Byla tma. Akorát se vrátil z New Yorku do svého provinčního městečka. Viditelně si oddechl, ulevilo se mu. Bylo to za ním. Bylo to jak obstát ve zkoušce, v testu, v nějaký nepříjemný výzvě. Jak projít rituálem.
Město - nadměsto! Nejen že bylo zkouškou samo o sobě, ale taky si pro něj přichystalo své vlastní úklady. Kde jinde si sáhnout na dno než v New Yorku? Velké město před člověka klade velké překážky. Muselo se to stát v New Yorku, v té umělé, gigantické krajině, v té smrduté, přecpané, stísněné, zdrcující, hlučné a nebezpečné díře.
Původně jel čelit nepřízni megalopole a všem jejím záludnostem, aby nakonec čelil hlavně sám sobě.
Kde jinde se můžou dít velké a osudové věci než ve velkém a osudovém městě? Kráčel tichým centrem domů, nasával nozdrama čistý vzduch, slyšel ozvěnu svých kroků v potemnělých uicích. Přemýšlel, divil se, jak to předtím mohl nevidět - že když se vydá do tak mocného města, to ho bude zkoušet, nenechá ho odejít jen tak. Takové neuvážené kroky nezůstávají bez následků. Přivolal to na sebe: tím že se vydal do New Yorku.
Město ho pokoušelo a svádělo, potom zkoušelo, a nakonec rozdrtilo a zamáčklo. Bez budoucnosti a bez minulosti se vrátil do malého městečka v malém státečku, kterému říkal domov teprv 20 dní. Nebo alespoň to bylo nejblíž čemukoliv, čemu by tady mohl říkat domov. (Postel, povlečení, kuchyně, dva spolubydlící - to vše znal teprv 20 dnů - ale New York rozetnul čas vedví a těch prvních čtrnáct nebo kolik dní, jež New Yorku předcházely, se zdálo být strašně dávno. Tak dávno. Praha, ta už byla prehistorií. Čas se se vzdáleností natahuje.)
Bylo bláhové vydat se po 20 dnech, nový a nepřipravený, do New Yorku. Na to se musí trénovat. Na to se měl připravit, v cizině, ale už doma, s předstihem. Než se vydal do osudového města, měl se postarat, aby svůj osud pevně třímal v rukách. Město ho hned prokouklo: otevřelo mu jakoby nic své brány, aby po chvíli zjistil, že ho obklíčilo; pak na něj spadlo.
Ale teď se jeho kroky rozléhaly pokojnými ulicemi té vesnice, ve které, jak se mu to jevilo, dočista uvízl. New York byl nekonečně daleko, byl za ním. Kéž by všechno, co mu New York přivodil, zůstalo i v New Yorku. Kéž by ho temný rituál cesty do New Yorku nechal čistého. Proměněného, ale čistého.
Kéž by o New Yorku neměl zlé sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat