Ten rituál se jmenuje sedmdesát pět jizev. Každá je jiným trestem, jinou svízelí. Nebude tě nikdo nutně řezat. Nebude to bolet fyzicky. Ale ano, můžou do tebe i řezat a může to bolet i fyzicky. A hlavně, budeš to celé dělat sám. Je to rituál pro jednoho člověka. Bez kněze a bez oltáře.
Z prvních jizev budeš tak šílet, že ti dojde až po několika dnech, že už jsi začal.
Pomyšlení na to, kolik jizev tě ještě čeká, ti přivodí další.
Některé jizvy budou tvojí minulostí.
Některé budou tvoje lítost.
Nejméně jedna jizva bude tvůj vztek.
Jak už to tak s hněvem bývá, pořežeš se o něj ještě víc.
Časem zkrotneš. Ale nebude to pokora, bude to apatie, budeš jako omráčený, všechno kolem bude jako v mlze. Ztratíš chuť k jídlu, přijdeš o libido. To bude další jizva.
Některé jizvy budou prostě čistá bolest, bez jakéhokoliv dalšího významu nebo smyslu.
Kolik jizev si způsobíš tím, že budeš odpočítávat do konce, je jenom na tobě. Nezkrátíš to ani o den, neušetříš si ani jednu.
Ale máš svobodu vybrat si, jaké jizvy si uděláš. Bude to jenom tvůj příběh. Budeš si ho vyprávět sám a nikdo tě neuslyší. Bude ho vyprávět jen tvoje tělo a jenom tobě.
Některé jizvy budou tvoje hanba. Budeš se tolik stydět, budeš se chtít vypárat ze svého těla a schovat se někde, kde tě nikdo neuvidí ani neuslyší. Budeš si přát, aby se na tebe zapomnělo.
Některé jizvy budou tvoje touha. Budeš toužit a prahnout, a to tě bude zraňovat.
Budou i jizvy, které budou rozkoší.
Nejhlubší jizvy budou naděje.
Naděje si nedělej. Ale ty stejně neodoláš. Naděje dělá škaredé jizvy. Naděje bude motorem celého rituálu. Bude ho pohánět a držet při životě.
Budeš v tom hledat smysl, hledat ponaučení, budeš se chtít dobrat nějakého závěru. Ale upozorňuji tě předem, že ten rituál nemá žádný smysl. Dělá se sám pro sebe. Pro mě za mě si mu klidně nějaký smysl dej, ale tomu budeš rozumět jen ty a ve skutečném světě nezmění vůbec nic. Jestli se tomu všemu pokusíš dát smysl, pořežeš si ruce.
K čemu je tedy takový rituál? Já nevím, to ty sis ho vybral, to ty sis ho vymyslel, ty ho živíš.
Změní tě? Jak by tě mohl nezměnit! Ale on sám zdrojem změny není. Můžeš ale samozřejmě zůstat tam, kde jsi byl před rituálem. Nebude tím o nic delší nebo kratší, o nic míň nebo víc zbytečný.
Jedna jizva bude tvoje ztráta.
Jedna jizva bude tvůj žal.
Některé jizvy budou cizí muž.
Některé budou zatažená noční obloha a zvuk letadel přelétajících nad tvojí hlavou.
Některé budou den, který nevyšel podle tvých představ.
Jedna jizva bude zapomněním.
Jedna bude bezmocí.
Jednu si uděláš, až budeš prosit o odpuštění. Tvoje modlitby ale nepřekročí práh tvojí cely a tvé dopisy se cestou poztrácí.
Budeš jich mít přesně sedmdesát pět.
Proč sedmdesát pět? Proč je ten rituál takhle vymyšlený?
Já nevím, to ty jsi za mnou přišel a řekl mi o něm a popsal mi, v čem spočívá. Já ti to jenom po tobě opakuju.
Že ti mám podat nůž, ať se na tu strastiplnou cestu už vydáš? Ale copak nevidíš, že už jsi dávno vyrazil? Vyrazil jsi velice dávno, jsi celý zjizvený, celý odřený, klopíš zrak k zemi a nevíš co s rukama; a ten rituál je přitom ještě celý před tebou.
Ne, nemůžeš se se mnou o něj podělit, povídat mi o něm, už se mi nikdy nepřipomínej, neulehčím ti, nechci tě znát a nikdy jsem tě ani neznal. Nerozumím tvým jinotajům, je na tebe příšerný pohled.
Jednou jizvou je i tvoje osamění.
Žádné komentáře:
Okomentovat