se stala standardem. Be the change you wanna see in the world, right?, říkám ji. Chechtají se. Pak nás napadne, že se zhulíme, a já se rád přidám, protože jsem se chtěl neska aspoň zlískat, když už neklaplo..., tak aspoň něco. Začnu jim říkat o amerických fastfoodech v Čechách, o jejich statusu v devadesátkách. Radují se z toho, co jim vykládám za absurdity. Slovo McDonalds opakuju třikrát, než mi rozumí. Říkám Mekdonlds, oni ale říkaj Mekdanlds. Americká angličtina amerických Angličanů. Bavíme se o jídle. Pak o Floridě. Až se zvednou oceány, půjde celá ke dnu, shodujeme se. Přidávám si, že Evropa se rozesrala se 4 milionama syrskejch uprchlíků a že když se zvednou oceány, tak se dá do pohybu čtvrt miliardy lidí. Yeah, říká Ben, we're kind of on top of the hill, pokračuje a mě od něj ta metafora zenitu civilizace zaujme, ale ukáže se, že mluví vážně o kopci, na kterém stojí náš dům.
Pak se bavíme o tom, jaký by to bylo hodit freesbee z balkonu na stožár vztyčený na vrcholku místního State House (kapitolu). Protože jsou fyzici, překřikují se, jakou by to freesbee muselo mít rotaci a jakou by asi mělo mít rychlost. Pak Ben povídá o jedné litce před mnoha lety na vejšce, kdy se zlil jak prase, měl okno asi na 12 hodin, ale stejně pak ještě v kocovině dopsal assignment a odevzdal ho. Bavíme se o energy drincích a o chlastání. Nakonec neodolám a řeknu jim o svý rozlučce se svobodou (jsem neadresný a řeknu, že jsem byl at a stag night, a ne at my own one). Nesmrtelný historky o tom, jak jsme žrali LSD, jak jsem si myslel, že jsem ztratil kreditku, kterou jsem přitom předtím nechal na pokoji, abych jí neztratil. A pak hřeb vyprávění: kamarád si nasral do postele. Dva američtí spolubydlící ržají smíchy. Přijde jim vtipná i moje zmínka, že čeština je tak "permeated with shit references that you can't basically avoid them." Becherovku nakonec neotevřeme, kolem půlnoci se rozpustíme.
Kdo by řekl, že útěchu najdu tam, kde jsem jí vůbec nečekal: měl jsem jí celou dobu přímo před očima! Zkratky neexistují.
A zajisté by bylo možno vytěžit z toho mnoho dalšího ponaučení.
Žádné komentáře:
Okomentovat