V aule jsou samí bakaláři (a já, abych tu dohnal, co pozitivistická historie v Praze zanedbala). Přednášející zmíní, že dnešní kurz bude o otrokářství v Atlantiku. Parkrát jsem se s ním bavil mezi čtyřma očima, trochu ho znám, a tak u něj postřehnu mírnou nervozitu.
Na začátek prohlásí, že bude mluvit hodně o objektifikaci a komodifikaci lidí, afrických otroků, ale musí na tomto místě zdůraznit, že se s tím samozřejmě neztotožňuje, že to je historická lekce a je to nepřípustná věc. A že to prostě musí hned zkraje zaznít nahlas.
Byl viditelně nervózní, ale jak začal přednášet, vrátil se zase do onoho odlehčeného rytmu, který je pro jeho přednášky typický.
Mně to upozornění zkraje přišlo až banální, ale jak kurz pokračuje, začínám být nervózní já. Sedím nedaleko od hloučku černých studentů. Poslouchají, ošívají se, fotí si slidy. Bavíme se tady o jejich historických traumatech, o tom, jak evropský homo oeconomicus - novověký baťaman -, aby do podpalubí narval víc otroků, vymyslel ještě brutálnější způsob skladování lidí (jak nějakých krabic). Poslouchám celou tu přednášku jejich ušima a je mi těžce.
Černošští studenti si mezi sebou začnou v půlce kurzu cosi šeptat.
Žádné komentáře:
Okomentovat