spolubydlící večer co večer vysedávají u televize a sledují baseball. je sezóna. liga jde do finále. závidim jim, že mají čas na televizi. jsou doktorantama fyziky, přes den si odkroutí svoje v laborce a doma mají padla. já přijdu ze školy nebo studovny a můžu si akorát zase číst.
mají v tom jistý rytmus. dají si první večeři, zhulí se bongem a pustí si baseball. to je celkem rozvleklý sport, kde se skóruje v náhlých a nervních výbuších, aby se pak zase dlouhé minuty nic nedělo (nic jako fotbal, kde je míč pořád na trávníku a poloprázdná brána pořád zeje do hřiště). baseball dává spoustu času ke konverzaci (anebo čumění do telefonu). poslouchám přes zavřené dveře jejich večerní rozpravy. povídají si, kam chodí nakupovat - míněno jídlo. do jakýho choděj supermarketu a kde maj lepší nabídku čeho. Trader Joe's maj nejlepší hotovky ("třeba orange chicken!"), Stop & Shop má zas nejnormálnější výběr jídla. Pak řeší fastfoody. Když přijdou z KFC, radí se spolu, kdo dostal víc omáčky a jak to má být správně. Regular chicken sandwich je podle nich k ničemu, když není spicy, není to jídlo. Když si dáš blue cheese zálivku do salátu, je strašně těžkej, ale do sendviče je to ideál. Chicken wings sauce, kuře, tatarka a čedar for sandwich - simple and perfect, right? Dlouze debatují o sýrech, jestli jsou lepší měkké, tvrdé, jestli už někdy jedli kozí (v Severní Americe mají totiž, podobně jako v Rusku, jen dva druhy sýrů, a tak je jejich pojídání velká věc).
hra baseballu trvá klidně ke 3 hodinám. u toho se stihnou zhulit na papriku. celý večer popíjejí malá piva, pojídají sušenky, krekry, na které si krájí sýr, nakrájená jabka pokapaná sirupem, anebo ještě před spaním, skoro o půlnoci, sežerou obří sendvič plný krůtího masa. (je jim oběma 25, říkám si, ještě jim funguje metabolismus, jsou oba štíhlí. jestli budou pokračovat tímhle stylem, přemýšlím dál, za pár let se to zlomí, ztloustnou jak prasata a budou z nich cukrovkáři.)
baví se o jídle nebo o sportu, tito dva američtí živočichové, plně oddaní přítomnosti, svým tělům, tomu, co se jim odehrává před očima, jsou jak dva koně, který žerou, když mají hlad, běží, když se jim chce běžet, lehnou si, když si chtějí lehnout. vznešení divoši, dva mladí Američané.
anebo se spolu takhle baví, protože jsou to prostě fyzici a nemusejí si myšlenky nosit domů.
anebo jsou prostě jen zkouřený.
***
s výjimkou hokeje jsou americké sporty ruční, založené na házení: baseball, ragby, basketbal. když ožralí hrajeme hry, taky se v nich pořád hází: beer pong, flip cup, slap cup, nebo vlastní invence mých spolubydlících, "ledger".
žádná z ručních her neodsejpá, u všech se hrozně taktizuje a strašně dlouho čeká, než se něco stane. fotbal má tři pravidla (ruku, faul, ofsajd), hokej čtyři. házecí sporty jich mají desítky. neustále jsem opravován a poučován, pořád mi musejí něco vysvětlovat a dovysvětlovat. rozkoš z pravidel: házecí sporty se hrajou jenom pro pravidla.
Komárek, Cílek nebo Neubauer by z toho určitě vyvodili něco strašně antropologicky zásadního.
Žádné komentáře:
Okomentovat